Julian Tuwim
Julian Tuwim (13. září 1894, Lodž – 27. prosince 1953, Zakopane)[1] byl polský básník a překladatel židovského původu,[2] jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků.[3] Jeho manželkou byla Stefania Tuwim (1894 – 1991)[4], sestrou Irena Tuwim (1898 – 1987).
| Julian Tuwim | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. září 1894 Lodž |
| Úmrtí | 27. prosince 1953 (ve věku 59 let) Zakopané |
| Příčina úmrtí | srdeční zástava |
| Místo pohřbení | Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě |
| Povolání | jazykovědec, básník, spisovatel, esperantista, autor dětské literatury, překladatel, novinář, divadelní režisér, prozaik a dramatik |
| Stát |  Polsko |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Témata | krásná literatura |
| Literární hnutí | Skamander |
| Ocenění | Akademický vavřín (1935) Řád znovuzrozeného Polska (1946) Řád praporu práce 1. třídy (1949) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1953) City of Łódź Award |
| Manžel(ka) | Stefania Tuwimová |
| Děti | Ewa Tuwim-Woźniak |
| Příbuzní | Irena Tuwim (sourozenec) Julian Stawiński (švagr) Ewa Tuwim-Woźniak (adopce) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Kariéru započal v roce 1913 vydáním básně Prośba (Prosba). Studoval právo a filosofii na Varšavské univerzitě (1916–1918). V době studií spolupracoval s časopisem Pro arte at studio. Byl jedním ze zakladatelů básnické skupiny Skamander (1919).[5] V mládí byl inspirován dílem Leopolda Staffa. Spoluzaložil i 'Związek Artystów i Kompozytorów Scenicznych' (ZAiKS).
Židovství se nezříkal, ač byl značně levicového přesvědčení. Byl znalcem židovského humoru, o čemž svědčí sbírka vtipů a průpovídek ze židovského prostředí vyšlá v poprvé v roce 1928 A znáte tenhle? (polsky A to pan zna?). Do války vyšla ještě dvakrát.
V roce 1939 emigroval do Francie a po její kapitulaci v roce 1940 odcestoval přes Brazílii do USA. Usadil se v New Yorku a pracoval pro emigrantské časopisy. V roce 1946 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1947–1950 zastával funkci uměleckého vedoucího Teatru Nowego v Lodži. V tomto období byl ze strany svých bývalých přátel kritizován za neúměrné přisluhování komunistickému režimu (je tvůrcem několika textů oslavujících Stalina). Je pochován, spolu s manželkou Stefanii, na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach', ve Varšavě.
Je autorem textů pro kabarety, revue i jako libretista (kabarety Qui Pro Quo (1919–1932), Banda (1932–1934), Nowa Banda, Cyrulik Warszawski (1935–1939). Byl spoluautorem a redaktorem literárních časopisů (Skamander, Wiadomości Literackie). Překládal také ruskou literaturu, především A. S. Puškina a V. Majakovského. Byl autorem populárních básní pro děti, např. Lokomotywa, Ptasie radio, Słoń Trąbalski.
Významnější díla
editovat- Czyhanie na Boga (1918)
- Sokrates tańczacy (1920)
- Siódma jesień (1922)
- Wierszy tom czwarty (1923)
- Słowa we krwi (1926)
- Rzecz Czarnoleska (1929)
- Biblia cygańska (1933)
- Bal w operze (1936)
- Treść gorejąca
- Kwiaty polskie
- Moja miłość (výbor, 2014)
Některá byla přeložena do češtiny.
Fotogalerie
editovat-
Julian Tuwim (1930)
-
Julian Tuwim (1933)
-
Julian Tuwim
-
Hrob jeho a manželky, Stefanie, ve Varšavě
-
Socha zpodobňující Juliana Tuwima sedícího na lavičce (Lodž)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SZLESZYŃSKI, Bartłomiej. Julian Tuwim. Culture.pl [online]. 2014-08-20. Dostupné online.
- ↑ GLIŃSKI, Mikołaj. 10 twarzy Tuwima. Culture.pl [online]. 2015-04-09. Viz části týkající židovství a díla. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. juliantuwim.pl [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-09.
- ↑ RISS, Barbara. Tuwim i Stefania – „legenda tych lat”…. Muzeum Literatury im. Adama Mickiewicza (Warszawa) [online]. 2013-04-13 [cit. 2015-05-06]. + Fotogalerie. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- ↑ im. Julian Tuwim: Mam talent jak Słowacki, tylko nie mam nic do powiedzenia. Polskieradio.pl [online]. 2014-12-27. 'Skamander', foto s manželkou Stefanii atd.. Dostupné online.
Literatura
editovat- Jedlicka, Wanda; Topornicki, Marian (red). Wspomnienia o Julianie Tuwimie. Warszawa: Czytelnik, 1963. 467 S.
- Matywiecki, Piotr. Twarz Tuwima. Wydawnictwo W.A.B., Warszawa: Wydawnictwo W.A.B., 2007. 658 S. ISBN 978-83-7414-04-16 / 772 S. ISBN 978-83-280-2045-0
- Stradecki, Janusz. Julian Tuwim. Twórczość. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy (P.I.W.), 1959. 608 S.
- Urbanek, Mariusz. Tuwim. Wylękniony bluźnierca. Warszawa: Wydawnictwo Iskry, 2013. 340 S. ISBN 978-83-244-0327-1
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Julian Tuwim na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julian Tuwim
- Osoba Julian Tuwim ve Wikicitátech
- (polsky) Fundacja im. Juliana Tuwima i Ireny Tuwim. na Tuwim.org (Pozn.: Biografie Juliana i jeho sestry Ireny Tuwim)
- (polsky) Piotr Matywiecki, "Twarz Tuwima" na Culture.pl, 2015-02-26
- (polsky) Výbor z díla na Poema.art.pl
