Biografie
Emanuel Trojan (často psán jako Eman Trojan) se narodil 1. září 1901 v Praze. Jeho mladším bratrem byl novinář, spisovatel, prozaik, publicista, divadelní kritik, filmový scenárista i herec (například SVÍTÁNÍ, UMLČENÉ RTY, BLÁHOVÝ SEN, PŘEDTUCHA, LAVINA, MUZIKANT) a autor próz a soudniček Josef Trojan (1905 – 1965).
Nejprve se vyučil typografem a pracoval jako tiskařský dělník. Sám byl z podstaty komik, proto zanechal povolání, rozhodl se pro hereckou dráhu. Začínal na ochotnických a studentských jevištích. Toužil a snažil se stát členem a hercem klasického kamenného významného divadla. Už jako profesionál začínal na jevišti Osvobozeného divadla (1925 – 1927).
Dále pokračoval na různých menších a na avantgardních pražských scénách, např. Dada (1927 – 1928) v malostranské Umělecké Besedě a v Divadle Na Slupi, Červené eso (1932 – 1933), Divadlo mladých (1933 – 1935), kde setrval až do své smrti (právě toto divadlo krátce po jeho smrti zaniklo).
Emanuel Trojan byl znám svým přirozeným komickým výbušným projevem, dokázal být konferenciérem a hercem kabaretní malé plochy. Byl všestranným hercem, svým figurám dodával lidské teplo, bezprostřednost a i jistou obhroublost lidových zpěváků a pouličních herců s časovým kupletem, slovním a gestikulačním vtipem a pražským přízvukem.
Dokázal přetvořit komické figurky i charakterní a vážné klasické postavy s jistou charakterizací (například ve hrách „Lakomec“, „Strach“, „Pán z Prasátkova“, „Martinka“ a další). Vždy představoval hereckou oporu souboru, ve kterém právě vystupoval.
Například v Dada či v Divadle mladých se svým bratrem Josefem vytvořil komickou dvojici. Byl taktéž známým recesistou, mj. s E. A. Longenem a Frantou Sauerem vyhlásil v únoru 1931 odměnu 100 liber šilinků tomu, kdo jim v Praze ukáže hubeného policistu ad.
Film jeho umění plně nevyužil. Debutoval v něm ve dvacátých letech ještě v dobách němého období jako host na posvícenské zábavě v Innemannově komedii LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (1926) s Vlastou Burianem a Zdenou Kavkovou v titulních rolích. Dále se Trojan do české kinematografie dostal o pět let později, už ve zvukové éře, kde mohl využít i svůj svérázný slovní projev. Svým vstupem do zvukového filmu 30. let natočil roku 1931 celkem pět filmových rolí.
Byl kamarádem Jaroslava Haška (Saša Rašilov) Josefem v Innemannově komedii POSLEDNÍ BOHÉM (1931), zpívajícím vzdělaným záložníkem v komedii MILÁČEK PLUKU (1931) E. A. Longena, škodolibým fanouškem S. K. Slávie, jenž si utahuje a hází popel z cigarety na hlavu malého pana Sádla (František Říha), v komedii Svatopluka Innemanna MUŽI V OFFSIDU (1931) podle stejnojmenného humoristického románu Karla Poláčka, poslíčkem veteránů v další Longenově komedii SKALNÍ ŠEVCI (1931) a vojákem na marodce v přepisu Haškova románu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ pod názvem DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1931) režiséra Martina Friče.
Ale o rok později už byl jenom mužem ve frontě v Innemannově hudebním dramatu s Karlem Hašlerem PÍSNIČKÁŘ (1932). Svojí předposlední úlohou se nejvíce zapsal do paměti diváků, protože sehrál jednu z hlavních postav reportéra Maurina, jenž komplikuje a i pomáhá svými fantaskními články vyšetřovatelům při vyšetřování vraždy zlé lichvářky, v detektivním dramatu podle Koptova románu „Muž a stín“ VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI (1933) znova režiséra Svatopluka Innemanna, který byl prvním filmem natočeným v ateliérech AB na Barrandově.
Naposledy si Trojan zahrál dva roky před smrtí trampa v komedii Karla Lamače DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK (1933). Většina jeho postav byla ověnčena kulatými brýlemi. Z celkového počtu devíti filmů Emanuela Trojana režíroval Svatopluk Innemann pět titulů, E. A. Longen dva a po jednom Karel Lamač a jeho žák Martin Frič. Kromě herectví a kabaretu se Trojan uplatnil jako spisovatel, autor různých vtipných básniček, písniček a povídaček.
Svými články a fejetony přispíval i do různých periodik a denního tisku (např. „Tramp“ z roku 1931 či „Trampský a sportovní magazín“ 1934). Emanuel Trojan zemřel náhle a předčasně 3. března 1935 v Praze ve věku nedožitých pouhých třiceti čtyř let. Místo posledního odpočinku nalezl (i s bratrem) na pražských Olšanských hřbitovech. Smrt mu tak znemožnila, aby své umění a hereckou kariéru dále rozvinul a umělecky dokončil.