Jan Adolf z Lobkowicz
Jan Adolf z Lobkowicz (6. listopadu 1885 Praha – 11. ledna 1952 Wolfegg),[1] celým jménem Maria Jan Adolf Leonard Gottfried Batazar pocházel z knížecí mělnicko-hořínské větve šlechtického rodu Lobkoviců a byl nejmladší syn Jiřího Kristiána z Lobkowicz a Anny z Lichtenštejna.
| JUDr. Jan Adolf z Lobkowicz | |
|---|---|
 Erb knížat z Lobkowicz | |
| Kníže z Lobkowicz[p 1] a 9. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury | |
| Ve funkci: 22. května 1932 – 11. ledna 1952 | |
| Předchůdce | Jiří Kristián z Lobkowicz |
| Nástupce | Otakar Lobkowicz |
| Předseda Svazu československých velkostatkářů | |
| Ve funkci: 1928 – ? | |
| Předchůdce | Leopold Lobkowicz (z dolnobeřkovické větve) |
| Nástupce | svaz zanikl |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní souručenství |
| Narození | 6. listopadu 1885 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. ledna 1952 (ve věku 66 let) Wolfegg  Německo |
| Příčina úmrtí | autonehoda |
| Choť | (1921) Marie Anna Czerninová (1899–1965) |
| Rodiče | Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908) a Anna z Liechtensteinu (1846–1924) |
| Děti | 1. Otakar (1922–1995) 2. Anna (1923–2004) 3. Marie Terezie, prov. Kellerspergová (1825–2007) 4. Mikuláš (1931–2019) 5. Bedřich (1932–1998) |
| Příbuzní | bratr: Bedřich Lobkowicz (1881–1923) děd: Alois II. z Liechtensteinu (1796–1858) babička: Františka Kinská z Vchynic a Tetova (1813–1891) děd: August Longin z Lobkowicz (1797–1842) babička: Anna Berta ze Schwarzenbergu (1807–1883) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl c. k. komoří a nadporučík v záloze. Vlastnil zámek v Drahenicích a v letech 1911–1918 působil v diplomatických službách[2] Rakousko-Uherska. Byl posledním předsedou Svazu československých velkostatkářů. V letech 1938 a 1939 podepsal prohlášení české šlechty. V roce 1948 opustil Československo a žil v Německu u Bodamského jezera. Později bydlel s manželkou v penzionu u Grundlsee. Po autonehodě zemřel. Pohřben byl v Lobkovické hrobce v Hoříně.
Majetek
editovat.JPG){kind=link}
Zdědil velkostatek Drahenice na Příbramsku, který jeho matka Anna v roce 1870 koupila od hrabat Hartmanů z Klarsteina. Velkostatek původně zaujímal na přelomu 19. a 20. století plochu 2165,74 hektarů (830,88 ha zemědělská půda, 210,53 ha louky, 949,95 ha lesy a 95,57 ha rybníky). Součástí byly zámek Drahenice s parkem, majorátní dvory Drahenice (150,50 ha), Draheničky a Ostrov (celkem 291,76 ha), Uzeníček, Hušovice a Malkov (367,14 ha), Dvořetice, Chrást a Svudčice (256,08 ha). V roce 1900 se také uváděl pivovarský dům a cihelna v Drahenicích.[3]
Velkostatku se dotkla prvorepubliková pozemková reforma. Zabráno bylo 2165,5 hektarů, naopak ze záboru bylo propuštěno 1363,5 ha. Janu Adolfovi zůstaly 188,27 ha zemědělské půdy, 67,4 ha luk, 20,22 ha zahrad, 95,83 ha rybníků a 962,7 ha lesů. Součástí statku byly dvory Drahenice (108 ha), Draheničky (100 ha) a Hostišovice (51 ha), všechny tři Lobkowicz provozoval ve vlastní režii.[4]
Rodina
editovatOženil se 13. ledna 1921 v Grundlsee s Marií Annou Czerninovou z Chudenic (2. prosince 1899 Paříž – 28. srpna 1965 Bad Aussee), dcerou Otakara Czernina (1872–1932) a Marie Kinské (1878–1945).[1] Jejich děti:[5]
- 1. Otakar (28. 1. 1922 Praha – 1. 6. 1995 Vídeň), pozdější kníže mělnicko-hořínské lobkovické větve
- 2. Anna Marie (6. 3. 1923 Drahenice – 8. 9. 2004 Oberalm)
- 3. Marie Terezie (16. 3. 1925 Vídeň – 11. 2. 2007 Štýrský Hradec)
- 4. Mikuláš (9. 7. 1931 Praha – 19. 9. 2019 Starnberg)
- 5. Bedřich (17. 11. 1932 Praha – 2. 2. 1998 USA), pozdější profesor fyziky vysokých energií na univerzitě v Rochestru v New Yorku, USA.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Šlechtické tituly byly po zániku Rakousko–Uherska v Československé republice zrušeny a v době Protektorátu Čechy a Morava opět obnoveny.
Reference
editovat- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 249.
- ↑ HAZDRA, Zdeněk. Šlechta ve službách Masarykovy republiky. Mezi demokracií a totalitními režimy. Praha: NLN,s.r.o, 2015. ISBN 978-80-7422-337-2. S. 72n.
- ↑ PATOČKA, Jaromír. Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum v Praze, 2014. Dále jen Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 47–59, zde 55.
- ↑ Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů, s. 58–59
- ↑ LOUŽECKÝ, Pavel; DROCÁR, Jan. Historická šlechta – život po meči a po přeslici: Lobkowicz, Jan *1885 † 1952. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online.
Literatura
editovat- VOTÝPKA V.: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka, s.r.o., Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 371, 2. vydání, kap. 8
- Zdeněk Hazdra: "Šlechta ve službách Masarykovy republiky. Mezi demokracií a totalitními režimy", NLN, s.r.o., Prah, rok vydání: 2015, ISBN 978-80-7422-337-2, stran 333, 1. vydání