Awer

Pořad, který odolával pokušení předstírat jakoukoli intelektuální úroveň a prokazoval ji právě oscilováním mezi čirou debilitou a vědomou sebeparodií. Až na dřeň, čistá linka, Umění™

(člověk to nesmí pojímat jako "portrét soudobé psychiatrie", na ten je to neskutečně přecukrované a ultrazjednodušené; jako portrét kluka, který má sto důvodů být v depresi a musí si přiznat, že ač nejsou nezdolné, je to reálný a primární problém jeho života, který nezažene mentoskou, aby dokázal uchopit těch sto důvodů (které on má, i když průměrný pacoš - a velmi pravděpodobně ani vy jako diváci - ne) ke štěstí, fajn hřejivý film)

Existencialistická pohádka (/ twilight) pro dospělé o tom, že i když musíte zemřít (a vraždit), chtít musíte i přesto milovat. Ale nejen to: že svět je plný misfits všeho druhu a ač si nerozumí často ani navzájem a nelze zachránit každého, potřebují svou solidaritu, ne drápat se v našem pošetilém, anomickém, ultrakompetetivním světě po hlavách druhých o trochu vzhůru. Zběsilý nápad, ne zabitý, jako se to souběžně "povedlo" Hollywoodu s vražděním ve snech, ale uchopený touhle i žánrově zběsilou jízdou. Pro někoho je výsledný dojem možná mělký, za mě odvážné, vyspělé - a umné - využití příležitosti.

Našláplý film o jedné z naprosto nejúžasnějších kultur světa, který velmi dobře utáhne v hlavní roli herečka téměř bez zkušeností. Škoda nedocenit

Tohle vůbec není tak špatný film! Podobné "our messed-up family" feel goody můžou snadno být oplzlé, levně "romantické" i prostě stupidní, ale nic z toho není případ Frank and Cindy. Je to mezi dramatem a komedií vyladěné, uvěřitelné (scénaristicky i herecky), hezky to plyne, bere se to adekvátně vážně a to actual true story zakotvení a autentický hudební doprovod všemu jen přidávají. Takhle si já představuju film vzbuzující (tu přiměřenou trochu, 3/10) faith in humanity

Filmařsky/herecky solidní, ale scénář si nabíhá na vidle. 1) Je těžké nebýt intelektuálně banální a neříct o tématu už stokrát řečené a známé. 2) Je těžké to propojit s nějakou originální přidanou thrillerovou zápletkou. Ten výsledek tady převážně postrádá překvapení a realitu a vztahy mezi postavami celkově líčí velmi mělce. Upřímně, docela ztráta času.

Žhavě současná kinematografie. 70 let starý námět "o nich" v "jejich" zpracování, ukradený zpátky, dovedený k perfekci. Autenticky hrdý postkolonialismus, který nad sebou ploše nepláče ani se nedojímá vlastní nedotknutelnou puritou. Zato s humorem a břitkostí ukazuje dřinu udržující "náš krásný svět" v chodu, a především rozsah dovednosti lidství, jenž "my" – při pojímání světa koloniální logikou – mažeme a o nějž přicházíme. Stejně jako to, jak šílené to je, jak šílenou tenzi to plodí. (Obdobně ofc i z hlediska třídního.)

Tak nějak symbolicky bych řekl, že tenhle film je svou esencí bomba - i když to není Ta Verze, kterou byste nejvíc chtěli vidět. Ano, po seznámení s reáliemi začne děj, motivace a jednání postav trochu padat z nebe. Na těch dvou hodinách samá zkratka a ještě je vám jasné, že jak přesně se to s tou záhadou má, se nestihnete dozvědět zdaleka kompletně. Ale prosím, je to realistické a dané způsobem vyprávění. A nemaže to zdařile budovanou, místy pohlcující atmosféru. To šeptání absolutna, tichou ozvěnu hudby (do titulků geniální a romantické af) krásného paralelního vesmíru jsem cítil. Bude to znít hloupě, ale ten chlápek, co během představení hledal cosi zapomenutého u mé sedačky - hledal to opravdu, nebo se jen přišel podívat, jak v téhle verzi vypadám? A co ten pochrupující dědek na sedačce přede mnou, kterého jsem neviděl přijít ani odejít? Jako by mi bylo zase dvanáct a já u vytržení žral ono "a co když je to pravda?" (tehdy Matrixu, dnes Teorie všeho..)

Dlouho odkládaný dokument, který mě vůbec neuchvátil, ale rozhodně zaujal. V mnohém smutný a úmyslně i nevědomě zábavný portrét dvou mimoňů ve společnosti, která je v průměru mimo ještě víc než oni. V jistém smyslu perfektní portrét šílené doby. Na konferenci o klimatu zajímají vaše názory na klima akorát tak paternalistického securiťáka, zatímco většina návštěvníků je příliš zaměstnaná demonstracemi na podporu či odporu Grety (a většina lidí touží, aby se o tom už konečně přestalo tolik mluvit - což to zaručeně vyřeší [aktuální český zeitgeist]). Zároveň se ale nejde divit, když si počínáte sociálně asi tak obratně jako Roman Prymula, popřípadě nedokážete přemoci svou duši celoživotního ultrakreativního dítěte. Což může být fajn v umění a akademii, ale holt ne v politickém aktivismu. A tak je to prostě portrét blbnutí - ve všech smyslech slova -, což ještě znásobuje to, jak je "Jiřík" líčený snad až s nerealistickou (?) ortodoxí jako autor jednoho geniálního nápadu a jednoho geniálního materiálu, naprosto out of context, out of touch. V tomhle smyslu je to, už dost nereflektovaně, i portrét nevzdělanosti - chronického podceňování důležitosti komplexního vzdělání v "měkkých" vědách (environmentalismus, politika, ekonomie - klidně heterodoxně pojatá, ale přesto) u fyzikálních vědátorů. Kéž by se aspoň autorka na konci vydržela neptat tatínka, jestli ji má rád. Já chápu, že filmařsky to dílo završuje. Ovšem to jsme tam, kde jsme začali. Nějak hatla matla jsme předali publiku nějaký nápad, leč reálně se jen místo velkého davu Gretou baví malý dav Jiříkem a Martou. A narativ toho, že klima buď není třeba řešit, nebo je na řešení stejně pozdě / prostě to nejde (to hlavní, co by měl každý dokument o něm vyvracet), je jen podtržen. "Přijďte do kina a nezapomeňte popcorn; máme klimošku, tak to bude fajn!"

Já asi fakt žiju na jiný planetě, ale imho velmi hezká a zvládnutá snaha ČT o současnou, aktuální tvorbu (málem zázrak, vzácný fenomén!), kvalitně zahraná, na té dost krátké minutáži zvládající také základně prokreslit postavy a smysluplně uzavřít jejich vývoj. Dohromady nic epochálního, ale to od podobné "youtube"/iVysílání série ani nejde čekat. Názvu i tak důvtipně dostojí. Ono se právěže - bohužel - nic nestane, nic nezmění..