Giorgia Meloniová

Giorgia Meloniová
Giorgia Meloniová (2023)
60. předsedkyně vlády Italské republiky
Úřadující
Ve funkci od: 22. října 2022
Prezident	Sergio Mattarella
Předchůdce	Mario Draghi
Předsedkyně strany Bratři Itálie
Úřadující
Ve funkci od: 8. března 2014
Předchůdce	Ignazio La Russa
Předsedkyně Strany evropských konzervativců a reformistů
Úřadující
Ve funkci od: duben 2020
Předchůdce	Jan Zahradil
Poslankyně Poslanecké sněmovny
Úřadující
Ve funkci od: 28. dubna 2006
Ministryně pro mládež
Ve funkci: 8. května 2008 – 16. listopadu 2011
Předseda vlády	Silvio Berlusconi
Předchůdce	Giovanna Melandri
Nástupce	Josefa Idem
Stranická příslušnost
Členství	Italské sociální hnutí (1992–1995) Národní aliance (1995–2009) Lid svobody (2009–2012) Bratři Itálie (od 2012)
Narození	15. ledna 1977 (47 let) Řím
Partner(ka)	Andrea Giambruno (2015–2023)
Rodiče	Francesco Meloni
Děti	dcera Ginerva
Příbuzní	Arianna Meloniová[1][2] (sourozenec) Francesco Lollobrigida (sestřin manžel)[2] Nino Meloni (dědeček z otcovy strany)[3] Zoe Incrocciová (babička z otcovy strany)[3]
Profese	politička a novinářka
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž Řádu bílé růže (2023) Řád svobody (2024)
Podpis
Webová stránka	www.giorgiameloni.it
Commons	Giorgia Meloni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giorgia Meloniová (nepřechýleně: Meloni, * 15. ledna 1977 Řím) je italská politička a novinářka, od října 2022 předsedkyně italské vlády, jakožto první žena v tomto úřadu. Od dubna 2014 je předsedkyní strany Bratři Itálie, když nahradila Ignazia La Russeho. V letech 2008–2011 byla ministryní pro mládež ve čtvrté vládě Silvia Berlusconiho za stranu Lid svobody.

Poslankyní italské poslanecké sněmovny je od parlamentních voleb 2006, ve kterých kandidovala v obvodě Lazio 1. Do parlamentu byla znovuzvolena v roce 2008 za obvod Lazio 2, roku 2013 za obvod Lombardia 3 a v roce 2018 za obvod Latina.

V roce 2021 začala být vzhledem k vzestupu preferencí její politické strany Bratři Itálie považována za možnou kandidátku na premiérku.^[4] V předčasných parlamentních volbách 25. září 2022 její strana zvítězila a 22. října téhož roku složila přísahu do rukou prezidenta Sergia Mattarelly jako nová předsedkyně vlády. V této funkci je historicky první ženou.^[5]

Byla vychována matkou samoživitelkou a sama je svobodnou matkou dcery, jejíž otcem je bývalý přítel Andreou Giambrunoe.^[6][7]

Angažovat v politice se začala již v patnácti letech, kdy se stala členkou Italského sociálního hnutí založeného bývalými fašisty a spolupracovníky Benita Mussoliniho, kterého v té době obdivovala a chválila.^[7]

V říjnu 2023 se rozešla se svým dlouholetým přítelem Andreou Giambrunem, zaměstnáním moderátorem TV, který veřejně během vysílání činil kolegyni nemravné sexuální návrhy.^[8]

Pozorovatelé označili politické postoje Meloniové za krajně pravicové;^[9] v srpnu 2018 napsal Friedel Taube v Deutsche Welle, že „Giorgia Meloniová má dlouhou historii v krajně pravicové politice“.^[10]

V rozhovoru s Nicholasem Farrellem z The Spectator v červenci 2022 odmítla popis své politiky jako krajně pravicové, označila jej za pomlouvačnou kampaň svých odpůrců a jako jeden ze svých vlivů uvedla britského konzervativního filozofa Rogera Scrutona.^[11] Sama sebe označila za mainstream konzervativce.^[12] Kromě toho byla označována za tvrdou pravičačku,^[13] pravicovou populistku^[14][15] a nacionalistku.^[16][17][18]

Meloniová byla popisována jako osoba blízká Viktoru Orbánovi, maďarskému premiérovi a vůdci strany Fidesz,^[19][20] a politické straně Vox ve Španělsku,^[21][22] představitelům strany Právo a spravedlnost v Polsku^[23][24] a Republikánské strany ve Spojených státech amerických.^[25][26][27] Svou politickou stranu Bratři Itálie (FdI) označila za mainstreamovou konzervativní stranu^[28] a bagatelizovala její postfašistické kořeny.^[29][30] Krátce po volbách v roce 2022, ve kterých zvítězila, oznámila, že chce vládnout jako ,,naši přátelé v České republice a v Polsku", tedy jako sesterské strany ODS a PiS.^[31] Politika obou zmíněných stran se přitom v některých bodech značně liší, zejména v kulturních otázkách.^[32][33] Je zastánkyní prezidencialismu a podporuje změny italské ústavy.^[34]

Meloniová se vyjádřila proti potratům, eutanazii a zákonům uznávajícím manželství osob stejného pohlaví a sama sebe označuje za „prorodinnou“.^[35][36] Řekla, že by „neměnila“ zákon o potratech v Itálii, ale chtěla by více uplatňovat část zákona „o prevenci“, jako je povolení lékařům odmítnout jejich provedení (výhrada svědomí proti potratům).^[37][38] Rovněž prohlásila, že uznávání svazků osob stejného pohlaví je v Itálii dostatečně dobré,^[39][40] a řekla, že to je něco, co by neměnila;^[41] v roce 2016 sice řekla, že bude respektovat zákon, pokud bude zvolena starostkou Říma, ale podpořila referendum o zrušení zákona o občanských svazcích.^[42][43] Na shromáždění na náměstí Piazza del Popolo v říjnu 2019 vystoupila proti rodičovství osob stejného pohlaví; její projev se stal virálním na italských sociálních sítích.^[44] Během rozhovoru pro italský televizní pořad Le Iene v únoru 2016 rovněž uvedla, že by „raději neměla homosexuální dítě“.^[45][46][47]

Postavila se proti Mancinovu zákonu z roku 1993, který se týkal nenávistných projevů.^[47] Je proti DDL Zan, zákonu proti homofobii, který by rozšířil Mancinův zákon na diskriminaci LGBT a v roce 2020 prohlásila, že „v Itálii neexistuje žádná homofobie“.^[48] Je také proti náhradnímu mateřství, kterému se v italštině pejorativně říká utero in affitto,^[49][50] a v parlamentu prosadila zákon, který by z něj učinil „všeobecný zločin“.^[40] Meloniová podporuje antigenderové hnutí, vycházející z katolické teologie 90. let 20. století, které odsuzuje společenské postoje neschválené katolickou církví, včetně genderových studií, a je skeptická k tomu, co nazývá „genderovou ideologií“;^[51][52] podle ní se vyučuje ve školách^[53][54] a útočí na ženskou identitu a mateřství.^[55] Podporuje změnu italské ústavy, která by znemožnila adopci dětí páry stejného pohlaví.^[56] V březnu 2018 kritizovala společnost The Walt Disney Company za rozhodnutí představit v hudebním fantasy filmu Ledové království II homosexuální pár. Na Facebooku napsala: „Dost! Už toho máme dost! Dejte ruce pryč od dětí.“^[57][58][59]

Ve své knize We Believe z roku 2011 napsala: „Jsem pravicová žena a hrdě podporuji ženská témata. V posledních letech jsme musely snášet opovržení a rasismus ze strany feministek. Možná, že pokud je feminismus pojímán tímto způsobem, jde spíše o ideologii než o gender a podstatu.“^[60] Je proti růžovým kvótám a odmítá, že by byla proti ženám, jak ji někteří kritici obviňují.^[61][37][62] Giorgia Serughettiová, politická filozofka a autorka knihy The Conservative Wind, uvedla, že femonacionalismus Meloniové vyhovuje.^[63]

O možnosti, že by se stala první ženou na postu italské premiérky, se hojně diskutovalo před italskými parlamentními volbami v roce 2022 i po nich. Některé ženy to vzhledem k jejím politickým postojům nevnímaly jako vítězství, jiné to viděly alespoň částečně pozitivně a několik dalších ji označilo za feministku, přestože toto označení odmítla.^[64] Před volbami se k tomu vyjádřila bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová: „Zvolení první ženy premiérkou v zemi vždy představuje rozchod s minulostí, a to je jistě dobře.“^[65][66] To vyvolalo reakci některých kritiků a pozorovatelů, včetně historiků Ruth Ben-Ghiatové a Davida Brodera. Ben-Ghiatová napsala: „Meloniová by také představovala kontinuitu s nejtemnější epizodou Itálie.“^[67] Politička zase prohlásila, že je připravena vládnout, a kritizovala feministky.^[68]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giorgia Meloni na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giorgia Meloniová na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (italsky)
• GRIM, Jakub. ‚Nejnebezpečnější žena Evropy‘ Meloniová za pomoci Berlusconiho a Salviniho míří za volebním vítězstvím. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-09-21. Dostupné online. 

Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)
Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kristen Michal (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Dick Schoof (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)

Premiéři Itálie
Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)