Recenze (1 095)
Zahradníkův rok (2024)
Nejlepší pocta Kim Ki-Dukovi, co v české kinematografii vznikla. Pan Havelka musí být velkým ctitelem této režisérské legendy.
Špatný herec (2023)
Po tři čtvrtě filmu výborný film, kde je realisticky a uvěřitelně ztvárněno, jak by asi podobná věc mohla probíhat ve skutečnosti. Rozumíme psychickému rozpoložení postav a chápeme, co a proč dělají. A pak přijde závěr filmu, který to úplně zničí a vejde do dějin jako nejvíc WTF vyhrocený závěr v historii. Zpráva o znásilnění unikne na internet a během pár hodin (?!) se zmobilizuje několikasethlavý lynčující dav s Molotovovými koktejly? Sorry, to fakt ne. Film s touto velkou výhradou doporučuji, ale vypněte ho hned u scény "kámen v okně".
Semínko posvátného fíkovníku (2024)
Po 95 % stopáže dokonalý film, ale pak najednou jako kdyby Rasoulof nevěděl, jak to ukončit, tak to ukončil tím nejlacinějším způsobem. Ale hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, už kvůli okolnostem vzniku filmu a jeho společenské důležitosti. Doufám, že se bude v Íránu pirátsky šířit do všech domácností!
Armand (2024)
Tíživé realistické konverzační drama, které se v závěru zvrhne trochu ve WTF psycho, které jsem moc nepobral. Kdyby to zůstalo v konverzační rovině, bylo by to lepší. Ale nakamerováno a ohudbeno je to brilantně.
Joker: Folie à Deux (2024)
Jsem rád, že konečně místní uživatelé prokoukli, že Joker filmy jsou jen navoněné nic. Ale musela se do nich přidat taková absurdita jako písničky, jinak by to neprokoukli vůbec. Tak, teď se zpětně podívejte na jedničku, uvidíte, že už se vám tolik líbit nebude, a upravte hodnocení! ________ Ke dvojce: Ano, když se Joaquin Phoenix poprvé rozezpíval, polila mě trapnost. Ale ty písničky (standardně muzikálově nezajímavé) nejsou na filmu to nejtrapnější. Nejtrapnější je stále ten koncept, že se dělá vážné existenciální drama s comicsovými hrdiny (čili totéž, co jsem vytýkal už jedničce). Ty scény ze soudní síně jsou samy o sobě dobře napsané. Scénář by s minimem úprav mohl být napínavý thriller s nějakým normálním kriminálníkem, pak by to bylo i na čtyři hvězdy. Ale když je hlavní postava této realistické psychoanalýzy comicsový padouch, je to prostě divné, jen o něco méně divné než sociální drama o Supermanovi pracujícím na stavbě a snažícím se vyjít s výplatou. Phoenix a Gagaová hrají skvěle, ale šlo o předem prohraný boj. Je vtipné, že tomuto filmu byly předpovídány oscarové nominace, ale po prvních recenzích se z predikcí v tichosti vytratil:)
Rozzum v divočině (2024)
Asi byla chyba vidět to hned po Kočičí odysee, protože tohle je fakt jen pro děti, se spoustou ukecaných zvířátek. Jediný dospělý, ale zato fakt hardcore vtip je tu jméno Rozzum - kolik Američanů to pochopí? Asi tak deset (ne deset procent, ale deset). Ale samozřejmě nás to těší:) Vizuálně taktéž paráda.
Lahn Mah (2024)
Sentimentální kýč, jakých vznikají v asijských zemích tucty každý rok (většinou teda v Koreji, ale v Thajsku taky). Před 20 lety, když jsem ujížděl na My Sassy Girl, by se mi možná líbilo i tohle. Ale už jsem se nějak posunul_____Z nějakého důvodu je tento film jedním z nejlépe hodnocených filmů roku a thajský kandidát na Oscara.
Kočičí odysea (2024)
Tohle je pohlazení po duši. Animák, který krásně vypadá, je vtipný i napínavý, nepodbízí se mrňatům, takže si ho užijí i dospělí, a neobsahuje žádné hloupé kecy a písničky (protože je němý). A obsahuje úplně dokonalou kočičku a strašidelné scény plné vody. Výtvarný styl a zvláštní postapo prostředí vypadá originálně, ale hráči počítačových her si vzpomenou třeba na RiME nebo Shadow of the Colossus (Stray taky, ale jen začátek hry). A Gints Zibalodis to celé udělal skoro sám. Držme palec na Oscarech.
Megalopolis (2024)
Po těch hejtech jsem to čekal horší. Je to stravitelnější než Terrence Malick. Vlastně je to docela normálně srozumitelný film, jen není pro každého a už vůbec ne pro konzumenty marvelovek. A krásně vizuálně vypadá, všechny ty art deco kulisy a mnohé velmi originální scény, které jsem si v nejprázdnějším IMAXu ever fakt užil. Trochu paradoxní je, že toto podobenství o zkaženosti a hýřivosti moderní civilizace těsně před zánikem vzniklo tak, že prostopášný stařík dal na jeho výrobu 120 milionů. Ale za tu odvahu jít proti proudu dávám čtyři.
Sing Sing (2023)
Skupina trestanců nacvičuje divadelní hru. O tom je celý film. Poselství filmu pravděpodobně je, že i kriminálníci jsou citliví a kulturní lidé. Jestli tohle je oscarový favorit, tak je něco hodně špatně.