Balasagun

Balasagun ; Koz Uluş
Poloha
Souřadnice	42°44′48″ s. š., 75°14′52″ v. d.
Stát	Kyrgyzstán
	Balasagun
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	0,4 km²
Správa
Vznik	9. století
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Balasagun (turecky: Balagasun - Balassagun, Balasaghun, Karabalsagun; persky: بلاساغون - Balāsāghūn; čínsky v českém přepisu Pa-la-ša-kun, pchin-jinem bāláshāgǔn, znaky 八剌沙衮; v jiných jazycích Koz Ordu, Koz Uluş, Kuz Uluş, غزباليغ - Ghuzz-Balïğ) bylo starověké sogdské město v současném Kyrgyzstánu, které sa nacházelo v Čujské dolině mezi Biškekem a jezerem Issyk-kul. Bylo postaveno 12 kilometrů jihovýchodně od současného Tokmoku jako jedno ze čtyř, kdysi slavných a silných, hlavních měst: Balasagun, Sujáb a Nevkat.^[1] Nelze ho zaměňovat s městem Karabalgasun v Mongolsku, které bylo hlavním městem Ujgurské říše.

Vznik, prosperita a zánik

Jelikož Sogdiana, která tvořila jednu z provincií Achaimenovské říše, ležela podél hedvábné stezky, už od 2. století př. n. l. až do 10. století zde dominoval obchod.^[2]^[3] Tak jako jiná města v tomto regionu, i Balasagun byl nejspíš založen za vlády starověké civilizace Sogdů.

Ze zdrojů, jako jsou dokumenty nalezeny sirem Marckem Aurelem Steinem a jiných se zdá, že do 4. století, zde probíhal monopolní obchod mezi Indií a Čínou. Krom toho, roku 568, byla k římskému císaři v Konstantinopoli vyslána turko-sogdská delegace, k získání povolení k obchodování, a v následujících letech obchodní činnost mezi státy vzkvétala.^[4] Poté, v druhé polovině 9. století, se Balasagun stal jedním ze čtyř velkých měst, anebo hlavním městem Karachánského chanátu a následně východního Karachánského chanátu (1032-1210), čímž nahradil bývalé hlavní město Karluků - Sujáb. Až do 11. století se v tomto městě používal sogdský jazyk.^[5] Po dobytí muslimského chanátu karakitanským gurchánem (kagan) Jie-lü Ta-š'im ^{[pozn. 1]} († 1143) který porazil Karachány, roku 1134, bylo z města učiněno centrum Karakitanského chanátu, které vydrželo téměř století do roku 1218, kdy ho dobyl Čingischán. Mongolové ho nazývali Gobalik ("hezké město"). Ve městě žil také značný počet obyvatelstva křesťanské nestoriánské církve.^[6]

Několik zemětřesení po staletí zde způsobilo mnoho škod. Od 14. století, kdy přestalo město existovat, je Balasagun vesnice s množstvím ruin.^[7] Mezi nejvýznamnější, ležící v Čujské oblasti ke které náleží Balasagunské ruiny, patří slavná Věž Burana. Věž Burana je minaret postavený v 11. století na ruinách starobylého města Balasagun.

Významné osobnosti města

Balasagun byl rodištěm karachánského básníka Jusúfa Balasagunského (Jusúf Chas-Hadžib), autora slavné básně „Kutadgu Bilig → Prospěšné znalosti“, který je považován za zakladatele turecké literatury.

Galerie

Opravená Věž Burana
Schodiště Věže Burana
Balbal
Věž Burana

Poznámky

↑ Jen-čing (čínsky v českém přepisu Jen-čching, pchin-jinem yánqìng, znaky 延慶) (1124—1134) anebo:
Kang-ko (čínsky v českém přepisu Kchang-kuo, pchin-jinem kāngguó, znaky 康國), (1134—1144), nebo osobním jménem:
Jie-lü Ta-š' (čínsky v českém přepisu Jie-lü Ta-š', pchin-jinem yélǜdàshí, znaky 耶律大石)

Reference

↑ BARTHOLD, Vasilij Vladimírovič. „Отчет о поездке в Среднюю Азию с научной целью, 1893-1894 гг.“ - „Otčet o pojezdke v Srednjuju Aziju s naučnoj celju, 1893-1894 gg.“. Ve: Knižnye pamjatniki Kyrgyzstana. Sankt-Petěrburg: Typografie imperátorské akademie nauk, 1897. 151 s. (rusky)
↑ Avesta, překlad: James Darmesteter (Z posvátných knih Východu, americké vydání, 1898.). Redakce Joseph H. Peterson. AVESTA: VENDIDAD (English): Fargard 1. [online]. 1995 [cit. 2014-12-20]. Dostupné online.
↑ FRANCIS, Wood. The Silk Road: Two Thousand Years in the Heart of Asia. Berkeley, CA: University of California Press, 1897. 65–68 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-24340-8. (anglicky)
↑ ROSE, Jenny. The Sogdians: Prime Movers between Boundaries, [Ve: Comparative Studies of South Asia, Africa and the Middle East, Svazek 30, číslo 3.]. Duke. Durham, NC: Duke University Press, 2010, s. 412. Dostupné online [cit. 2014]. ISSN 1548-226X. (anglicky)
↑ BARTHOLD, Vasilij Vladimírovič. „Balāsāghūn or Balāsaḳūn“. Ve: Encyclopaedia of Islam - BrillOnline Reference Works. Leiden: Brill (anglicky)
↑ KLEIN, Wolfgang Wassilios. „Das nestorianische Christentum an den Handelswegen durch Kyrgyzstan bis zum 14 Jh.“. [Ve: Silk Road Studies - Svazek 3]. Turnhout: Brepols, 2000. 464 s. 9. červenec 2009. ISBN 2503510353, ISBN 9782503510354. (německy)
↑ ABDYKANOVA, A. K.; TABALDIJEV, K. S.; MURATALIEV, E. A.;, AKMATOV, K. T. „Materiály o historii a archeologii Kyrgyzstánu (MIAK), Svazek 3.“. [Ve: Muzeum]. Biškek: [s.n.], 2008. (rusky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Balasagun na Wikimedia Commons
Zpráva o cestě do Střední Asie s vědeckými účely, v letech 1893-1894.. - Vasilij Vladimírovič Barthold^{[nedostupný zdroj]} ke stažení (rusky)
Balāsāg̲h̲ūn or Balāsaḳūn. - V. Barthold, Editace: P. Bearman , Th. Bianquis , C. E. Bosworth , E. van Donzel a W. P. Heinrichs. (anglicky)

[6] Jen-čing (čínsky v českém přepisu Jen-čching, pchin-jinem yánqìng, znaky 延慶) (1124—1134) anebo:
Kang-ko (čínsky v českém přepisu Kchang-kuo, pchin-jinem kāngguó, znaky 康國), (1134—1144), nebo osobním jménem:
Jie-lü Ta-š' (čínsky v českém přepisu Jie-lü Ta-š', pchin-jinem yélǜdàshí, znaky 耶律大石)

[1] BARTHOLD, Vasilij Vladimírovič. „Отчет о поездке в Среднюю Азию с научной целью, 1893-1894 гг.“ - „Otčet o pojezdke v Srednjuju Aziju s naučnoj celju, 1893-1894 gg.“. Ve: Knižnye pamjatniki Kyrgyzstana. Sankt-Petěrburg: Typografie imperátorské akademie nauk, 1897. 151 s. (rusky)

[2] Avesta, překlad: James Darmesteter (Z posvátných knih Východu, americké vydání, 1898.). Redakce Joseph H. Peterson. AVESTA: VENDIDAD (English): Fargard 1. [online]. 1995 [cit. 2014-12-20]. Dostupné online.

[3] FRANCIS, Wood. The Silk Road: Two Thousand Years in the Heart of Asia. Berkeley, CA: University of California Press, 1897. 65–68 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-24340-8. (anglicky)

[4] ROSE, Jenny. The Sogdians: Prime Movers between Boundaries, [Ve: Comparative Studies of South Asia, Africa and the Middle East, Svazek 30, číslo 3.]. Duke. Durham, NC: Duke University Press, 2010, s. 412. Dostupné online [cit. 2014]. ISSN 1548-226X. (anglicky)

[5] BARTHOLD, Vasilij Vladimírovič. „Balāsāghūn or Balāsaḳūn“. Ve: Encyclopaedia of Islam - BrillOnline Reference Works. Leiden: Brill (anglicky)

[7] KLEIN, Wolfgang Wassilios. „Das nestorianische Christentum an den Handelswegen durch Kyrgyzstan bis zum 14 Jh.“. [Ve: Silk Road Studies - Svazek 3]. Turnhout: Brepols, 2000. 464 s. 9. červenec 2009. ISBN 2503510353, ISBN 9782503510354. (německy)

[8] ABDYKANOVA, A. K.; TABALDIJEV, K. S.; MURATALIEV, E. A.;, AKMATOV, K. T. „Materiály o historii a archeologii Kyrgyzstánu (MIAK), Svazek 3.“. [Ve: Muzeum]. Biškek: [s.n.], 2008. (rusky)

[1]