Czech Quotes

“What could I say? Maybe this: the man hunched over his motorcycle can focus only on the present instant of his flight; he is caught in a fragment of time cut off from both the past and the future; he is wrenched from the continuity of time; he is outside time; in other words, he is in a state of ecstasy; in that state he is unaware of his age, his wife, his children, his worries, and so he has no fear, because the source of fear is in the future, and a person freed of the future has nothing to fear.”
― Milan Kundera, Slowness

“My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdarovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a chladily. Rukopisy milovaných.
Jenže naše knihy skrývají v nitru i listy temnější než tiskařská čerň. Stránky poleptané bolestí a křivdami. Stránky bezohledně počmárané, znásilněné lidmi a událostmi, které vtrhly do našich životů jako potopa, jako mor. Stránky černé zaschlou krví utrpení a bezmoci. Stránky bolavé ostnatými dráty. Bez lidských tváří. jsme knihy plné otřesných věcí, o kterých jsme nikdy nechtěli psát. Kruté mýty a krvavé balady. Můžete je zkusit vymazat. Vymazat tiskařskou čerň. Můžete je zkusit vytrhnout. Vytrhnout si srdce z těla. Můžete je zkusit upálit. Ale je ten, kdo hází knihy do ohně, ještě člověkem?”
― hana andronikova, Zvuk slunečních hodin

“Love is something huge
You’ll find out that
Even if there were revolution in the whole wide world
Still somewhere on green grass
Lovers would have time to hold hands
And lean their heads towards one another.”
― Jaroslav Seifert

“Násilí se nikomu nevyplácí. S tím se může vystačit jen krátkou dobu, ale dějiny se jím psát nedají. žijeme v civilizovaném světě, v Evropě, ve dvacátém století”
― Ladislav Fuks, Spalovač mrtvol

“Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi.”
― Karel Kryl, Kníška Karla Kryla

“Muž by měl mít dům poblíž svého rodiště, kde by našel klid, který jinde postrádá.”
― Nelson Mandela, Long Walk to Freedom

“We're living in a strange, complex epoch. As Hamlet says, our 'time is out of joint.' Just think. We're reaching for the moon and yet it's increasingly hard for us to reach ourselves; we're able to split the atom, but unable to prevent the splitting of our personality; we build superb communications between the continents, and yet communication between Man and Man is increasingly difficult. In other words, our life has lost a sort of higher axis, and we are irresistibly falling apart, more and more profoundly alienated from the world, from others, from ourselves. Like Sisyphus, we roll the boulder of our life up the hill of its illusory meaning, only for it to roll down again into the valley of its own absurdity. Never before has Man lived projected so near to the very brink of the insoluble conflict between the subjective will of his moral self and the objective possibility of its ethical realization. Manipulated, automatized, made into a fetish, Man loses the experience of his own totality; horrified, he stares as a stranger at himself, unable not to be what he is not, nor to be what he is.”
― Václav Havel, The Memorandum

“nic jiného není lidský život než bytí k smrti”
― Ladislav Fuks, Spalovač mrtvol

“*o fotfrafii*
taková věčná konzerva právě přítomného času”
― Ladislav Fuks, Spalovač mrtvol

“Nebylo tu nic pořádného k snědku, bylo to jenom velké akvárium, jehož stěny tvořily místo skleněných tabulí ze dvou stran břehy, dole písek, a nahoře nebe. A kolem dokola kvetly pomněnky a říkali vzpomínej.”
― Ota Pavel, Zlatí úhoři

“Tatínek byl už tehdy rybářským funkcionářem jako většina bývalých pytláků.”
― Ota Pavel, Zlatí úhoři

“Netoužím po tom, aby někdo žil podle mě, ale stejně tak nehodlám žít podle někoho jiného. Nebudu své názory měnit jenom proto, že si někdo myslí, že když se světem žene revoluce, která je mu názorově blízká, musí se všichni přizpůsobit.”
― Erik Tabery, Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše

“Those who had fought for what they called the revolution maintained a great pride: the pride of being on the correct side of the front lines. Ten or twelve years later (around the time of our story) the front lines began to melt away, and with them the correct side. No wonder the former supporters of the revolution feel cheated and are quick to seek substitute fronts; thanks to religion they can (in their role as atheists struggling against believers) stand again on the correct side and retain their habitual and precious sense of their own superiority.

But to tell the truth, the substitute front was also useful to others, and it will perhaps not be too premature to disclose that Alice was one of them. Just as the directress wanted to be on the correct side, Alice wanted to be on the opposite side. During the revolution they had nationalized her papa's shop, and Alice hated those who had done this to him. But how should she show her hatred? Perhaps by taking a knife and avenging her father? But this sort of thing is not the custom in Bohemia. Alice had a better means for expressing her opposition: she began to believe in God.”
― Milan Kundera, Laughable Loves

“Musel jsem se dívat na průzory do plynových komor a sám sledovat proces smrti... Znovu a znovu se mě ptali, jak se já a moji lidé na tyto operace můžeme nepřetržitě dívat a jak jsme schopni to vydržet. Má stálá odpověď zněla, že je to otázka železného odhodlání, s jakým musíme plnit Hitlerovy rozkazy, a takové odhodlání že lze získat pouze potlačením všech lidských citů.”
― William Styron, Sophie’s Choice

“Kdekoli byla demokracie zdiskreditována, stalo se to tím, že lid si nedovedl zvolit rozumově a mravně kvalifikované zástupce. S činností špatně vybraných zástupců byl pak přirozeně nespokojen, ale místo aby si demokracii spravil, pojal k ní nedůvěru a strpěl, aby o ni přišel.

Demokracie vydrží zkoušku dějin jen tehdy, když občan bude považovat volbu poslance za rozhodnutí neméně důležité nežli výběr lékaře, a pak ovšem když volený poslanec bude cítit stejnou odpovědnost jako chirurg, když operuje na živém těle.”
― Erik Tabery, Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše

“Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého mého života, rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách!”
― Erik Tabery

“Modlitba stará - stará!

A dej mi sílu unésti
všechno co změnit nemám sil

Odvahu abych to nač stačím
na tomto světě pozměnil

A také moudrost abych znal
a od sebe to rozeznal”
― Jan Skácel

“Jenomže „nemožné“ není dobré slovo, když se pokoušíte přežít.”
― Bear Grylls, True Grit

“Rozhlížel se kolem po nějakém kameni, kterým by se zabil. Žádný však nenašel. Musel to utrpení vydržet.”
― Bear Grylls, True Grit

“Sedmkrát spadni, osmkrát se zvedni.”
― Bear Grylls, True Grit

“Slova Edwarda Whympera jsou pravdivá dodnes: „Lez, jestli tě to baví, ale pamatuj si, že odvaha a síla neznamenají bez opatrnosti nic… S ničím nepospíchej, dávej pozor na každý krok a od začátku mysli na to, že tohle může být i konec.”
― Bear Grylls, True Grit

“Mallory těšil postavení celebrity. Když se ho jeden reportér New York Times zeptal, proč chce zdolat Everest, George odpověděl třemi slavnými slovy, jež znají snad všichni horolezci. Tato slova jsou tlukoucím srdcem, mottem pohánějícím mnoho odvážných průzkumníků a dobrodruhů. „Protože tam je.”
― Bear Grylls, True Grit

“Zkoušeli jste někdy vyhrabat ze sněhu auto? No tak zkuste vyhrabat loď z antarktického ledu.”
― Bear Grylls, True Grit

“Nic z dějinných událostí nelze předpokládat jako obecně známé, a o dějích, jež se staly před pár lety, musím proto vyprávět, jako by byly staré tisíc let:”
― Milan Kundera, The Book of Laughter and Forgetting

“Ženy nehledají krásné muže. Ženy hledají muže, kteří měli krásné ženy.”
― Milan Kundera, The Book of Laughter and Forgetting

“Evoluci trvá nejméně dvacet tisíc let, než v mozku provede měřitelné změny, ale lidská civilizace je stará pouhých pět tisíciletí. Takže si vlastně v hlavách pořád nosíme mozek pravěkého člověka.”
― Liu Cixin, The Dark Forest

“Většina lidí miluje jen iluzi. Objektem jejich lásky není jejich skutečný partner či partnerka, nýbrž pouhá představa člověka, se kterým žijí. Jejich reálný partner je pouhou šablonou, na níž si postaví svého vysněného milence. Dříve či později si rozdíly mezi oběma uvědomí. Pokud se s nimi smíří, zůstanou spolu. Pokud ne, rozejdou se. Nic složitějšího na tom není.”
― Liu Cixin

“Ale antipolitika - tak jak jí chápal Balibar - nechává narůstat populismus a nacionalismus, oba dva nebezpečné a náchylné k neskutečně ničivým projevům. Často se ukáže, že se jedná o předehru tyranských a autoritářských režimů, jak se v nedávné minulosti ukázalo. Začíná to odmítnutím politiky ("politika je špinavá brandže") a skrze vyzdvihování charismatických lidí, kteří dokážou vzbudit pozornost a nadšení davů, to pokračuje ospravedlněním diktátorského režimu silného muže, jediného, který může vyřešit děsivý úkol spojený s nápravou věcí. Vždycky se najde prozíravý člověk, který je ochoten zasáhnout, když sa vztah mezi státem a občany začne rozpadat.
Nacionalizmus je anachronický a krátkozraký. Vracet se k tredičním hodnotám, upevňovat společenské vrstvy a uznávat jen to, co je místním zvykem a co je teritoriálně definované, se dnes zdá jako zbytečná snaha - především pokud si myslíme, že je možné vrátit absolutní rozhodovací pravomoci a řízení politiky lokálním oblastem, které se musejí vypořádat s globální ekonomií. Nacionalizmus jako určitá forma populismu dnes nejde dál než k dramatu tragikomické operety, které je posilováno médii a tak zabavuje masy, celkem oprávněně znepokojené.”
― Carlo Bordoni, State of Crisis

“Dopis

Píši Ti píši psaní
jsem tak rád na světě
zdá se mi o líbání
o tom co vykvete

Je to už skoro měsíc
co jsme se viděli
Je to už jistě měsíc
Bylo to v neděli

Žijeme u nás tiše
a tak si člověk píše
o trošku naděje

Zapomněl jsem Ti sdělit
že Tě mám strašně rád
s nikým se nechci dělit
a chci Ti všechno dát

Kéž bych Ti mohl říci
všecko co cítívám
Pošleš mi pohlednici?
Sbohem už usínám

IX. svazek Spisů; Básnické juvenilie”
― Jiří Orten, Spisy

“To, čemu se později naučil říkat život,
byla jeho smrt, smrt, jež prý končí smrtí,
ale on nevěřil, že zemře, když nyní nezemřel.
A jeho pláč
a jeho pláč, toť láska,
kterou proměnily slzy v cosi,
co pomíjí, co umírá, co končí.”
― Jiří Orten, Cesta k mrazu