Poslední recenze (1 134)

FACEOFF: Inside the NHL (2024) (seriál)
Solidní rekapitulace uplynulé sezóny výběrem několika příběhů. Výběr účinkujících taktéž dobrý, pro nás v ČR ochucen Pastou. Ale výběr mluvících hlav mohl být lepší, současná úroveň pundits a journos je docela tristní. Taky mi vadí, že neseženou na pár minut Gretzkyho, Lemiuexe, etc. aby by mi on řekl jak vnímá McDavida, Matthewse, etc. a jejich boj s neúspěchem v playoff. Swayman podepsal 2 dny po premiéře Faceoff. Náhoda? Asi ano :)

Duna: Část druhá (2024)
Slabší než první díl, ale stále si to u mě obhájí tu dlouhou stopáž a rozsekání do více dílů. Podobně jako u původního filmu, kde jsem po letech snižoval hodnocení, tak i tady si tipuju, že pokud toto uvidím za 10, 15 let, tak půjde hodnocení prvního a druhého dílu taktéž o hvězdu dolů.

Interstellar (2014)
Je to velkofilm jak kráva. Stopáží, soundtrackem, tématem a hlavně vizuálem. Kvůli němu mě trochu mrzí, že jsem to neviděl v IMAXu, ale je mi jasné, že žážitek by na druhou stranu zhoršila přepálená hlasitost Zimmera, jak bývá v IMAXu špatným zvykem. ___ Vadí mi tam řada nelogičností. Paradoxy zůstavají nevysvětlené, protože to jsou přece paradoxy. Přišlo mi, že to Nolan s filmem udělal zrcadlově k plánům záchrany. První půle (plán A) o devastaci Země je dost dobře představitelná/pravdivá. A druhá půle filmu (plán B) je jen lež/pohádka pro povzbuzení morálky lidstva. Samozřejmě je to jen moje projekce a skutečnost budem mnohem prostší - konstrukce příběhu je taková jaká je, aby byl film co nejvíce vizuálně působivý.
Poslední deníček (65)
Hudba LP 2022
K mému překvapení jsem toho naposlouchal docela dost. Ovšem v mé topce alb nenajdete žádné překvapení:
1. BC/NR - Ants from Up there
GoodWill Hunting, Concorde, Basketball Shoes. Album nemá hluchých míst. Lepší než debut. S koncem Issaca nastane velká změna. Písně Tyler (Dancers) a May (Turbine/Pigs) mě ale baví, tak uvidíme.
2. Richard Dawson - The Ruby Cord
Když nevíte, co zrovna hodit na pozadí za muziku, tak doporučuju Dawsonovo Opus Magnum - 40 minutovou skladbu Hermit. Teda pokud vám nevadí jeho falsetto. Ale zpěv je v Hermitu tak na 15 minut, takže by to mohl uzpívat i naživo a neztratit se v textu. Dále je tam má oblíbená Horse and Rider a za zmínku stojí určitě i Museum, jehož outro dává zavzpomínat na Portishead.
3. Big Thief - Dragon new warm mountain I believe in You
Nic proti kapele, ale mám radši, když jsou písně více zaměřené na samotnou Lenker a aranže osekané - třeba jako u nejlepší písně na albu Sparrow. Dried roses a Simulation swarm také patří k tomu nejlepšímu z roku 2022, ale celé album má hodně písní, takže je tam i dost věcí, co jdou dost mimo mě.
Pokud holdujete dream popu jako já, tak určitě nalaďte na alba Once twice melody od Beach House a(nd) And in the darkness hearts aglow od Weyes Blood.
O hře Ohře Louny zase jindy.