Ludwig von Mises

Narodil se v Lembergu v tehdejším Rakousko-Uhersku (dnes Lvov v ukrajinské části Haliče) do židovské rodiny, která byla krátce před jeho narozením povýšena do šlechtického stavu^{[pozn. 1]} a podílela se na financování a výstavbě železnic. Matka Adele, rozená Landauová, byla neteří poslance Liberální strany v rakouském parlamentu Joachima Landaua.^[5] Otec Arthur von Mises pracoval jako stavební inženýr u Černovické železniční společnosti v Lembergu.

Ludwig von Mises dokázal ve dvanácti letech plynně mluvit německy, rusky, polsky a francouzsky, číst latinsky a také rozuměl ukrajinsky.^[6] Jeho bratr Richard, významný matematik a fyzik, byl členem Vídeňského kroužku.^[7] Bratr Karel zemřel v útlém věku na spálu.^[5] Ještě během Ludwigova a Richardova dětství se rodina přestěhovala do Vídně. V roce 1900 začal Ludwig von Mises studovat na Vídeňské univerzitě.^[8] Během studií změnil pod vlivem Carla Mengera^{[pozn. 2]} svůj socialistický (marxismus však jasně odmítal) světonázor. V roce 1903 zemřel jeho otec. Tři roky poté, roku 1906, se Ludwig stává doktorem práv.^[3] Po promoci začal pracovat jako úředník rakouské finanční správy.

Mezi lety 1904 a 1914 navštěvoval Mises přednášky rakouského ekonoma Eugena von Böhm-Bawerka.^[9] Během této doby také začal přednášet ekonomii a v roce 1909 nastoupil do Rakouské obchodní a průmyslové komory, kde pracoval jako poradce až do svého odchodu z Rakouska.^[10] Během První světové války sloužil u Rakousko-Uherského dělostřelectva a jako ekonomický poradce ministerstva války.^[11]

Po konci války se v té době stal hlavním ekonomem Rakouské obchodní komory a ekonomickým poradcem austrofašistického rakouského kancléře Engelberta Dollfusse.^[12] Později zastával stejnou pozici u Otty Habsburského, křesťansko-demokratického politika, který si nárokoval rakouský trůn (který byl právně zrušen roku 1918).^[13] Roku 1934 odešel Mises do Ženevy, kde se v roce 1940 stal profesorem Vysoké školy pro mezinárodní studia a rozvoj (Hochschulinstitut für internationale Studien und Entwicklung). Ve Švýcarsku se také oženil s Margit Herzfeld Serényovou, bývalou herečkou, vdovou po Ferdinandu Serénym a matkou Gitty Serenyové.^[14]

Mises s manželkou a dcerou uprchli před postupujícími německými vojsky do USA roku 1940 a usídlili se v New Yorku.^[15] Přesídlení Ludwiga von Misese podporovala Rockefellerova nadace. Stejně jako několik dalších klasicky liberálních učenců, kteří emigrovali do Spojených států, získal za podpory Fondu Williama Volkera místo neplaceného profesora (byl placen členem univerzitní správní rady Lawrence Fertige^[16]) Newyorské univerzity.^[17][18] Na tomto místě působil od roku 1945 až do odchodu na penzi v roce 1969.

Část tohoto období se Mises věnoval studiu měnové otázky pro panevropské hnutí vedené jeho kolegou z Newyorské univerzity a rakouským exulantem Richardem von Coudenhove-Kalergim.^[19] Roku 1947 se stal jedním ze zakladatelů Montpelerinské společnosti.

Roku 1962 obdržel Ludwig von Mises rakouský Čestný odznak Za vědu a umění za politickou ekonomii.^[20] Dekorování proběhlo na rakouském velvyslanectví ve Washingtonu D.C.^[21]

Ludwig von Mises zemřel 10. října 1973 v New Yorku.^[22] Jeho ostatky jsou pohřbeny na hřbitově Ferncliff Cemetery v Hartsdale ve státě New York. Univerzita Grove City College uchovává archiv Misesových nepublikovaných prací, čítající 20 tisíc stran.^[23] Jeho osobní knihovna byla dle přání vyjádřeného v závěti předána univerzitě Hillsdale College.^[24][25]

V určitém období Mises chválil dílo spisovatelky Ayn Randové a ona naopak pohlížela příznivě na jeho práci. Oba autoři měli ovšem mezi sebou neshody ohledně názoru na morální základy kapitalismu.^[26]

Hlavní část Misesova díla je psána ve jménu klasického liberalismu.^[27] Ve svém magnum opus Human Action Mises přijal praxeologii jako obecný konceptuální základ společenských věd a představil svůj metodologický přístup k ekonomii. Zastával ekonomický nonintervecionismus^[28] a antiimperialismus.^[29] O První světové válce psal jako o přelomové události lidských dějin.

Roku 1920 vydal článek Ekonomická kalkulace v socialistickém prostředí, v němž představil problém nemožnosti ekonomické kalkulace a opuštění cenového mechanismu jako kritiku socialismu. Autor zde popisuje povahu kapitalistického cenového systému a jak se jednotlivé subjektivní hodnoty aktérů trhu převádějí do objektivních informací, což je nezbytné pro racionální alokaci vzácných zdrojů ve společnosti. Mises tvrdil, že cenové systémy v socialistických ekonomikách by nutně byly nedostatečné, protože pokud by veřejný subjekt vlastnil všechny výrobní prostředky, nebylo by možné kapitálové statky správně ocenit, a jednalo by se pouze o vnitřní přesuny zboží, nikoli o předměty směny, a trh jako takový by neexistoval. Jednotlivé statky by byly neoceněné a systém nutně neracionální, protože centrální plánovači by nedokázali efektivně alokovat dostupné zdroje. Napsal, že „racionální ekonomická aktivita je v socialistickém společenství nemožná.“^[31] Tyto myšlenky dále rozvedl ve své knize Socialismus z roku 1922, v níž tvrdil, že systém tržních cen je výrazem praxeologie a nemůže být nahrazen žádnou formou byrokracie.

Mezi Misesovy přátele v Evropě patřili Wilhelm Röpke a Alfred Müller-Armack (poradci německého kancléře Ludwiga Erharda), Jacques Rueff (měnový poradce Charlese de Gaulla), pozdější harvardský profesor Gottfried Haberler, Lionel Robbins (profesor na London School of Economics), italský prezident Luigi Einaudi nebo laureát nobelovy ceny za ekonomii z roku 2007, Leonid Hurwitz.^[32] Jedním z jeho slavných žáků byl Friedrich Hayek, se kterým se poznal, když pracovali na vládním úřadu pro řešení válečného dluhu Rakouska po první světové válce. Hayek označil na jednom z večírků v roce 1956 Misese za jednoho z nejvzdělanějších mužů, jakého poznal.^[33] Misesovy semináře ve Vídni podnítily živou diskusi mezi tamními ekonomy. Setkání navštěvovali i další významní ekonomové, kteří navštívili Vídeň.

Na své semináře pořádané na Newyorské univerzitě přitahoval Mises vysokoškolské a středoškolské studenty, kteří se doslechli o jeho pověsti v Evropě.^[34][35] Mezi těmi, kteří se zúčastnili jeho neformálních seminářů v průběhu dvou desetiletí v New Yorku, byli Israel Kirzner, Hans Sennholz, Ralph Raico, Leonard Liggio, George Reisman nebo Murray Rothbard.^[13] Misesovo dílo ovlivnilo i další Američany, včetně Benjamina Andersona, Leonarda Reada, Henryho Hazlitta, Maxe Eastmana, právníka Sylvestera J. Petra nebo spisovatelku Ayn Randovou. V roce 1974, rok po Misesově smrti, byla jeho žáku Friedrichu Hayekovi udělena Nobelova cena za ekonomii.

Marxisté Herbert Marcuse a Perry Anderson stejně jako německý spisovatel Claus-Dieter Krohn obvinili Misese ze schvalování italského fašismu z důvodu potlačování levicových elementů v jeho knize z roku 1927 Liberalismus. V roce 2009 tatáž obvinění vznesli ekonom J. Bradford DeLong a sociolog Richard Seymour.^[36]

Mises v knize z roku 1927 Liberalismus napsal o fašismu:^[37]

V reakci na ekonomické práce Ludwiga von Misese založil Lew Rockwell roku 1982 libertariánskou organizaci Ludwig von Mises Institute. Založení institutu bylo finančně podporováno Ronem Paulem, mezi další podporovatele patřili také Friedrich Hayek, Murray Rothbard a Burt Blumert.

Misesův institut zdarma poskytuje elektronické a zvukové verze několika tisíc knih, jejichž autoři jsou Ludwig von Mises, Murray Rothbard, Hans-Hermann Hoppe a jiní libertariáni.^[38]

Česká odnož Mises Institutu vznikla roku 2010 s cílem vzdělávat českou a slovenskou společnost v otázkách ekonomie, politické filosofie a společenské harmonie. Institut obhajoval svobodu, dobrovolnost, individualismus a ochranu soukromého vlastnictví. Vydával články a knihy autorů, hlásících se k těmto myšlenkám, a pořádal Letní akademii Mises Institutu. Prvním ředitelem institutu byl Jakub Skala, od roku 2013 ho vystřídal Dominik Stroukal. Ke konci roku 2016 tento institut jako právnická osoba (občanské sdružení) zanikl vnitrostátní fúzí s Liberálním institutem,^[39][40] který nadále pořádá letní školu pod změněným názvem Misesova akademie Liberálního institutu.^[41] Od roku 2016 jsou internetové stránky institutu spravovány Terezou Urzovou a Urzou.^[40]

V roce 2006 Liberální institut poprvé v češtině vydal Misesovu knihu Human Action pod českým názvem Lidské jednání. Slavnostního křtu se zúčastnili Ron Paul, Luděk Sekyra a tehdejší prezident ČR Václav Klaus. Přeloženy jsou také další jeho knihy.

• Lidské jednání (PDF, česky)
• Byrokracie (PDF, česky)
• Theory of Money and Credit (anglicky)
• Teorie peněz a úvěru (česky)
• Theory and History (anglicky)
• Nationaloekonomie (PDF, německy)
• Epistemological Problems of Economics (anglicky)
• Liberalismus (PDF, česky)
• Socialism (anglicky)
• Historické prostředí vzniku Rakouské ekonomické školy (česky)
• Poznámky a vzpomínky (česky)

• VON MISES, L. Socialismus. Praha: Grada, Liberální institut 2019, ISBN 978-80-86389-65-3.
• VON MISES, L. Antikapitalistická mentalita. Praha: Občanský institut 1994, ISBN 80-901659-0-7.
• VON MISES, L. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-22-7.
• VON MISES, L. Hospodářská politika: myšlenky pro dnešek a zítřek. Praha: Ludwig von Mises Institut 2014, ISBN 978-80-87733-11-0.
• VON MISES, L. Liberalismus. Praha: Ekopress 1998, ISBN 80-86119-08-4.
• VON MISES, L. Liberalismus – Úspěšná bilance. In: DOERING, D. Liberalismus v kostce. Jinočany: H & H 1994, ISBN 80-85467-79-8.
• VON MISES, L. Lidské jednání: pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut 2006, ISBN 80-86389-45-6.
• VON MISES, L. Svoboda a vlastnictví a jiné eseje. Brno: Institut Eugena von Böhm-Bawerka 2017.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig von Mises na anglické Wikipedii.

• Richard von Mises – mladší bratr
• Rakouská škola
• Human Action
• praxeologie
• liberalismus
• Ludwig von Mises Institute
• Liberální institut

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig von Mises na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludwig von Mises
• Ludwig von Mises Institute
• Ludwig von Mises Institut Česko & Slovensko