Kolumbií skončila jihoamerická část mojí cesty a tím pádem přichází další díl informačního sloupku.

Mapa:

Délka pobytu: Zase je to těch klasických 90 dní bez nutnosti víza. Poté je možné prodloužení o dalších 90, ale přesné detaily neznám, neboť k návštěvě všeho, co jsem zde chtěl vidět mi základní doba bohatě stačila. Na hranicích dostanete akorát razítko do pasu, žádné další byrokratické obstrukce vás nečekají.

Jazyk: Španělština. Umět se alespoň základně domluvit španělsky mi tady přijde jako vcelku zásadní věc. To nejlepší, co podle mě Kolumbie nabízí jsou totiž přátelský a srdečný lidi z venkovských oblastí, se kterýma se jinak než španělsky nedomluvíte. A byla by škoda se o tohle ochudit jenom kvůli neznalosti jazyka. Nehledě na to, že tu platí stejná věc jako v ostatních jihoamerických zemích: Kdo neumí mluvit, musí umět platit.

Měna: Kolumbijské peso. 100 COP = cca 0,8 Kč. Z toho vyplývá, že Kolumbie je jedna z těch zemí, kde se může stát snadno a rychle milionářem opravdu každý (1 000 000 pesos = 8 000 Kč). To je život, co?

Počasí: Vzhledem k tomu, že většinu času, kdy jsem byl v Kolumbii, probíhalo období dešťů, vypadalo podle toho i počasí. Tj. každodenní slejváky, kolikrát trvající i třeba 8 hodin v kuse, na horách většinu času mlhavo a zataženo. Nicméně celkově určitě lepší než v Ekvádoru. V nízko položených oblastech, kam se člověk musí jednou chtě nechtě taky dostat, je nesnesitelný horko ve dne i v noci, navíc mračna otravnýho bodavýho hmyzu. Když se k tomu přidají ještě rozvodněný, špinavý řeky, je jasný, že tady fakt neni o co stát. Ideální výška pro život je podle mýho mezi 2500 – 3500 mnm, bohužel těhle oblastí už je v Kolumbii celkem málo.

Ceny:

Ubytování: Průměrná cena průměrných hotelů je 25 000 pesos/ noc. Já samozřejmě vždy hledal to nejlevnější, takže jsem obvykle platil 15 000 za noc. Dá se jít i níž (narazil jsem i na špeluňku, kde chtěli 7 000), nicméně problém je, že tyhle levný místa bejvaj téměř vždycky obsazený, takže nezbejvá než jít do něčeho trochu dražšího. Občas jsem musel obejít značnej počet míst, než jsem narazil na něco cenově vyhovujícího, avšak nakonec jsem ubytování aspoň za těch 15 000 našel vždycky. Zase platí to, co obvykle. Tj. nejlepší je hledat poblíž autobusáků a v centru okolo tržnic. Standardem je, že všude dostanete mejdlo, ručník a hajzlpapír, ve výše položených oblastech teplá voda, v nížinách pak studená. Taktéž mají téměř všude k dispozici wifi. V horkých oblastech pak je na každým pokoji aspoň stropní ventilátor, případně klimatizace. Klimatizovaný pokoje ale stojí zhruba o 10 až 15 tisíc za noc víc.

Jídlo: Tady už jsme cenově zpátky v Peru. Snídaňový a obědový menu vás vyjde na 3 000 – 6 000, pokud se spokojíte se stravováním se v laciných restauracích, na trzích případně přímo na ulici. Sehnat takový menu k večeři je pak úplně stejně problematický jako v Ekvádoru. Otevřený bejvaj víceméně jenom drahý podniky a nálevny, kde nevaří. Tady jsem to řešil tak, že jsem si nechal zabalit další oběd s sebou a schoval si ho na večer.

Kuchyně je, dá se říct, totožná s Ekvádorem. Klasicky dostanete kus masa (vepřový, hovězí, kuřecí, ryba) a k tomu nějaký ty přílohy. Nejvíc je tradičně rejže, dále pak fazole, yuca, banány, těstoviny nebo avokádo. Brambory se tu používaj spíš do polívek a taky pro výrobu „papas rellenas“, což jsou takový osmažený, hutný koule z bramborovýho těsta, plněný všeljakýma dalšíma dobrotama (masem, zeleninou, vejcetem,…). Tuhle místní specialitu jsem si dost oblíbil. Je to sytý, dobrý a levný (jedna taková koule stojí obvykle 1 000 pesos). Však mi taky kolikrát posloužily jako další způsob nahrazení večeře, 5 papas bohatě vydá za pořádný jídlo. Zkoušel jsem i další produkty prodávaný souběžně s papas, jako je např. arepa, buňuelo, patacon nebo klasicka empanada, ale nic z toho nedosahuje kvalit bramborových koulí.

Potraviny: Zase bych řek, že cenově nastejno jako v Peru nebo Bolívii. Oves drcená, 1 kg – 3000 COP; Cukr, 1 kg – 2400 COP; Salchichon (něco mezi mortadelou a klasickým salámem), 1 kg – 4000 COP – tahle cena je za ty nejlevnější druhy, který zároveň neobsahovaly kuřecí maso. Kvalita salámů je různá, někdy se mi podařilo trefit opravdu dobrej, jindy zase chutnal jako mouka. V každým městě měly jiný značky, takže to byla taková loterie. Co je ale fajn, je fakt, že se žádnej rychle nekazí, a to ani v těchnejhorších vedrech; Mlíko v prášku, 400 g – 5600 COP; Kakao mletý, 230 g – 4900 COP ; Sýrová pomazánka, 250 g – 2800 COP; Sýr tvrdý domácí, 1 kg – 8000 COP; Konzerva ryby, 170 g – 2000 COP; Slunečnicový olej, 900 ml – 5500 COP; Pivo, lahváč 750 ml – 3000 COP, plechovka 473 ml – 2200 COP; Marmeláda, 400 g – 4500 COP; Bramborová kaše s mlíkem, 375 g – 10 000 $ (sehnatelná pouze v supermarketech Exito, nikde jinde jí nemají a neznají); Bujón v prášku, 12 ks – 2800 COP; Čokol��da na vaření, 250 g – 1900 COP; Karamelizovaný mlíko (dulce de leche, manjar, arequipe), 1 kg – 9600 COP; Ovoce a zelenina – zase to samý jako vždycky: To, čeho tu roste spousta je levný, ostatní může bejt trochu dražší, ale vyloženě drahý neni nejspíš nic. Konkrétní ceny moc neznam, vzhledem k tomu, že ovoce (zejména mango) tu roste volně na spoustech míst, téměř jsem ho nekupoval. Pečivo – obyčejnej slanej chleba malých rozměrů, 1 ks – 200 COP; větší jsou pak za 300 až 500; různý sladký nebo slaný housky či šátečky, obvykle i něčim plněný, 500 – 1000 COP; kousek dortu, 1000 – 1500 COP.

V Kolumbii se vyplatí většinu věcí nakupovat v supermarketech. Probíhá tu určitej konkureční boj a přijde mi, že jednotlivý řetězce nejsou mezi sebou domluvený na nejnižších cenách jako tomu bylo např. v Ekvádoru. Věci prodávané na váhu, jako je např. oves nebo cukr, dále mlíko v prášku, marmelády, dulce de leche a olej jsou nejlevnější v Olimpice (na jihu jsou to ještě taky obchody Surtiplaza). Pro bramborovou kaši, čokoládu a pivo je ideální zajít do Exita. Trhu pak zůstává ovoce a zelenina. Sýry a salámy vychází nejlevnějš v některém z malých specializovaných obchodů, případně taky na trhu. Pečivo nakupujte přímo v pekárnách, kde je čerstvý a za nejlepší cenu. Balený, prodávaný v supermarketech, stojí za hovno. A co se týče ostatních věcí, tak je prostě třeba obejít další supermarkety ve městě a najít, kde je hledaná věc nejlevnější.

Doprava: Tady má Kolumbie rozhodně co zlepšovat. Doprava je tu jednak předražená, za což na většině míst může otřesnej stav silnic, jinde zase vůbec nejezdí velký autobusy, ale jenom maršrutky nebo pickupy, u kterých chtějí za lístek víc. Dá se říct, že na hlavních tazích, kdy se jede celou dobu po asfaltce, vás přeprava vyjde zhruba na 1 Kč/km a kolikrát je ještě potřeba smlouvat, abyste se na tuhle cenu dostali. Na ostatních silnicích jsou to pak obvykle 2 Kč/km, na těch nejhorších ale i 3 nebo 4. Jinak smlouvat o ceně bych doporučil vždycky, když do daný destinace jezdí víc než jedna společnost a když je dostatek volných míst. Jinde to nemá moc smysl.

Dál je tu doprava dost mizerně organizovaná. Často je třeba vyrážet jedině z hlavního autobusáku v nějakým větším městě, protože jinde vám prostě nikdo nezastaví. Buď proto, že je obsazenej nebo prostě proto, že mimo oficiální zastávky nikoho nikde nenabírá. Ovšem i na autobusáku se vám může stát, že první volnej bus jede až za několik hodin. V Kolumbii totiž žijou mraky lidí a nabídka tu často vůbec nepokrejvá poptávku. Busů sice jede třeba pět zhruba ve stejnou dobu, nicméně ani to nestačí a místo už prostě neni. Tenhle problém je předevšim na hlavních tazích na Medellín a Bogotu. Pokud tedy máte tu možnost, je dobrý si jít koupit lístek den předem. Cesty taky kolikrát trvají obludně dlouho, což je opět dáno hlavně stavem silnic, kde se jednoduše nedá jet rychle, ale taky tim, že v kopcovitých oblastech se komunikace všeljak kroutí a to co je od sebe vzduchem např. 10 km může bejt v reálu třeba třikrát víc.

Tyhle chyby a nedostatky ale naštěstí kompenzuje fakt, že ostatní řidiči jsou ochotní člověka často svézt zadarmo i na dost velký vzdálenosti a stopovat můžete úplně všechno – od klasických aut, přes motorky až po kamiony.

Údajně se dá v Kolumbii výhodně cestovat mezi městy taky letecky, ale o týhle variantě nic bližsího nevim. Bomby na vaření mě spolehlivě drží na zemi.

Z autobusových společností pak můžu doporučit Expreso Brasilia, který má pohodlný busy, férový ceny a nepouští dovnitř žádný ambulanty a promotéry. Nicméně tady je vždycky třeba mít lístek koupenej předem a cestovat z autobusáku nebo nějaký oficiální zastávky. Tyhle busy vám totiž nikdy nikde jinde nezastaví, i kdybyste se stavěli na hlavu.

Vstupný: Platil jsem pouze jednou a to na vyhlídkovej balvan u Guatapé. Chtěli 18 000 pesos, což neni zrovna málo. Dál se vstup platí do některých národních parků a jeho výše je, zvlášť pro cizince, opět poněkud přestřelená. Aktuální ceny se dají zjistit zde. Naštěstí v reálu to s jeho vybíráním nijak slavný neni. V několika údajně placených parcích jsem byl, ovšem neplatil jsem nikde nic a ani jsem se nikde nesetkal s ničím, co by připomínalo výběrčí místo. Zároveň je ale třeba říct, že jsem do žádnýho z nich nevstupoval na oficiálním místě a ani se nepohyboval po cestách doporučených pro turisty. Taktéž jsem byl v několika parcích, které stránky označují jako veřejnosti uzavřené, ale opět jsem se tam nesetkal s ničím, co by něco takového naznačovalo.

Vybavení: Kupoval jsem akorát jednu bombu k vařiči, typ sprej, 227 g za 15 000 pesos. Sehnal jsem jí v obchodě s kempovým vybavením ve městě Pasto. Počítam, že podobné obchody tedy budou i v ostatních městech. Dobrý je hledat je přes internet, místní tyhle věci kupujou jen minimálně, tim pádem o těhle kšeftech neví a posílali by vás čert ví kam.

Dál jsem kupoval ještě nějaký obyčejný oblečení, který je hodně levný, pokud ho nakupujete na trzích.

Mačeta stojí okolo 15 000 pesos a kožený pouzdro k ní jsem sehnal za 7 000. Opět nejlépe kupovat na trhu nebo od pouličních prodejců.

Otevírací doby: Obchody a supermarkety mají obvykle otevřeno od 8:00 do 20:00, někdy i dýl. Trh začíná fungovat tušim okolo 7:00 a končí okolo 16:30, stejnou otvírací dobu má i většina restsurací.

Internet: Wifi je dostupná téměř v každém hostelu, případně jsou velmi často ve městech zóny, kde je wifi zdarma. Dál jsou běžně v každém městě i na vesnicích internetové kavárny, kde účtujou nějakých 1200 – 1500 pesos za hodinu surfování. Rychost internetu a stabilita připojení je na velmi dobrý úrovni.

Bezpečnost: Na internetu se můžete na spoustě míst dočíst jak je to v Kolumbii šíleně nebezpečný, samý drogy, vraždy, únosy, guerrilla a že vám tam místo pozdravu lidi uříznou mačetou hlavu a naserou do krku. Všechno jsou to buď informace zastaralý a nebo totální nesmysly. Na venkově a v menších městech je všechno v naprostý pohodě, ve větších městech pak klasicky hrozí nějaká ta zlodějina. Zvlášť okolo trhů bych doporučil dávat si pozor na kapsáře. A do nějakých čtvrtí těch opravdových velkoměst je radno vůbec nevstupovat, jelikož se tam pravděpodobnost okradení blíží jistotě. Celkově bych bezpečnostní situaci tady přirovnal k Argentině, kde vám nějaký reálný nebezpečí hrozí taktéž pouze ve velkoměstských slumech.

Ohledně náhodnýho setkání s guerrilou jsem přesvědčen, že pokud jste nepřijeli na místo strkat čumák do jejich věcí, nehrozí vám od nich žádný nebezpečí. Navíc ve veškerých oblastech, kde se guerrilla ještě vyskytuje je taktéž hojně zastoupena armáda i policie, což podle mně pravděpodobnost, že partyzány omylem potkáte snižuje natolik, že bych to už vůbec neřešil.

Osobní zkušenosti: V Kolumbii už mi příroda nepřišla tak úchvatná jako v dříve navštívených zemích Jižní Ameriky. Jsou tu samozřejmě krásný místa, ale už jich neni tolik a na takový rozloze, jako např. v Peru nebo Bolívii. Hory jsou celkově nižsí a pořádných ledovcových vrcholů tu najdete sotva deset. Na druhou stranu pro milovníky pláží, koupání v moři, amazonský džungle a předevšim kafe je podle mě Kolumbie zemí naprosto ideální. Kafe se tu pěstuje kde to jen jde a pije všude od rána do večera. Je levný a údajně velmi dobrý.  Tohle posoudit nedovedu, jelikož pro mě je to prostě vždycky hnusná břečka.

To nejlepší, co Kolumbie může nabídnout jsou podle mě místní lidi. Především ve venkovských oblastech, kam běžně nechodí žádní turisty. Jsou neuvěřitelně srdeční, přátelský, dají vám najíst, napít a nechají vás přespat u nich doma s naprostou samozřejmostí. Občas sice mají nějaký peruánský návyky, např. zase hojně pokřikujou na bělochy „gringo“, hvízdaj a jinak halekaj, aby upoutali pozornost, ale neni to v takový míře jako v Peru a dá se to s klidem ignorovat. Když si těhle otrapů nevšímáte, tak už vás dál neotravujou. A určitě to celkově nejsou žádný vypatlanci. V zemi dále žijí jěstě domorodý indiánský kmeny, který jsou ale pravým opakem klasických kolumbijců. Zamračený, nepříjemný, nepřátelský. Více v reportáži z parku u Santa Marty. Nicméně budiž tihle indiáni vzorem pro všechny ambulanty, žebráky a podobný sráče, kteří vám budou tvrdit, že tuhle svou „práci“ musí dělat, aby přežili. Leda hovno. Táhněte do hor, špíno, postavte si tam chatrč, pěstujte si jídlo na polích, chovejte dobytek a neotravujte ve městech vzduch slušným lidem.

Města v Kolumbii mě svou krásou taky nijak nenadchla, všechny mi přišly dost podobný a podobně nudný. Ovšem nebyl jsem v Bogotě, Medellínu, Cali ani Cartageně, což jsou údajně ty největší turistická lákadla. Na tenhle kousek, kdy se mi poprvý v jedný zemi podařilo vyhnout všem velkoměstům, včetně hlavního, jsem mimochodem velmi hrdý.  Ve městech se navíc po ulicích hojně motaj a válej dost pochybný existence, všeljaký ožralové, žebráci a feťáci, což na kráse městům rozhodně nepřidává.

Voda v Kolumbii je i v nízko položených oblastech překvapivě v pohodě, takže se nemusíte bát natočit si jí u nějakýho domku z kohoutku a vypít jí. Občas sice má trochu podivnou barvu nebo v ní bejvá nějakej bordel, i přesto nemá žádnou pachuť a je normálně pitná. Vejš v horách či kopcích je pak pitná jakákoliv čistá řeka nebo potok. A vodních zdrojů, potažmo obydlí kde vám vodu daj, je všude dostatek.

Z míst který bych určitě doporučil k návštěvě jsou v první řadě parky Sierra Nevada de Santa Marta a Los Nevados, kde je krásná příroda a klid. Dál pak určitě jakákoliv venkovská oblast, která neni v centru turistickýho zájmu a kde panujou nějaký snesitelný klimatický podmínky. Tam si mužete dosyta užít pohostinnost místích lidí.

Místa, který můžete s klidem vynechat je pak většina větších měst a parný záplavový oblasti okolo dolních toků řek Cauca a Magdalena.

Nejrozporuplnějším místem je pak určitě oblast okolo Guatape, kde je to na jednu stranu velice hezký, ovšem ty davy turistů, to je peklo.

Celkově vzato je Kolumbie země, která na mě zapůsobila velmi příjemně a doved bych si v klidu představit, že bych se tu usadil na stálo. A to jsem zatim o žádný z předchozích zemí (no možná ten Ekvádor jo) říct nemoh.