Daniele Ciprì

Daniele Ciprì je italský filmový režisér a kameraman.

D. Capri zahájil spolupráci Francem Marescem v roce 1986, kdy společně vytvářeli klipy a experimentální kraťasy pro televizní stanici „Cinico TV“ v Palermu. Natočili sérii 49 černobílých kraťasů Rai 3, v nichž groteskním, komickým a vizionářským stylem zobrazovali běžný život předměstí Palerma. Spolupráce jim fungovala natolik, že pro tuto dvojicí italských scenáristů a režisérů se vžilo pojmenování Ciprì & Maresco. V roce 1990 on i jeho parťák F. Maresco obdrželi Aristofanovu cenu za satirickou tvorbu.

Capri režíroval i celovečerní filmy jako Lo Zio di Brooklyn (1995), jeho další film Totò che visse due volte (1998) vzbudil rozruch, když ho italská vláda dočasně zakázala. Po třetím filmu Il Ritorno di Cagliostro (2003), což byl dokument o komediálním duu Franco Franchi a Ciccio Ingrassia, a dalších dvou televizní seriálů pro La 7, se tento tvůrčí pár se rozdělil, aby se každý mohl věnovat svým sólovým projektům.

V divadle debutoval v roce 2002 hrou „Palermo può attendere“ („Palermo Can Wait“). V roce 2005 napsal a režíroval hru „Viva Palermo, viva Santa Rosali“ ve spolupráci s Francem Scaldatim a Mimmem Cuticchiem. Jako kameraman pracoval po boku významných režisérů, jako jsou Renato De Maria, Marco Bellocchio a Roberta Torre.

V roce 2009 získal cenu za fotografii na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu pro Vincere, za kterou získal řadu cen v Itálii. V roce 2012 na 69. filmovém festivalu v Benátkách získal cenu Osella za vynikající technický přínos za film Čstato il figlio (2012). V roce 2013 získal Nastro d'argento za nejlepší režii. V roce 2014 vytvořil La Buca s Rocco Papaleo, Sergiem Castellitem a Valerií Bruni Tedeschi.

Vyučoval režii na Griffithově akademii filmu a televize v Římě. V roce 2016 byl zodpovědný za kameru u krátkého filmu Davida Vigora La viaggiatrice (The Traveler), představený na 73. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2018 byl zodpovědný za kameru krátkého filmu Maria Laury Moraci, Eyes, vítěze sekce společnosti a solidarity Corti D'Argento 2019, propagovaného kinematografickými novináři. V roce 2019 byl kameramanem filmu Croce e delizia, režírovaným Simone Godano a vyhrál Nastro d'argento za nejlepší kameru pro La paranza dei bambini (Piranhas) a pro Il primo re.

Zetwenka