Zobrazení zdroje stránky Historie benátského malířství (11.–18. století)

← Historie benátského malířství (11.–18. století)
Z následujícího důvodu nemáte oprávnění upravit tuto stránku:
Vaše IP adresa je v rozsahu, který byl zablokován na všech projektech nadace Wikimedia Foundation.
Blokování bylo provedeno uživatelem ‪AntiCompositeNumber‬. Uvedený důvod je Open proxy/Webhost: Visit the FAQ if you are affected .
Začátek blokování: 18. 8. 2022, 14:55
Blokování vyprší: 18. 3. 2025, 14:55
Vaše současná IP adresa je 44.200.144.171 a blokovaný rozsah je 44.200.0.0/16. Prosím, uvádějte tyto údaje ve všech dotazech.
Pokud se domníváte, že jste byli zablokováni omylem, můžete najít další informace a instrukce v globálním pravidle Žádné open proxy. Nebo pokud chcete blok prodiskutovat, vložte žádost o revizi na Meta-Wiki nebo pošlete e-mail do VRT fronty stevardům na adrese stewards@wikimedia.org. Výše uvedené údaje uvádějte ve všech dotazech.
Můžete si zobrazit a zkopírovat zdrojový kód této stránky:
Vývoj benátského malířství významně ovlivnila poloha města, která umožnila přijímat umělecké podněty jak ze [[Západní Evropa|západní Evropy]], tak i z Východu, a to především z [[Byzantská říše|Byzance]]. Příčinou byl dlouhodobý hospodářský a politický vliv Byzantské říše na oblast [[Benátsko|Benátska]]. Nepřekvapí proto, že byzantská tradice v [[Benátky|Benátkách]] přetrvala až do konce [[14. století]], kdy do oblasti začal pronikat mezinárodní [[Gotika|gotický styl]]. Benátský důraz na smysl pro barvu je proto třeba hledat v [[Byzantské výtvarné umění|byzantském umění]], které bylo založeno na výrazné barevnosti uměleckých děl. Byly to především konstantinopolské [[Mozaika|mozaiky]], a později i mozaiky ravennské školy, jejichž zářivé barvy byly vzorem pro benátské umělce. Z toho plyne, že benátské malířství bylo primárně založeno na použití barev, které dominovaly nad plastickou modelací postav a jejich umístěním v prostoru.<ref name="Nejmenovaný-1-wIc-1">''Kolektiv autorů''. Benátská škola. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 29/B.</ref> Za konstantinopolských [[Palaiologové|Palaiologovců]] byl obnoven i zájem o antiku, což poznamenalo tvorbu benátských umělců [[13. století|13.]] a [[14. století]]. V tomto období bylo i nadále upřednostňováno použití barvy v protikladu s florentským důrazem na přesnost obrazové [[podkresba|podkresby]]. Naopak s pozdější technikou [[Olejomalba|olejomalby]] se benátské malířství seznámilo během pobytu Sicilana [[Antonello da Messina|Antonelli da Messina]] v Benátkách ([[1475]]).<ref>''Kolektiv autorů''. Benátská škola. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. A/16.</ref>
[[Soubor:Vittore carpaccio, leone di san marco 02.jpg|312x117px|náhled|upright|''Lev sv. Marka'' ([[Vittore Carpaccio]], [[1516]]; [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecí palác]], [[Benátky]], [[Itálie]]))]]
S antickými podněty se však Benátky seznamovaly nejen prostřednictvím Konstantinopole, ale i prostřednictvím tvorby [[Andrea Mantegna|Andrey Mantegni]], který se v roce 1453 přiženil do rodiny benátských [[Jacopo Bellini|Belliniů]]. Z dílny této rodiny vzešli malíři vrcholné renesance, včetně [[Tizian]]a. Později se v malbě Tizianových následovníků objevily charakteristiky [[Manýrismus|manýristické malby]], ale hospodářský úpadek Benátek a [[Mor|morová epidemie]] ([[1630]]) pozastavily další vývoj benátské malby. Teprve koncem [[17. století]] malíři, kteří se již většinou narodili mimo Benátky, navázali na tradici benátské barevnosti [[16. století]]. Jejich umělecký projev však měl již [[Baroko|barokní podobu]]. [[Kolorismus (umění)|Kolorismus]] benátské malířské školy se znovu objevil až po roce [[1700]] a to především ve [[Freska|freskách]] [[Giovanni Battista Tiepolo|Giovanni Battisty Tiepola]] a v obrazech benátských [[Veduta|vedutistů]].<ref name="Nejmenovaný-1-wIc-1"/>

== Vliv Byzance a mezinárodní gotiky (11.–14. století) ==
Ve [[12. století]] bylo [[byzantské výtvarné umění|byzantské umění]] reprezentováno především uměním konstantinopolského císařského dvora. Jeho vliv se projevil v [[Jižní Evropa|jižní Evropě]] ([[Itálie]], včetně Benátek, [[Řecko]], [[Kypr]]). Přispělo k tomu i přechodné obsazení [[Konstantinopol]]e [[křižácké státy|křižáky]] ([[1204]]). [[Benátská republika|Benátčané]] při něm získali i mimořádně cennou [[Ikona|ikonu]] zvanou ''Madona Nicopeia'', která byla v bitvách původně nesena před [[Seznam byzantských císařů|byzantským císařem]].<ref>''Kaminski M.'' San Marco. Madona Nicopeia, 11. stol. In: ''Umění a architektura. Benátky''. Vydal Tandem Verlag GmbH (2005) Z německého originálu přeložila H. Formánková. Vydalo Nakladatelství Slovart, s.r.o., Praha, 2007. Str. 118-119.</ref> Obraz byl přenesen do [[Bazilika svatého Marka|baziliky sv. Marka]], kde patřila mezi chrámové [[poklad]]y. Tato ikona se stala vzorem pro způsob, jak benátští malíři rané renesance zobrazovali [[Maria (matka Ježíšova)|Pannu Marii s Ježíškem]].
[[Soubor:Madonna Nicopeia San Marco interior.png|náhled|upright|vlevo|''Madona Nicopeia'' (byzantská [[ikona]], [[11. století]]; [[Bazilika svatého Marka|bazilika sv. Marka]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
V [[Byzantská říše|Byzanci]] malíři hojně používali [[zlacení]] ve snaze napodobit umění císařských dílen. Dokládá to i obraz ''[[Michael (archanděl)|Archanděl Michael]]'', který křižáci uloupili v [[Konstantinopol]]i. Ve skutečnosti se jedná o desku [[evangeliář]]e z [[10. století]]. Je unikátní pro svou velkolepost a bohaté zlacení, což svědčí o velké pozornosti věnované v Byzanci [[Iluminovaný rukopis|iluminovaným rukopisům]].<ref>''Pijoan J.'' Druhý zlatý věk byzantského umění. In: ''Dějiny umění/3'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Str. 25 99-130.
</ref>
[[Soubor:Meister der Ikone des Erzengels Michael 001 adjusted.jpg|náhled|upright|''[[Michael (archanděl)|Archanděl Michael]]'' ([[evangeliář]], [[10. století|10. stoleti]]; [[Bazilika svatého Marka|bazilika sv. Marka]], Benátky, Itálie)]]
Naopak malířský projev v západní části Evropy ([[Katalánsko]], [[Francie]], [[německé spolkové země|německé státy]]) se orientoval na mravní výchovu obyvatelstva. Objevila se snaha po věrnějším zachycení života člověka spojená s jeho [[Spása|spásou]] či [[Zatracené duše|zatracením]].<ref>''Kolektiv autorů''. Románské malířství. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 301/R/302.</ref>
[[Soubor:Meister aus Tahull 001.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Kristus]] v [[Mandorla|mandorle]]'' ([[freska]], [[1132]]; [[Katalánské národní umělecké muzeum|Museo de Arte de Cataluña]], [[Barcelona]], [[Španělsko]])]]
Jedno z center [[románské malířství|románského malířství]] západní Evropy se nacházelo v oblasti katalánských [[Pyreneje|Pyrenejí]]. K nejcennějším freskám té doby patřila freska s vyobrazením ''Krista v [[Mandorla|mandorle]]'', kterou namaloval neznámý malíř v kostelíku San Clemente v Tahullu (Španělsko). Nástěnná malba byla datována do roku [[1123]], kdy byl kostel [[Svěcení|vysvěcen]]. Až manýristicky protáhlá Kristova tvář měla svým výrazem vzbuzovat v divákovi respekt z Boží přítomnosti. Jeho stylizovaná podoba byla zdůrazněna barevností jeho postavy.<ref>''Pijoan J.'' Románské umění ve Španělsku. In: ''Dějiny umění/3'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Str. 259-290.</ref>
Naopak benátská [[Bazilika svatého Marka|bazilika sv. Marka]], jejíž přestavba byla zahájena asi roku [[1063]] a dokončena zhruba roku [[1111]]<ref>''Hubert J.'' Románské umění. In: ''Encyklopedie umění středověku'' (S. Šabouka a spol. eds.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1969. Str. 295.</ref>, se stala místem, kam byly sváženy umělecké [[Artefakt (výtvarné umění)|artefakty]] z [[Orient]]u. Benátky tak nejen přijímaly umělecké podněty z Východu, ale staly se i jejich šiřiteli v celém [[Středomoří]].<ref>''Bevilacqua L.'' Venice in Bizantium: Migrating Art along the Venetian Routes in the Mediterranean (11th-15th Centuries). In: ''Menschen, Bilder, Sprache, Dinge'' Wege der Kommunikation zwischen Byzanz und Western. 1. Bilder und Dinge. Vydal Verlag des Römisch-Germanischen Zentralmuseums/ Mainz, 2018. Str. 137-154.</ref> Navíc do Benátek přicházeli z [[Osmanská říše|Osmany]] obsazených území byzantští umělci, kteří na konci [[11. století]] započali s mozaikovou výzdobou baziliky sv. Marka, přičemž Benátčané na ní pracovali až do [[14. století]].<ref>''Nersessianová S.'' Byzantská říše po krizi v 8. století. In: ''Encyklopedie. Umění středověku'' (R. Huyghe, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1969. Str. 164.</ref>
[[Soubor:Joseph and Asenath (San Marco).jpg|náhled|upright|''[[Josef (syn Jákoba)|Josef Egyptský]] a [[Asenat]]'' ([[Anonymita|anonym]], [[mozaika]] ze [[13. století]]; [[Bazilika svatého Marka|Bazilika sv. Marka]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
V rámci obchodu se jejich umělecké předměty dále šířily jihem Evropy. Itálie však potřebovala ještě celé 12. století k tomu, aby se i zde začaly objevovat umělecké projevy [[Románský sloh|románského slohu]]. Předlohou pro ně byly fresky benediktinské školy nacházející se v [[Klášter Montecassino|klášteře Monte Cassino]].<ref>''Pijoan J.'' Románské umění v Itálii. In: ''Dějiny umění/3'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Str. 291-310.</ref> Benátky nezůstaly netečné k tomuto realismu šířícímu se z [[Lombardie]]. V tomto století však nacházíme v benátském umění i antické prvky, které signalizovaly odklon od byzantského umění. Ke konci [[13. století]] se již ve vyobrazeních začala objevovat majestátnost lidských postav, která dokládala nástup nové éry, na jejímž začátku stála osobnost florentského malíře [[Giotto di Bondone|Giotta di Bondone]] (1267–1337). V souvislosti s jeho tvorbou do benátského malířství vstoupily prvky [[Realismus (výtvarné umění)|realismu]], které byly modifikovány šířícím se [[Gotika|mezinárodním gotickým stylem]].<ref>''Carli E.'' Historický přehled: italské umění 13. a 14. století. In: ''Umění renesance a baroku'' (R. Huyghe, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Str. 35-36.</ref>
[[Soubor:Paolo Veneziano - Polyptych - WGA17007.jpg|náhled|vlevo|''Scény ze [[Kristus|života Krista]] a [[světec|světců]]'' ([[Paolo Veneziano]], polovina [[14. století]]; [[Gallerie dell'Accademia|Galleria dell'Academia]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Za skutečného zakladatele [[Benátská škola|benátské malířské školy]] se považuje [[Paolo Veneziano]] (činný 1333–1358), který v polovině [[14. století]] začal kombinovat byzantské a gotické malířské formy. Jím použité gotické prvky však ještě vykazovaly deformace dané jeho experimenty při zobrazování lidských postav. Ve svých [[oltářní obraz|oltářních obrazech]] Paolo Veneziano maloval řady postav [[světec|světců]] a situoval je do bohatě vyřezávaných rámů. Tato podoba oltářního ''[[polyptych]]u'' přetrvala v benátském malířství déle než jedno století. Přestože Paolův malířský styl byl ve své podstatě byzantský, jeho smysl pro linii, objem a barvu byl již gotický. V jeho pozdních dílech byl dokonce patrný vliv Giottových fresek namalovaných v padovské [[Kaple Scrovegniů|kapli Scrovegniů]]. Tyto nové prvky se v benátské malbě projevily ještě výrazněji v obrazech Paolova následovníka zvaného [[Lorenzo Veneziano]] (1336–1372).
[[Soubor:Crivelli, madonna d'ancona.jpg|náhled|upright|''Madonna s dítětem'' ([[Carlo Crivelli]], 80. léta [[15. století]]; Pinacoteca civica ''Francesco Podesti'', [[Ancona]], [[Itálie]])]]
Byl to zvyšující se počet gotických prvků, které se objevily v obrazech [[Lorenzo Veneziano|Lorenza Veneziana]] a jeho pokračovatele [[Jacobello di Bonomo|Jacobella di Bonomo]] (činný mezi 1370 a 1390). Jejich obrazy vynikaly živostí postav a dynamičností drapérií na oblečení. Lorenzo Veneziano a jeho pokračovatelé významně ovlivnili benátskou malbu v průběhu posledních desetiletí 14. století. V té době se Evropou šířil [[Gotika|mezinárodní gotický styl]], se kterým se v benátském malířství objevila snaha po plastické modelaci tvarů pomocí světla a stínu. Současně se objevilo zvýšené úsilí po zobrazení výjevů v architektonickém nebo přírodním prostředí.<ref>''Kolektiv autorů''. Gotické malířství. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. G/128-130.</ref>
[[Soubor:The Annunciation, with Saint Emidius - Carlo Crivelli - National Gallery.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Zvěstování Panny Marie|Zvěstování]] se [[Svatý Eligius|sv. Eligiem]]'' ([[Carlo Crivelli]], [[1486]]; [[Národní galerie (Londýn)|Národní galerie v Londýně]], [[Spojené království|V. Británie]])]]
Kolem roku [[1410]] přinesli styl mezinárodní gotiky do Benátek dva malíři, Florenťan [[Gentile da Fabriano]] (1370?–1427) a Veroňan [[Pisanello]] (1390?–1455), kteří byli přizváni k výzdobě [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecího paláce]].<ref>''Kolektiv autorů''. Benátská škola. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 29/B/30.</ref> Tento umělecký směr však Benátky nakonec nepřijaly. A tak jen [[Carlo Crivelli]] (1430/35–1495/1500) byl benátským malířem, jehož způsob malby byl kombinací přetrvávajících prvků pozdní goticky a nastupující rané renesance. Crivellimu se malířského poučení dostalo v dílně rodiny muránských [[Vivarini]]ů, o čemž svědčí mimořádná barevnost jeho deskových obrazů doprovázená gotickou dekorativností a zálibou v detailu. Tato záliba se v jeho obrazech projevila malbou štíhlých prstů [[Madona|Madon]] spolu s přítomností různých druhů ovoce, zeleniny a květin při okrajích obrazové desky. Na londýnském obraze ''[[Zvěstování Panny Marie|Zvěstování]] se [[Svatý Jiljí|sv. Egidiem]]'' byla již dobře patrná Crivelliho renesanční konstrukce prostoru. Přitom krása zobrazeného města soupeřila s významem náboženského tématu. V jeho pozdních dílech přetrvávala záliba v nádheře dokládající, že Crivelli zůstal gotikem. Od poloviny 15. století stagnace jeho tvorby byla částečně způsobena Crivelliho trvalým pobytem mimo Benátky.

== Raná renesance (15. století) ==
Kolem roku [[1406]] se v Benátkách narodil [[Domenico Veneziano]] (1406/10–1461), který pracoval v různých severoitalských městech, včetně Benátek, ve stylu [[Gentile da Fabriano|Gentile da Fabriana]].<ref>''Kolektiv autorů''. Veneziano Domenico. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 357/V.</ref> Touto cestou pronikly prvky mezinárodní [[Gotika|gotiky]] a rané florentské [[Renesanční malířství|renesance]] do benátského malířství 15. století. Tyto prvky dále rozvíjel [[Benátská republika|Benátčan]] [[Jacopo Bellini]] (1400?–1470) a v nedalekém [[Muránská malířská škola|Muránu]] malíř [[Vivarini|Antonio Vivarini]] (činný 1440–1480). Antoniovým benátským spolupracovníkem byl jeho německý švagr Hans, zvaný [[Giovanni d'Alemagna|Giovanni d´Alemagna]] (1411?–1450). Po Alemagnově smrti dílnu Vivariniů převzal Antoniův bratr [[Bartolomeo Vivarini|Bartolomeo]] (1445?–1499?). V Bartolomeových obrazech nabyla na významu plasticita postav dokládající vliv [[Andrea Mantegna|Andrey Mantegni]] (1431–1506). Ten se v roce [[1453]] stal zetěm [[Jacopo Bellini|Jacopa Belliniho]] a v Benátkách zůstal až do svého odchodu do [[Mantova|Mantovy]] v roce [[1458]].
[[Soubor:Madonna and Child MET DP255395.jpg|náhled|upright|''Madona s dítětem'' ([[Jacopo Bellini]], 40. léta 15. století; [[Metropolitní muzeum umění]], [[New York]], [[Spojené státy americké|USA]])]]
Poslední člen tzv. [[Muránská malířská škola|muránské malířské školy]] [[Vivarini]]ů byl Antoniův syn [[Alvise Vivarini]] (1445?–1503/5). Alvise se učil u Sicilana [[Antonello da Messina|Antonelly da Messina]] (1430?–1479) v době jeho pobytu v Benátkách ([[1475]]). Později ho ovlivnil [[Giovanni Bellini]] (1430–1516).<ref>''Neumannová M., Kropáček J.'' (odb. recenzenti). Vivarini, Alvise. In: ''Slovník světového malířství'' (překlad z němčiny). Vydal Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 647-648.</ref> Antonello da Messina nepřímo ovlivnil také tvorbu dalších benátských malířů, včetně malby [[Cima da Conegliano|Cimy da Conegliano]] (1460?–1517), který byl činný v Benátkách mezi roky [[1486]] a [[1517]], a obrazů [[Marco Basaiti|Marca Basaitiho]] (1470–1530?), jenž byl posledním významným malířem vyučeným v dílně [[Alvise Vivarini]]ho.<ref>''Ricketts M.'' Cima da Conegliano. In: ''Renesance''. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Production, Praha, 2005. Str.241-256).</ref> Obrazy uvedených umělců uzavírají muránskou malířskou tvorbu v období rané renesance.
Hlavními představiteli rané renesance v Benátkách se následně stala rodina [[Jacopo Bellini|Belliniů]]. [[Jacopo Bellini]] (1400?–1470/71) byl ve 2. a 3. čtvrtině [[15. století]] vůdčí osobností benátské malířské školy. Byl žákem [[Gentile da Fabriano|Gentile da Fabriana]], se kterým spolupracoval ve [[Florencie|Florencii]]. Jeho tvorba představovala počátek benátské renesanční malby. Od roku [[1430]] působil v Benátkách, odkud příležitostně vyjížděl do různých severoitalských měst. Mezi jeho nemnoha dochovanými obrazy vynikají obrazy [[Madona|Madon]], v nichž dominovala jemná barevnost sloužící k modelaci vyobrazené postavy. Barva tak dávala těmto obrazům novou atmosféru, jež byla zřetelně odlišná od podobných obrazů [[Carlo Crivelli|Carla Crivelliho]]. V době, kdy se benátské malířství ještě zcela nevymanilo z byzantské tradice, Jacopo Bellini přinesl do Benátek vlivy [[Florentská škola|florentské]], ale i umbrijské a [[padovská malířská škola|padovské malířské školy]].<ref>''Neumannová M., Kropáček J.'' (odb. recenzenti). Bellini, Jacopo. In: ''Slovník světového malířství'' (překlad z němčiny). Vydal Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 28-29/B-648.</ref>
[[Soubor:Accademia - Procession in piazza San Marco by Gentile Bellini.jpg|náhled|vlevo|''[[Slavnost Těla a Krve Páně|Procesí Božího těla]] s [[Relikvie|relikvií]] [[Svatý Kříž|svatého kříže]] na [[Náměstí Svatého Marka|Piazza di San Marco]]'' ([[Gentile Bellini]], [[1496]]; [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Jacopovi synové, [[Gentile Bellini|Gentile]] (1429–1507) a [[Giovanni Bellini|Giovanni]] (1430–1516), kteří se vyučili v otcově dílně, položili základ dvěma směrům benátské malby 2. poloviny 15. století. Gentile, který po otcově smrti převzal vedení dílny, se zaměřil na popisné líčení slavnostních shromáždění, zatímco Giovanni se snažil vnést do svých obrazů lyričnost a realistickou podobu každodenního života.<ref name="Nejmenovaný-1-wIc-1"/> V počátcích Gentileho tvorby byl patrný vliv [[Andrea Mantegna|Andrey Mantegni]], který se v roce [[1453]] oženil s Gentileho sestrou [[Nicolosia Bellini|Nicolosií]]. Gentile vytvořil svá hlavní díla v poslední čtvrtině 15. století pro pomocná benátská bratrstva sdružená především ve ''[[Scuola di San Giovanni Evangelista]]'' a ''[[Scuola Grande di San Marco]]''. Na obraze určeném pro školu sv. Jana Evangelisty Gentile namaloval plátno s procesím na [[Náměstí Svatého Marka|náměstí sv. Marka]]. Obraz se stal prvním topograficky přesným vyobrazením benátské ''[[Náměstí Svatého Marka|Piazza di San Marco]]''.<ref>''Neumannová M., Kropáček J.'' (odb. recenzenti). Bellini, Jacopo. In: ''Slovník světového malířství'' (překlad z němčiny). Vydal Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 45-48.</ref> V podobném, ale živějším stylu, namaloval pro [[Scuola Grande di San Rocco|benátská bratrstva]] čtyři cykly obrazů také Benátčan [[Vittore Carpaccio]] (1455/65–1526). Carpaccio byl typickým malířem [[Italská renesance|quattrocenta]], v jehož obrazech a freskách se spojovala výrazová bohatost s jemným dekorativním popisem.
[[Soubor:Accademia - Pala di San Giobbe by Giovanni Bellini.jpg|140x240px|náhled|upright|Svatá konverzace jako součást ''Pala di [[Jób|San Giobbe]]'' ([[Giovanni Bellini]], [[1487]]; [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Nejvýznamnějším malířem benátského ''[[Italská renesance|quattrocenta]]'' však byl [[Giovanni Bellini]], který byl v únoru [[1483]] jmenován oficiálním malířem [[Benátská republika|Benátské republiky]] (''pittore del domino''). Byl jedním z prvních umělců, kteří spojovali vyobrazení Madony s dítětem a světci do jediného prostoru tvořícího tzv. ''[[Sacra conversazione|Sacra Conversazione]]''. Tím se stala malba ''[[polyptych]]ů'' minulostí.<ref>''Ricketts M.'' Giovanni Bellini. In: ''Renesance. Mistři světového malířství'' (M. Hynková a spol., eds.). Vydalo Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2005. Str. 109-114.</ref> Ještě v posledních letech života realizoval podněty svých žáků, [[Giorgione|Giorgiona]] a [[Tizian]]a, které využil ve svém mytologickém obraze ''Hostina bohů'' ([[1514]]/[[1516|16]]) určeném pro studovnu [[Alfons I. d'Este|Alfonse I. z Ferrary]]. Obraz byl podnětem k pozdějšímu Tizianovu obrazu ''[[Dionýsos|Bakchus]] a [[Ariadna]]'' ([[1523]]). Giovanni Bellini se na počátku 16. století pokusil i o vyjádření smyslové krásy. V tom na něho později navázali jeho četní žáci, počínaje [[Giorgione]]m (1477/78–1510) a konče [[Lorenzo Lotto|Lorenzem Lottem]] (1480/82–1556) a [[Sebastiano del Piombo|Sebastianem Lucianim]], zv. del Piombo (1585?–1547).<ref>''Kolektiv autorů''. Bellini Giovanni. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 27/B.</ref> Z Belliniho dílny tak vyšli největší mistři benátské [[vrcholná renesance|vrcholné renesance]]. Byl jím především Giorgione, jehož malba představovala přechod od [[raná renesance|rané renesanci]] k jejímu vrcholu. V té době návrat k antice představoval tvorbu, kdy krása Madon byla doplněna o krásu [[ženský akt|ženského aktu]]. Dokladem toho je slavná Giorgionova ''[[Spící Venuše]]'' ([[1510]]), dílo, které následovalo po jeho obraze ''[[Castelfranco Veneto|Madona z Castelfranca]]'' ([[1504]]/[[1505|05]]). Obraz ''Spící Venuše'' je dnes považován za ideál ženské krásy přesahující období vrcholné renesance.

== Vrcholná renesance (16. století) ==
[[Giorgione]] obraz ''[[Spící Venuše]]'' nedokončil, ale o několik let později ho domaloval [[Tizian]]. Navíc námět ženského aktu Tizian použil v obraze ''[[Urbinská Venuše|Venuše urbinská]]'' (asi [[1538]]), kdy postavu Giorgionovy Venuše přenesl z původně krajinného prostředí do luxusního palácového pokoje. Venuši na Tizianově obraze představovala benátská dáma, jejíž nahota kontrastuje s vyobrazením dvou oblečených žen na pozadí, které hledají šaty ve vzácné truhle. Obraz si u Tiziana objednal urbinský vévoda [[urbinské vévodství|Giudobaldo della Rovere]].<ref>''Ricketts M.'' Tizian. In: ''Renesance. Mistři světového malířství'' (M. Hynková a spol., eds.). Vydalo Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2005. Str. 373-378.</ref>
[[Soubor:Giorgione - Sleeping Venus - Google Art Project 2.jpg|náhled|vlevo|''[[Spící Venuše]]'' ([[Giorgione]], kolem [[1510]]; [[Gemäldegalerie Alte Meister|Gemäldegalerie]], [[Drážďany]], [[Německo]])]]
[[Soubor:Tizian 102.jpg|náhled|''[[Urbinská Venuše|Venuše urbinská]]'' ([[Tizian]], [[1538]]; [[Galleria degli Uffizi]], [[Florencie]], [[Itálie]])]]
Tizian dále rozvíjel Belliniho kolorismus, když své obrazy začal malovat na tmavém podkladu, aby poté byla nanesena bílá či šedá barva tvarující postavy a nakonec byly použity průsvitné barevné lazury.<ref name="Nejmenovaný-1-wIc-1"/> Tento způsob malby, který umožňoval dosáhnout výrazné [[Tvárnost|plasticity]], později převzalo barokní malířství. Od roku [[1516]], kdy se po smrti [[Giovanni Bellini]]ho Tizian stal oficiálním malířem [[Benátská republika|Benátské republiky]], jeho dílna začala být zahrnována většinou zakázek pocházejících od benátských objednavatelů. To přinutilo některé přední benátské malíře, mezi nimi i [[Lorenzo Lotto|Lorenza Lotta]] (1480/82–1550) a [[Pordenone (malíř)|Pordenoneho]] (1483/84–1539), aby přijímaly zakázky také z oblastí mimo Benátky anebo, jak tomu bylo v případě [[Sebastiano del Piombo|Sebastiana del Piombo]] (1485?–1547) či [[Paris Bordone|Parise Bordoneho]] (1500–1571), hledali uplatnění mimo Itálii.
[[Soubor:Jacopo Tintoretto 021.jpg|320x118px|náhled|vlevo|''[[Ukřižování Ježíše Krista]]'' ([[Tintoretto|Jacopo Tintoretto]], [[1565]]; [[Scuola Grande di San Rocco]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Slavné benátské ''[[cinquecento]]'' vyvrcholilo v tvorbě dvou benátských velikánů, [[Tintoretto|Jacopa Tintoretta]] a [[Paolo Veronese|Paola Veroneseho]]. [[Tintoretto|Jacopo Robusti]], zvaný Tintoretto (1518/19–1594), se jako malíř prosadil díky obrazům určeným pro laická bratrstva, především pro ''[[Scuola Grande di San Marco]]'' a pro ''[[Scuola Grande di San Rocco]]''. Pro ''Sala dell´Albergo'' v benátské Škole sv. Rocha namaloval plátno s výjevem ''[[Ukřižování Ježíše Krista]]'' (1565/67) mající mimořádné rozměry (5,18×12,24 m), takže překrývalo celou čelní stěnu tohoto sálu. Tento obraz, stejně jako obrazy pozdějšího data, dokládaly malířův příklon k manýristickému [[Spiritualismus|spiritualismu]] a náboženskému [[Mystika|mysticismu]].<ref>''Kolektiv autorů''. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. T/344-345.</ref>
[[Soubor:Paolo Veronese 008.jpg|náhled|''[[Svatba v Káni galilejské (Paolo Veronese)|Svatba v Káni galilejské]]'' ([[Paolo Veronese]], [[1562]]/[[1563|63]]; plátno s vyobrazením významných osobností 16. století; [[Louvre]], [[Paříž]], [[Francie]])]]
[[Paolo Veronese]] (1528–1588), původem Veroňan, se stal oblíbeným malířem Benátčanů, a proto se v roce [[1553]] přestěhoval do Benátek natrvalo. Ač v podobném obraze ''[[Ukřižování Ježíše Krista|Ukřižování]]'', jaký namaloval Tintoretto, i on prokázal [[Manýrismus|manýristické sklony]], přičemž jeho [[Freska|fresky]] a [[malířství|obrazy]] se vyznačovaly nápadnou světlostí barev. Dokládá to několik rozměrných pláten s vyobrazením evangelijních hostin. Nejznámějším z nich je ''[[Svatba v Káni galilejské (Paolo Veronese)|Svatba v Káni galilejské]]'', určená pro [[refektář]] benátského kláštera ''[[Bazilika San Giorgio Maggiore|San Giorgio Maggiore]]'' ([[1562]]/3; dnes v pařížském [[Louvre]]). V levé části obrazu malíř vyobrazil nejen významné evropské osobnosti 16. století, ale uprostřed obrazu zpodobnil i trojici nejvýznamnějších benátských malířů té doby – Tintoretta, kterého posadil doprostřed skupiny, Tiziana zobrazil, jak hraje na basu, a sebe samotného oblékl do bílého oděvu.<ref>''Ricketts M.'' Veronese. Paolo Caliari. In: ''Renesance. Mistři světového malířství'' (M. Hynková a spol., eds.). Vydalo Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2005. Str. 458-459.</ref>
[[Soubor:Jacopo Bassano - The Purification of the Temple, The National Gallery, London.jpg|náhled|vlevo|''[[Ježíš Kristus|Vyhnání penězoměnců z chrámu]]'' ([[Jacopo Bassano|Jacopo da Ponte]], kolem [[1580]]; dnes [[Národní galerie (Londýn)|Národní galerie v Londýně]], [[Spojené království|V. Británie]])]]
Významnými představiteli [[Manýrismus|manýristické malby]] v Benátkách byla rovněž [[Jacopo Bassano|rodina Bassanů]] pocházející z [[Bassano del Grappa]]. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Jacopo (Giacomo) da Ponte, zvaný [[Jacopo Bassano]] (1510/18–1592). Vyučil se v dílně svého otce Francesca, aby v roce [[1525]] odešel do Benátek, kde si zřídil ateliér „u mostu“ , a proto byl zván „da Ponte“. Ve svých obrazech experimentoval nejen s kombinacemi barev, ale i s [[Perspektiva|perspektivou]]. Po smrti svého otce [[Francesco Bassano starší|Francesca Bassana staršího]] (1475–1539) se opět vrátil do městečka Bassano del Grappa, kde působil až do své smrti. V jeho realisticky pojatých obrazech převažovaly postavy vesničanů, které často umísťoval do potemnělé krajiny. Svou tvorbou Jacopo Bassano uzavřel etapu [[Renesanční malířství|vrcholné renesance]], přičemž jeho pozdější práce již reprezentovaly přechod k [[manýrismus]].<ref>''Ricketts M.'' Jacopo Bassano. In: ''Renesance. Mistři světového malířství'' (M. Hynková a spol., eds.). Vydalo Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2005. Str. 427-432.</ref> Čtyři ze sedmi Jacopových synů se vyučili v rodinné dílně, kterou [[Leandro Bassano]] (1557–1622) vedl v otcově manýristické tradici až do své smrti.

== Manýrismus a baroko (17. století) ==
[[Soubor:El Lavatorio (Tintoretto).jpg|náhled|vlevo|''[[Mytí nohou]]'' ([[Domenico Robusti|Domenico Tintoretto]], [[1548]]/[[1549|49]]; [[Museo del Prado]], [[Madrid]], [[Španělsko]])]]
Podobně jako Bassanové, také Jacopo Tintoretto měl následovníky ve své rodině. Byla to nejen jeho oblíbená dcera [[Marietta Robusti]] (1553/60–1590), ale i [[Marco Robusti]] (1561–1637), a především [[Domenico Robusti|Domenico Robusti, po otci zvaný Tintoretto]] (1560–1635). Všichni pokračovali v otcově vrcholně renesanční a pozdně manýristické [[Tradice|tradici]] malbou obrazů s historickou tematikou, ale vynikali i jako [[portrét]]isté. Posledním z významných benátských malířů, kteří v Benátkách tvořili během první čtvrtiny 17. století, byl [[Palma il Giovane]], vlastním jménem Jacopo Negretti (1544/48–1628), který byl prasynovcem malíře [[Palma il Vecchio|Palmy il Vecchio]] (1480/89–1528).
[[Soubor:(Venice) Allegoria della vittoria sulla Lega di Cambrai - Palma il Giovane - Sala del Senato.jpg|náhled|''Alegorie vítězství Benátek nad [[Cambraiská liga|Cambrijskou ligou]]'' ([[Palma il Giovane]], [[1590]]/[[1596|96]]; Sál senátu, [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecí palác]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Jacopova tvorba vykazovala obdiv k předchůdcům, ale i k jeho současníkům. Poučení hledal především v Tizianových obrazech. Malba Palmy il Giovane svým charakterem odpovídala vrcholné [[Renesance|renesanci]], ale po pobytu v [[Řím]]ě se stala tvorbou reprezentující benátský [[manýrismus]].
Další vývoj benátského malířství 2. čtvrtiny 17. století přerušila [[Mor|morová epidemie]], která od října [[1630]] do listopadu [[1631]], jen v Benátkách způsobila, že ve dvousettisícovém městě zemřelo téměř 47 000 obyvatel a na celém území [[Benátská republika|Benátské republiky]] dokonce 600 000.<ref>156 629 pilířů tvoří základy baziliky Santa Maria della Salute v Benátkách.-Dostupné online: https://www.dobenatek.cz/2015/11/1156629-piliru-tvori-zaklady-baziliky.html</ref> V porovnání s epidemií [[Černá smrt|černé smrti]], která postihla Benátky v letech [[1575]] až [[1577]], epidemie v letech 1630/31 způsobila řadu úmrtí i mezi malíři. Dokladem hrůz, které prožívaly oběti moru, může být [[bozzetto]] sloužící jako skica pro rozměrné plátno namalované [[Antonio Zanchi|Antoniem Zanchim]] (1631–1722) pro schodiště ve ''[[Scuola Grande di San Rocco]]''.
[[Soubor:Peste del 1630 a Venezia, Bozzetto - Zanchi.jpg|náhled|vlevo|''[[Maria (matka Ježíšova)|Panna Maria]] se zjevuje obětem [[mor]]u v Benátkách'' ([[Antonio Zanchi]], [[bozzetto]], [[1666]]; [[Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)|Uměleckohistorické muzeum]], [[Vídeň]], [[Rakousko]])]]
Následující období bylo provázeno, ani ne tak poklesem počtu obrazů, jako poklesem jejich kvality. Ubylo talentovaných malířů a mezi zbylými začali převažovat umělci, kteří svým původem nepocházeli z Benátek. Přesto benátská malba 17. století směřovala k [[Baroko|baroku]]. Významnými reprezentanty benátské barokní malby byli [[Domenico Fetti]] (1589?–1629), [[Bernardo Strozzi]] (1581–1644) a [[Johann Liss]] (1595?–1629/30). K nim lze přiřadit i Florenťana [[Sebastiano Mazzoni|Sebastiana Mazzoniho]] (1611–1678/85), jehož obrazy se vyznačovaly originalitou, ovlivněnou tvorbou Bernarda Strozziho.<ref>''Steer J.'' The seventeenth and eighteenth centuries. In: ''A Concise History of Venetian Painting'' (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Str. 169-174.</ref> Žákem Sebastiana Mazzoniho byl [[Sebastiano Ricci]] (1650–1734), který po morem způsobeném hospodářském úpadku Benátek dovedl benátskou barokní malbu k jejímu vrcholu. Podařilo se mu zprostředkovat světelnost a barevnost malby [[Paolo Veronese|Paola Veroneseho]] pro malíře vrcholného baroka, především pak pro [[Giovanni Battista Tiepolo|Giovanni Battistu Tiepola]] (1696–1770). Současně se podílel na transformaci barokní malby v [[rokoko|malbu rokokovou]], s jejímiž prvky se seznámil na svých cestách po Evropě. Byl strýcem [[Marco Ricci|Marca Ricciho]] (1676–1730), se kterým podnikl cestu do [[Anglie]]. Marco mu pomáhal hlavně v malbě krajinných motivů.<ref>''Kolektiv autorů''. Ricci Marco, Ricci Sebasziano. ''Encyklopedie světového malířství'' (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 297/R-R/298.</ref>

== Rokoko (18. století) ==
[[Soubor:Sebastiano Ricci 043.jpg|náhled|upright|''[[Svatba v Káně|Svatba v Káni galilejské]]'' ([[Sebastiano Ricci|S. Ricci]], [[1712]]/[[1716|16]]; [[Nelson-Atkins Museum of Art]], [[Kansas City (Missouri)|Kansas City]], [[Missouri (stát)|Missouri]], [[Spojené státy americké|USA]])]]
Na počátku [[18. století]] v benátské malbě nastupuje [[rokaj]]ový, na slavnostech lásky založený styl, kterému dnes říkáme [[rokoko]]. Rokokové malířství bylo reakcí na přebujelou reprezentativnost baroka. Rokoková francouzská kresba rychle našla oblibu především ve Španělsku a Německu, kde se s novým stylem malby seznámili benátští malíři pracující v těchto zemích nebo malíři přicházející z těchto zemí pracovat do Benátek. Toto malířské novátorství nacházíme především v malbě [[Sebastiano Ricci|Sebastiana Ricciho]] (1659–1734) a [[Giovanni Battista Piazzetta|Giovanni Battisty Piazzetty]] (1682–1754). Sebastiano Ricci se v roce [[1700]] usadil v Benátkách, odkud odjížděl do [[Vídeň|Vídně]], [[Bergamo|Bergama]] a [[Florencie]]. Jeho pozdější díla namalovaná v [[Londýn]]ě a [[Paříž]]i se vyznačovala nápadným pohybovým napětím, jak to dokládá obraz ''[[Svatba v Káně|Svatba v Káni galilejské]]'' a jeho srovnání s obdobným obrazem [[Paolo Veronese|Paola Veroneseho]]. Ač Ricciho obraz vykazoval malířovu technickou zručnost, jeho výrazná barevnost nevytvářela jednotný obrazový dojem. Tím se jeho malba lišila od díla [[Giovanni Antonio Pellegrini|Giovanni Antonia Pellegriniho]] (1675–1741), jehož obrazy se vyznačovaly barevnou měkkostí.<ref>''Steer J.'' The seventeenth and eighteenthe centuries. In: ''A Concise History of Venetian Painting'' (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Str. 176-179.</ref> Zatímco Ricci i Pellegrini často pobývali mimo Itálii, třetí z trojce malířů pracujících v prvních třech desetiletích 18. století, [[Giovanni Battista Piazzetta]] (1682/83–1754), vedl poklidný život v Benátkách. Ve svých dílech obnovil dramatičnost zobrazeného výjevu prostřednictvím gradace světla a stínu, čímž položil základy benátskému [[Tenebrismus|temnosvitu]] zvanému [[tenebrismus]].<ref>''Pijoan J.'' Italské malířství 18. století. In: ''Dějiny umění /8.'' Vydal Odean, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1981. Str. 57.</ref> V této temnosvitné malbě pokračoval i Giambattista Pittoni (1687–1767) patřící k významným představitelům benátského rokoka, jehož důsledným žákem byl Anton Kern (1709–1747), rodák z Děčína.<ref>''Šafařík E. A.'' Benátské malířství 18. století (katalog výstavy). Vydala Národní galerie v Praze a Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 1964. Str. 6.</ref>
[[Soubor:Giovanni Battista Piazzetta - The Virgin Appearing to St Philip Neri - WGA17415.jpg|140x240px|náhled|upright|vlevo|''[[Maria (matka Ježíšova)|Panna Maria]] se zjevuje [[Filip Neri|sv. Filipovi Nerimu]]'' ([[Giovanni Battista Piazzetta|Giovanni B. Piazzetta]], [[1725]]/[[1727|27]]; [[kostel Santa Maria della Fava]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
[[Soubor:Giovanni Battista Piazzetta - Rebecca at the Well - WGA17429.jpg|náhled|upright||''[[Rebeka (biblická postava)|Rebeka]] a [[El'azar|Eleazar]] u studny'' ([[Giovanni Battista Piazzetta|Giovanni B. Piazzetta]], [[1740]]; [[Palazzo di Brera|Pinacoteca di Brera]], [[Milán]], [[Itálie]])]]
Příkladem malířovy temnosvitné malby je obraz ''[[Maria (matka Ježíšova)|Panna Maria]] se zjevuje [[Filip Neri|Filipovi Nerimu]]'', který je plný střídání světlých pásem s temnými skvrnami, typickými pro Piazzettiho cestu k [[Rokoko|rokoku]]. Jeho melancholická povaha se projevila v [[rokoko|pastorálních obrazech]], jejichž příkladem může být obraz ''[[Rebeka (biblická postava)|Rebeka]] u studny''. Piazzettiho vidění přírody posloužilo [[Giovanni Battista Tiepolo|Giovanni Battistu Tiepolovi]] (1696–1770) v jeho malířských počátcích jako vzor. Spolu s Ricciho obrazovou kompozicí a Piazzettiho viděním přírody Tiepolo vytvořil nový styl, dekorativnější a bližší přírodě, který Benátky do té doby nepoznaly.
[[Soubor:Giovanni Battista Tiepolo - The Rape of Europa - NG 2721 - National Galleries of Scotland.jpg|náhled|upright|''Únos [[Európa|Európy]]'' ([[Giovanni Battista Tiepolo|Giovanni B. Tiepolo]], [[1743]]; [[Skotská národní galerie]], [[Edinburgh]], [[Spojené království|UK]])]]
Dramatičnost zobrazeného výjevu a atmosféru přírody dokládá pozdější Tiepolova verze obrazu ''[[Európa|Únos Európy]]'', kterou namaloval o dvacet let po původní verzi. První z obou verzí je součástí sbírek benátské [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]]. Po řadě fresek namalovaných v první polovině 40. let [[18. století]] Tiepolo namaloval i obrazy pro benátskou [[Scuola dei Carmine]].
[[Soubor:Scuola Grande dei Carmini (Venice) - Sala capitolare - Madonna del carmelo che dà lo scapolare a san Simone Stock - Giambattista Tiepolo.jpg|120x240px|náhled|upright|vlevo|''[[Panna Marie Karmelská|Panna Maria Karmelská]] předává [[škapulíř]] [[Šimon Stock|sv. Šimonovi Stockovi]]'' ([[Giovanni Battista Tiepolo|Giovanni B. Tiepolo]], [[1749]]; [[Scuola Grande dei Carmini]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Nedlouho poté Tiepolo vyzdobil freskami [[Canal Grande|Palazzo Labia dal Canal Grande]] v Benátkách. Úspěch těchto fresek provázelo pozvání do [[Španělsko|Španělska]]. Na jaře roku [[1762]] Tiepolo odjel do [[Madrid]]u, kam ho pozval španělský král [[Karel III. Španělský|Karel III.]] Společně se svým synem [[Giandomenico Tiepolo|Giovanni Domenicem]] (1727–1804) namalovali v [[Královský palác v Madridu|Palacio de Oriente]] ''Oslavu [[Habsburské Španělsko|španělské monarchie]]'' a dvě další fresky. Giovanni Domenico po většinu života pracoval jako otcův asistent a partner. Jako samostatný malíř se Domenico věnoval náboženské malbě, která vycházela z otcova příkladu. Po jeho smrti Domenico opustil Madrid a vrátil se do Benátek, kde pracoval až do své smrti v roce [[1804]].<ref>''Pijoan J.'' Italské malířství 18. století. In: ''Dějiny umění /8.'' Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1981. Str. 62.</ref> Benátky měly v Giovannu Battistovi Tiepolovi nejen svého největšího malíře fresek, ale také malíře zachycujícího krásy města. Byli to však především malíři jako [[Giovanni Antonio Canal|Canaletto]] (1697–1768), [[Francesco Guardi]] (1712–1793) a [[Bernardo Bellotto]] (1720/22–1780), kteří byli mistry v malbě městských [[Veduta|vedut]], jejichž sláva se šířila za hranice Benátska. S výjimkou několika Canalettových obrazů zvaných ''[[Capriccio (malířství)|capriccios]]'', maloval až topograficky přesně typická místa Benátek. Většinu těchto obrazů odkoupili zahraniční obchodníci s uměním, pokud během svého pobytu v [[Anglie|Anglii]] malíř nemaloval veduty anglických měst a míst přímo pro anglickou [[Klientela|klientelu]].
[[Soubor:Canaletto - The Entrance to the Grand Canal, Venice - 56.2 - Museum of Fine Arts.jpg|náhled|''Vstup do benátského Canal Grande'' (Giovanni A. Canal, zv. Canaletto, asi 1730; Houstonské muzeum krásných umění, Texas , USA)]]
[[Soubor:Bernardo Bellotto, il Canaletto - Dresden vom rechten Elbufer mit der Augustusbrücke (National Gallery of Ireland).jpg|náhled|''Pohled na [[Drážďany]] z pravého břehu [[Labe]]'' ([[Bernardo Bellotto]], zv. Canaletto, asi [[1750]]; [[Irská národní galerie]], [[Dublin]], [[Irsko|Irská republika]])]]
V Canalettově dílně se vyškolil Bernardo Bellotto, který se mistrově malbě přiblížil natolik, že bylo obtížné odlišit počátky jeho tvorby od malby jeho strýce. Nepřekvapí proto, že si Bellotto ke své signatuře připojoval i jméno Canaletto. V roce [[1746]] nakonec Bellotto opustil Benátky a již nikdy se tam nevrátil. Oproti Canalettovým růžovým a světle modrým odstínům oblohy Bellottovy veduty se vyznačovaly oblohou s odstíny hnědavé barvy. K těmto dvěma velkým benátským vedutistům je třeba přiřadit i [[Francesco Guardi|Francesca Guardiho]], který začal malovat veduty Benátek v době, kdy Canaletto pobýval v Anglii. Ty pak po Canalettově smrti v Guardiho tvorbě zcela převážily. Jeho obrazy se vyznačovaly rokokovým pohledem malíře do benátských interiérů, který byl často jeho [[Imaginace|imaginární představou]]. Později se jeho malířská technika vyznačovala nanášením barevných skvrn, čímž z obrazů mizely přesné kontury postav i budov. V [[Žánrové umění|žánrové malbě]] vynikl i [[Pietro Longhi]] (1701–185), který se stal „vypravěčem“ každodenního života v rodných Benátkách. Jeho syn [[Alessandro Longhi]] (1713–1833) byl nejen výborným benátským [[portrét]]istou, ale i [[rytec|rytcem]] a [[Grafika|grafikem]]. Z [[Benátsko|Benátska]] pocházel i [[Giovanni Battista Piranesi]] (1720–1778), geniální rytec, který ve svých [[Veduta|vedutách]] archeologických památek kombinoval přesné zachycení skutečnosti s vlastní fantazií.
[[Soubor:Ca' Rezzonico - Il Ridotto di palazzo Dandolo a San Moise - Francesco Guardi.jpg|náhled|vlevo|''Interiér [[Canal Grande|Dandolova paláce]] v San Moisè'' ([[Francesco Guardi]], [[1746]]/[[1750|50]]; [[Canal Grande|Ca´ Rezzonico]], [[Benátky]], [[Itálie]])]]
Na rozdíl od obrazů svého staršího bratra [[Giovanni Antonio Guardi|Giovanni Antonia]] (1699–1760), Francesco Guardi (1712–1793) maloval obrazy s náboženskou tematikou spíše výjimečně. Naopak jeho mladší bratr [[Nicolo Guardi|Nicolo]] (1715–1785) byl malířem benátských vedut v Canalettově stylu až do své smrti.

Závěrem lze konstatovat, že Francesco Guardi byl posledním velkým benátským malířem. V následujícím období [[Neoklasicismus|neoklasicismu]] již jen několik málo benátských malířů malovalo ve stylu evropských současníků a benátských mistrů. Benátské malířství tak skončilo rokem [[1793]] úmrtím Francesca Guardiho.<ref>''Steer J.'' The seventeenth and eighteenthe centuries. In: ''A Concise History of Venetian Painting'' (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Str. 206-208.''</ref> Existence ''[[Benátská republika|Nejjasnější republiky benátské]]'' definitivně skončila italským polním tažením [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]], který Benátky obsadil 14. května [[1797]].

== Přehled významných benátských malířů 14. až 18. století ==
{| class="wikitable sortable"
!Jméno malíře
! class="unsortable" |(Auto)portrét
!Kategorie na Commons
!Narození
!Úmrtí
! class="unsortable" |Malířská tvorba
!Poznámky
|-
|[[Marco Basaiti|Basaiti, Marco]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Marco Basaiti}}
| align="center" | [[1470]] ? [[Benátky]] nebo [[Furlánsko|Friuli]]
| align="center" | [[1530]] ? [[Benátky]] ?
|[[Malíř]] portrétů a náboženských obrazů
| Poznámky" |Raně renesanční malíř vyškolený v dílně muránských [[Vivarini]]ů
|-
|[[Jacopo Bassano|Bassano, Jacopo]]
|[[Soubor:Jacopo da Ponte 012.jpg|108x120pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Jacopo Bassano}}
| align="center" |mezi [[1510]] a [[1518]] [[Bassano del Grappa]]
| align="center" |[[1592]] [[Bassano del Grappa]]
|[[Manýrismus|Manýristický malíř]] zobrazující vesnický [[Realismus (výtvarné umění)|realismus]] 16. století
| align="center" |Syn [[Leandro Bassano|Leandro]] pokračoval v otcově manýristické malbě až do [[1622]]
|-
|[[Gentile Bellini|Bellini, Gentile]]
|[[Soubor:Bellini selfportrait.jpg|100x120pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Gentile Bellini}}
| align="center" |mezi [[1426]] a [[1429]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1507]] [[Benátky]]
|Malíř rozměrných pláten pro [[Scuola Grande di San Marco]] a Scuola Grande di San Giovanni Evangelista
| align="center" |Renesanční malíř portrétů a městských vedut  
|-
|[[Giovanni Bellini|Bellini, Giovanni]]
|[[Soubor:Giovanni Bellini FeltételezettÖnarcképeKJ.jpg|100x120pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Bellini}}
| align="center" |mezi [[1424]] a [[1434]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1516]] [[Benátky]]
|Nejvýznamnější benátský raně [[Renesanční malířství|renesanční malíř]]; autor náboženských obrazů typu [[Sacra conversazione]] 
| align="center" |Od [[1483]] oficiálním malířem [[Benátská republika|Benátské republiky]] 
|-
|[[Jacopo Bellini|Bellini, Jacopo]]
|[[Soubor:Accademia - Miracolo della reliquia della Croce al ponte di San Lorenzo - Gentile Bellini - cat.568.jpg|100x150pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Jacopo Bellini}}
| align="center" |mezi 1395 a 1400 [[Benátky]]
| align="center" |[[1471]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] náboženských obrazů
| align="center" |[[1424]] založil v Benátkách malířskou dílnu; v modelaci postav využil florentského poučení
|-
|[[Bernardo Bellotto|Bellotto, Bernardo]]
|[[Soubor:Bernardo Bellotto.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Bernardo Bellotto}}
| align="center" |[[1720]]/[[1722]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1780]] [[Varšava]]
|Rokokový malíř; vedutista evropských měst; výborný [[Kresba|kreslíř]] a [[Grafika|grafik]] 
| align="center" |Veduty [[Varšava|Varšavy]] byly použity při obnově města po [[Druhá světová válka|2. světové válce]]
|-
|[[Paris Bordone|Bordone, Paris]]
|[[Soubor:Villa Torlonia - Paris Bordone.JPG|100x120pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Paris Bordone}}
| align="center" |[[1500]] [[Treviso]]
| align="center" |[[1571]] [[Benátky]]
|Tizianův žák tvořící na přechodu vrcholné [[Renesanční malířství|renesance]] a [[Manýrismus|manýrismu]]
| align="center" |Malíř náboženských a mytologických obrazů a [[Freska|fresek]]; portrétista ve stylu [[Lorenzo Lotto|Lorenza Lotta]]
|-
|[[Giovanni Antonio Canal|Canal, Giovanni Antonio]]
|[[Soubor:Antonio Visentini - Portrait of Giovanni Antonio Canal, called Canaletto - WGA25132.jpg|132x132bod]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Antonio Canal}}
| align="center" |[[1697]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1768]] [[Benátky]]
|[[Malíř]], [[kreslíř]] a rytec benátských [[Veduta|vedut]]
|align="center" |Představitel benátského [[Iluzionismus|ilusionismu]] v době nastupujícího [[Rokoko|rokoka]]
|-
|[[Vittore Carpaccio|Carpaccio, Vittore]]
|[[Soubor:Vittore Carpaccio.jpg|100x120pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Vittore Carpaccio}}
| align="center" |[[1465]]/[[1467]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1525]]/[[1526]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] rané benátské [[renesance]]
| align="center" |Malíř obrazových cyklů pro [[Scuola Grande di San Rocco|benátská laická bratrstva]] 
|-
|[[Carlo Crivelli|Crivelli, Carlo]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Carlo Crivelli}}
| align="center" |[[1430]]/[[1435]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1495]]/[[1500]] [[Ascoli Piceno]]
|[[Malíř]] rané [[renesance|benátské renesance]]
| align="center" |V obrazech s náboženskou tematikou spojil styl mezinárodní [[Gotika|gotiky]] s raně [[Renesanční malířství|renesanční malbou]]
|-
|[[Giorgione|da Castelfranco, Giorgio]]
|[[Soubor:Giorgione 059.jpg|95x120pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giorgione}}
| align="center" |[[1477]](1478 [[Castelfranco Veneto]]
| align="center" |[[1510]]  [[Benátky]]
|[[Malíř]] obrazů a [[Freska|fresek]], [[portrétista]] a vynikající kreslíř
| align="center" |Giorgionovo malířské dílo představovalo vstup do benátské vrcholné renesance
|-
|[[Cima da Conegliano|da Conegliano, Cima]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Cima da Conegliano}}
| align="center" |[[1459]]/[[1460]] [[Conegliano]]
| align="center" |[[1517]]/[[1528]] [[Benátky]]/[[Conegliano]]
|[[Malíř]] rané [[renesance]]
| align="center" |[[Malíř]] [[oltářní obraz|oltářních obrazů]]
|-
|[[Jacobello di Bonomo|di Bonomo, Jacobello]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Jacobello di Bonomo}}
| align="center" |před [[1370]] [[Benátky]] ?
| align="center" |[[1439]] ? [[Benátky]] ?
|[[Malíř]] oltářních [[polyptych]]ů; a autor výzdoby Sala del Maggior Consiglio v [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecím paláci]]
| align="center" |Umělec malující ve stylu mezinárodní gotiky
|-
|[[Domenico Fetti|Fetti, Domenico]]
|[[Soubor:DomenicoFetti.jpg|100x150pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Domenico Fetti}}
| align="center" |[[1589]] [[Řím]]
| align="center" |[[1623]] [[Benátky]]
|Raně barokní malíř malující ve stylu [[Caravaggisté|caravaggistů]]
| align="center" |[[Malíř]] oltářních a mytologických obrazů; [[portrétista]] a [[freska]]ř 
|-
|[[Francesco Guardi|Guardi, Francesco]]
|[[Soubor:Ca' Rezzonico - Ritratto di Francesco Guardi 1764 - Pietro Longhi.jpg|100x150pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Francesco Guardi}}
| align="center" |[[1712]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1793]] [[Benátky]]
|Vyhledávaný malíř městských [[Veduta|vedut]]; [[Kresba|kreslíř]] a příležitostný malíř [[oltářní obraz|oltářních obrazů]]  
| align="center" |Francesco Guardi byl posledním velkým [[Veduta|vedutistou]] benátského [[Rokoko|rokoka]]
|-
|[[Alessandro Longhi|Longhi, Alessandro]]
|[[Soubor:Alessandro Longhi, Self-Portrait, published 1762, NGA 66239.jpg|140x140pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Alessandro Longhi}}
| align="center" |[[1733]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1813]] [[Benátky]]
| Významný benátský [[portrét]]ista 
| align="center" |Dobovým dokumentem jsou malířovy [[portrét]]y předních benátských osobností a významných představitelů [[Benátská republika|Benátské republiky]] 
|-
|[[Pietro Longhi|Longhi, Pietro]]
|[[Soubor:PetrusLonghiALonghi.JPG|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Pietro Longhi}}
| align="center" |[[1701]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1785]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] [[Žánrové umění|žánrových]] a náboženských obrazů
| align="center" |Malíř patřil k nejvýznamnějším představitelům benátské [[Žánrové umění|žánrové malby]] [[18. století]]
|-
|[[Lorenzo Lotto|Lotto, Lorenzo]]
|[[Soubor:Lorenzo Lotto (attributed) presumably Self-Portrait - WGA13725.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Lorenzo Lotto}}
| align="center" |[[1480]]/[[1482]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1556]] [[Loreto]]
|vyhledávaný portrétista
| align="center" |[[Renesanční malířství|Renesanční malíř]]; člen výboru benátských malířů
|-
|[[Palma il Giovane|il Giovane, Palma]]
|[[Soubor:Palma il Giovane Selbstporträt.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Palma il Giovane}}
| align="center" |[[1544]]/[[1548]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1628]] [[Benátky]]
|Malíř tvořící v období vrcholné [[renesance]] a začínajícího [[Manýrismus|manýrismu]] 
| align="center" |Malíř z období vrcholné benátské renesance
|-
|[[Palma il Vecchio|il Vecchio, Palma]]
|[[Soubor:1480-1528 jacopo negretti da bergamo detto palma il vecchio.tif|127x127pixelů]]
| align="center" |{{Commonscat v tabulce|Palma il Vecchio}}
| align="center" |[[1480]]/[[1489]] Serina u [[Bergamo|Bergama]]
| align="center" |[[1528]] [[Benátky]]
|Malíř náboženských a mytologických obrazů
| align="center" |Renesanční malíř 
|-
|[[Giovanni Antonio Pellegrini|Pellegrini, Giovanni Antonio]]
|[[Soubor:Pellegrini, Giovanni Antonio - selfportrait - circa 1717.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Antonio Pellegrini}}
| align="center" |[[1675]] Benátky
| align="center" |[[1741]] [[Benátky]]
| Malíř náboženských, mytologických obrazů; [[portrét]]ista
| lign="center" |Představitel vrcholného benátského [[Rokoko|rokoka]]
|-
|[[Giovanni Battista Piazzetta|Piazzetta, Giovanni Battista]]
|[[Soubor:Giambattista Piazzetta, Giambattista Piazzetta.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Battista Piazzetta}}
| align="center" |[[1683]]/[[1683]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1754]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] obrazů s náboženskou i světskou tematikou; freskař a kreslíř 
| align="center" |Představitel vrcholného benátského [[rokoko|rokoka]]
|-
|[[Giovanni Battista Pittoni|Pittoni, Giovanni Battista]]
|[[Soubor:Giambattista Pittoni, portrait from Longhi 1762, cropped.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Battista Pittoni}}
| align="center" |[[1687]] [[Benátky]] ?
| align="center" |[[1767]] [[Benátky]] 
|[[Malíř]] náboženských a mytologických obrazů; spoluzakladatel ''Accademia di Belle Arti di Venezia''
| align="center" |Představitel benátského rokoka
|-
|[[Pordenone]]
|[[Soubor:Antoine Licinio de Pordenone.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Antonio de´Sacchis, zv. Pordenone }}
| align="center" |[[1483]]/[[1484]] Corticelli u [[Pordenone]]
| align="center" |[[1539]] [[Ferrara]]
|[[Malíř]] fresek a náboženských obrazů
| align="center" |Představitel vrcholné [[renesance]]
|-
|[[Marco Ricci|Ricci, Marco]]
|[[Soubor:Porträt von Marco Ricci.jpg|127x127pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Marco Ricci}}
| align="center" |[[1676]] [[Belluno]]
| align="center" |[[1730]] [[Benátky]]
| Malíř krajin a divadelních výjevů; [[Grafika|grafik]]
| align="center" |Pozdně barokní malíř
|-
|[[Sebastiano Ricci|Ricci, Sebastiano]]
|[[Soubor:Autoritratto (Sebastiano Ricci) .jpg|110x180pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Sebastiano Ricci}}
| align="center" |[[1659]] [[Belluno]]
| align="center" |[[1734]] [[Benátky]]
| Malíř fresek v Itálii a v Anglii; autor obrazů s náboženskou a mytologickou tematikou; [[Kresba|kreslíř]] a [[Grafika|grafik]]
| align="center" |Autor vrcholně barokních maleb s rokokovými prvky
|-
|[[Domenico Robusti|Robusti, Domenico]]
|[[Soubor:Domenico Tintoretto 003.jpg|110x180pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Domenico Robusti}}
| align="center" |[[1560]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1635]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] portrétů benátské nobility; po otcově smrti dokončil většinu [[Tintoretto|Jacopových]] zakázek 
| align="center" |Manýristický malíř
|-
|[[Jacopo Robusti|Robusti, Jacopo]]
|[[Soubor:Tintoretto-selfport.jpg|110x180pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Jacopo Robusti}}
| align="center" |[[1518]]/19 [[Benátky]]
| align="center" |[[1594]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] velkolepých náboženských obrazů; vyhledávaný portrétista 
| align="center" |Reprezentant benátské vrcholné renesance; přechod k manýrismu
|-
|[[Marietta Robusti|Robusti, Marietta]]
|[[Soubor:Autoritratto dela tintoretta alla spinetta.jpg|110x180pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Marietta Robusti}}
| align="center" |[[1553]]/54 [[Benátky]]
| align="center" |[[1590]] [[Benátky]] 
|Malířka portrétů; [[Modeling|modelka]] a pomocnice v dílně svého otce [[Tintoretto|Jacopa]]
| align="center" |Malířka vrcholné benátské [[Renesanční malířství|renesance]]
|-
|[[Giovanni Battista Tiepolo|Tiepolo, Giovanni Battista]]
|[[Soubor:Tiepolo, Giovanni Battista - Fresken Treppenhaus des Würzburger Residenzschlosses, Szenen zur Apotheose des Fürstbischofs, Detail Giovanni Battista Tiepolo - 1750-1753.jpg|110x180pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Giovanni Battista Tiepolo}}
| align="center" |[[1696]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1770]] [[Madrid]]
|[[Malíř]] obrazů a fresek s náboženskou a mytologickou tematikou
| align="center" |Nejvýznamnější benátský malíř vrcholného [[Baroko|baroka]]
|-
|[[Tiziano Vecellio]]
|[[Soubor:Titian-face.jpg|110x180pixelů]]
|{{Commonscat v tabulce|Tiziano Vecellio}}
| align="center" |[[1477]]/80 [[Benátsko]]
| align="center" |[[1576]] [[Benátky]] 
|[[Malíř]] vrcholné benátské renesance se širokým uměleckým záběrem od portrétů po náboženská a mytologická témata
| align="center" |Nejvýznamnější malíř [[Renesanční malířství|benátské renesance]] s přesahem k [[Manýrismus|manýrismu]]
|-
|[[Lorenzo Veneziano|Veneziano, Lorenzo]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Lorenzo Veneziano}}
| align="center" |asi [[1336]] [[Benátky]]
| align="center" |[[1372]] [[Benátky]] 
| Maloval ještě v duchu [[Byzantské výtvarné umění|byzantské tradice]]
| align="center" |Hlavní malířská osobnost v Benátkách 3. čtvrtiny [[14. století]]
|-
|[[Paolo Veneziano|Veneziano, Paolo]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Paolo Veneziano}}
| align="center" |před [[1300]] [[Benátky]]
| align="center" |asi [[1362]] [[Benátky]] 
| Hlavní představitel [[Byzantské výtvarné umění|byzantské malby]] v Benátkách 1. poloviny [[14. století]]
| align="center" |V polovině 14. století se v jeho tvorbě objevují [[gotika|prvky gotické malby]]
|-
|[[Paolo Veronese|Veronese, Paolo]]
|[[Soubor:Paolo Veronese, avtoportret.jpg|110x167bod]]
|{{Commonscat v tabulce|Paolo Veronese}}
| align="center" |[[1528]]/9 [[Verona]]
| align="center" |[[1588]] [[Benátky]]
|[[Malíř]] [[Freska|fresek]] a obrazů s náboženskou, mytologickou a historickou tematikou
| align="center" |Patřil k hvězdné trojici benátských malířů vrcholné [[renesance]] ([[Paolo Veronese|Veronese]], [[Tintoretto]],[[Tizian]])
|-
|[[Alvise Vivarini|Vivarini, Alvise]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Alvise Vivarini}}
| align="center" |asi [[1450]] [[Murano]]
| align="center" |asi [[1504]] [[Murano]] 
|Poslední z muránské malířské dílny [[Vivarini]]ů; vynikl jako malíř oltářních obrazů 
| align="center" |Čelný představitel [[Muránská malířská škola|muránské malířské školy]]
|-
|[[Antonio Vivarini|Vivarini Antonio]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Antonio Vivarini}}
| align="center" |asi [[1415]] [[Murano]]
| align="center" |asi [[1480]] [[Murano]] 
|Raně renesanční malíř působící v benátském [[Murano|Muranu]]
| align="center" |Zakladatel [[Muránská malířská škola|muránské malířské školy]]; spolupracoval s [[Giovanni d'Alemagna|Giovannim d´Alemagna]]
|-
|[[Bartolomeo Vivarini|Vivarini, Bartolomeo]]
|
|{{Commonscat v tabulce|Bartolomeo Vivarini}}
| align="center" |kolem [[1430]] [[Murano]]
| align="center" |kolem [[1499]] [[Murano]] 
|[[Malíř]], který se zabýval technikou [[Olejomalba|olejomalby]]
| align="center"  |Autor prvních oltářních obrazů typu [[Sacra conversazione]]
|-
|[[Antonio Zanchi|Zanchi, Antonio]]
|[[Soubor:Zanchi Portrait.jpg|110x167bod]]
|{{Commonscat v tabulce|Antonio Zanchi}}
| align="center" |[[1631]] [[Benátsko]]
| align="center" |[[1722]] [[Benátky]] 
|[[Malíř]] čerpající z tvorby [[Antonio Allegri da Correggio|Antonia Allegriho da Correggio]]
| align="center" |Přední představitel barokního [[Tenebrismus|tenebrismu]] 
|-

|}


== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* ARBORE Grigore. ''Bellini''. Vydal Verlag Meridiane, Bukurešť, 1978. Stran 31 a 63 reprodukcí (německý text).
* ARGAN Gulio Carlo. ''The Reneissance''. The Dolphin History of Painting, vol. III. (H. L. C. Jaffé, ed.). Vydalo nakladatelství Thames and Hudson, Londýn, 1969. Stran 192 (anglický text).
* BERNARI Carlo., DE VECCHI Pierluigi. ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Stran 144.
* BOSKOVITS Miklós. ''Early Italian Panel Paintings''. Vydalo nakladatelství Corvina, Budapešť, Maďarsko, 1966. Stran 49 (anglický text).
* CAMPBELL Caroline a spol. ''Mantegna and Bellini'' (katalog výstavy). Vydala National Gallery Company, London and Staatliche Museen zu Berlin; distributed by Yale University Press, USA, 2018. Stran 304 (anglický text).
* FRANCASTEL Pierre. ''The Middle Age''. The Dolphin History of Painting, vol. II. (H. L. C. Jaffé, ed.). Vydalo nakladatelství Thames and Hudson, Londýn, 1969. Stran 195 (anglický text).
* KAMINSKI Marion. ''Umění a architektura. Benátky''. Vydal Tandem Verlag GmbH (2005). Z německého originálu přeložila H. Formánková. Vydalo Nakladatelství Slovart, s.r.o., Praha, 2007. Stran 578. ISBN 978-80-7209-875-0
* KESSELHUT Ursula. ''Giorgione''. Vydalo nakladatelství Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, Berlin, 1978. Stran 47 (německý text).
* KIECOL Daniel. J. ''Tiepolo'' (Menzel K., ed.). Vydalo Éditions Place des Victoies, Paris, 2019. Stran 239. ISBN 978-2-8099-1755-0 (anglický text).
* KOLEKTIV AUTORŮ. ''Encyklopedie. Umění středověku'' (R. Huyghe a spol. eds.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1969. Stran 471.
* KOLEKTIV AUTORŮ. ''Encyklopedie. Umění renesance a baroku'' (R. Huyghe a spol. eds.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Stran 476.
* KOLEKTIV AUTORŮ. ''Encyklopedie světového malířství'' (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Stran 374.
* KOLEKTIV AUTORŮ. ''Giovanni Battista Piranesi'' (B. Kubíková, ed.). Vydala Národní galerie v Praze, 2014. Stran 288. ISBN 978-80-7035-566-4
* KOLEKTIV AUTORŮ. ''Canaletto. Bernardo Bellotto paints Europe.'' (A. Schumacher, ed.). Vydala Bayerische Staatsgemäldesammlungen. Alte Pinakothek, Mnichov, 2014. Stran 358. ISBN 978-3-7774-2247-3 (anglický text)
* KOLEKTIV AUTORŮ. ''Venezia 500. The gentle revolutio of Venetian painting.'' (A. Schumacher et al, eds.). Katalog mnichovské výstavy v Alte Pinakothek vydalo nakladatelství Trento S. r. l., Trento, Itálie, 2023. Stran 255. ISBN 978-3-7774-4176-4 (anglický text)
* KRSEK Ivan. ''Tizian''. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Stran 80.
* MURRAY Peter and Linda. ''The Art of the Renaissance'' (paperback). Vydalo nakladatelství Thames and Hudson, London, 1970. Stran 286 (anglický text). ISBN 0-500-20008-4
* NEUMANNOVÁ Miloslava, KROPÁČEK Jiří (odborní recenzenti). ''Slovník světového malířství'' (překlad z německého originálu). Vydal Odeon a Artia, Praha, 1991. 798 stran. ISBN 80-207-0023-4
* PIGNATTI Terisio. ''Canaletto'' (z italského originálu přeložila L. Macková). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1983. Stran 150.
* PIJOAN José a spol. ''Dějiny umění''/3, /4, /5, /6, /7, 8. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1973–1981.
* PIOVENE Guido, MARINI Remigio. ''Veronese''. (M. Neumannová, editor českého překladu). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1984. Stran 142.
* PLUMB John H. a kolektiv. ''Renesance'' (překlad z angličtiny). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1969. Stran 431.
* PUJMANOVÁ Olga, PŘIBYL Petr. ''Italské renesanční umění z českých sbírek''. (Obrazy a sochy; katalog výstavy). Vydala Národní galerie v Praze, 1996. Stran 32. ISBN 80-7035-124-1
* RICKETTS Melissa. ''Renesance. Mistři světového malířství'' (M. Hynková a spol., eds.). Vydalo Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2005. Stran 480. ISBN 80-7234-429-3
* SMART Alastair. ''The Renaissance and Mannerism in Italy'' (paperback). Vydalo nakladatelství Thames and Hudson, London, 1971. Stran 252 (anglický text). ISBN 0-500-63002-X
* STEER John. ''A Concise History of Venetian Painting'' (paperback). Vydalo nakladatelství Thames and Hudson, London, 1970. Stran 216 (anglický text). ISBN 0-500-20101-3
* ŠAFAŘÍK Eduard A. ''Benátské malířství 18. století'' (katalog výstavy). Vydala Národní galerie v Praze a Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 1964. Stran 45.
* TOMAN Rolf (redaktor). ''Románské umění''. Architektura – Sochařství – Malířství (překlad J. Heler a spol.). Vydalo Nakladatelství Slovart, 2006. Stran 480. ISBN 80-7209-765-2
* TOMAN Rolf (redaktor). ''Baroko''. Architektura – Sochařství – Malířství (překlad D. Lieblová a spol. a P. Hejný, ed.). Vydalo Nakladatelství Slovart, 2007. Stran 500. ISBN 978-80-7209-771-5
* VẶRZARU Simona. ''Carpaccio''. Vydalo nakladatelství Neridiane Publishing House, Bukurešť, Rumunsko, 1981. Stran 31 a 28 reprodukcí (německý text).
* ZÁŘECKÁ Markéta. ''Sebastiano Ricci a jeho dílo v českých sbírkách'' (diplomová práce; školitel: Dr. P. Oulíková, PhD.). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, Praha, 2015. Stran 69.
* ZLATOHLÁVEK Martin. ''Anton Kern 1709–1747''. Vydala Národní galerie v Praze, 2009. Stran 446. ISBN 978-80-7035-404-9

=== Externí odkazy ===
https://vytvarna-vychova.cz/renesance-benatska-skola/
https://artsandculture.google.com/entity/m080c2h7?hl=cs
https://slideplayer.cz/slide/3355144/
https://fahrenheitmagazine.com/cs/um%C4%9Bn%C3%AD/plast/ben%C3%A1tsk%C3%A1-%C5%A1kola-giorgione{{Nedostupný zdroj}}
http://www.unium.cz/materialy/0/0/benatske-malirstvi-16-st-m24695-p1.html
https://www.vyletnik.cz/clanek/colorito-vystava-benatskeho-malirstvi-v-brne/

{{Portály|Itálie|Lidé|Umění}}

{{DEFAULTSORT:Historie benátského malířství}}
[[Kategorie:Byzantské výtvarné umění]]
[[Kategorie:Křesťanské umění]]
[[Kategorie:Italští malíři]]
[[Kategorie:Benátky]]
[[Kategorie:Benátští malíři]]
[[Kategorie:Gotika]]
[[Kategorie:Gotičtí malíři]]
[[Kategorie:Renesance]]
[[Kategorie:Renesanční malíři]]
[[Kategorie:Manýrismus]]
[[Kategorie:Manýrističtí malíři]]
[[Kategorie:Baroko]]
[[Kategorie:Barokní malíři]]
[[Kategorie:Rokoko]]
[[Kategorie:Rokokoví malíři]]
Šablony použité na této stránce:
Šablona:Commonscat v tabulce (editovat)
Šablona:Nedostupný zdroj (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Portály (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Portály/styles.css (ukázat zdroj) (zamčena)
Návrat na stránku „Historie benátského malířství (11.–18. století)“.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_benátského_malířství_(11.–18._století)“