„Okamžitě jsem začal rozvíjet svoje šmíráctví.“ (popisuje co se stalo, když ho otec naučil zakládat a vyvolávat film)
Americký fotograf a undergroundový filmař Richard Kern se narodil ve městě Roanoke Rapids v Severní Karolíně roku 1954. Jeho otec byl redaktorem v místních novinách a k článkům, které psal, také pořizoval fotodokumentaci. Richard se k otci často připojoval, zvláště v případech, kdy se jednalo o nějakou vzrušující událost jako například bouračku či utonutí. Již od dětství tak měl focení spojené s jakýmsi dobrodružstvím a jeho zvýšený zájem neunikl ani otci, který ho již v raném věku zasvětil do práce s fotoaparátem a temnou komorou. Za další zásadní zážitek z mládí Kern považuje svůj stopařský výlet do obchodního centra vzdáleného asi 50 km od jejich bydliště. Vzpomíná, jak mu zastavilo auto plné starších dívek z New Yorku (jemu bylo v té době asi 16 let) navlečených do glam rockových kostýmů. Holky se pustily do vyprávění o sexu, drogách a rock ´n´ rollu a mladík ze Severní Karolíny, který podobné věci viděl a slyšel jen z televize, byl u vytržení. V roce 1977 Kern dokončil University of North Carolina v Chapel Hill s titulem BFA (bachelor of fine arts) a o dva roky později se již stěhoval do New Yorku a nikam jinam než do centra uměleckého undergroundu, tedy do East Village.
Místo v té době spíše žilo ze slávy minulé (beatnici, hippies…) a teprve se nadechovalo k novému „zážehu“. Kernovým prvním uměleckým počinem bylo vydávání ručně množených a vyráběných magazínů (řekněme spíše zinů) s několika přáteli, v kterých našli místo pro uveřejňování svých maleb, fotografií či textů. První verze časopisu nesla název „The heroin addict“ avšak později byl přejmenován na „The valium addict“. Kern se tvorbě magazínů věnoval další tři roky a vydal kolem 12 čísel. Díky tomu se seznámil s celou řadou undergroundových činovníků ať už z hudební či jiných oblastí. V roce 1983 si za pět dolarů zakoupil v bazaru první kameru (super-8) – natáčel přátele v klubu, vytvářel různá experimentální videa, která pak pouštěl jako projekci k vystoupení spřízněných kapel, načež se rozhodl zkusit natáčet krátkometrážní filmy – jako svůj vůbec první uvádí Kern GOODBYE 42ND STREET ze stejného roku. Kern ve svých filmech začal reflektovat témata a estetiku, které užíval u svých fotografií, tedy především neskrývaná erotika či dokonce pornografie, fetišismus a bondáže, drogy, násilí, spodina společnosti, undergroundoví umělci aj. Svým přístupem se připojil k právě vznikajícímu filmařskému hnutí, které založil a pojmenoval Kernův přítel a spolupracovník Nick Zedd jako „Cinema of Transgression“. Jak již vyplývá z názvu hnutí, tak jedním z hlavních bodů je překračování – hranic, vkusu, sdělení, měšťácké morálky… Dalším společným jmenovatelem by také mohlo být znechucení z reaganovské Ameriky 80.let, která přeci jen utahováním šroubů studené války nemohla být takto zaměřeným lidem po vůli. Kernovým dalším počinem byl snímek THE RIGHT SIDE OF MY BRAIN, v kterém se objevila např. undergroundová ikona Lydia Lunch či tehdejší zpěvák Black Flag Henry Rollins. Nejplodnějším rokem byl pro Kerna určitě rok 1985, kdy spatřilo světlo světa hned několik jeho filmů, z nichž můžeme zmínit YOU KILLED ME FIRST (krátký příběh o vyhrocených vztazích mezi dcerou a rodiči), díky němuž se na scéně proslavila osoba známá jako Lung Leg (záběr na ní pocházející z filmu později použili Sonic youth jako přebal ke svému slavnému albu EVOL, samotná Lung Leg se stala jakousi hvězdou celého hnutí, objevovala se ve filmech, videoklipech a např. prožila románek s Blixou Bargeldem).
Za vrchol Kernovy tvorby bývá označovano pornografické roadmovie FINGERED z roku 1986, vytvořené na základě představ Lydie Lunch. Ve filmu o pracovnici horké linky (Lunch), která se se svým násilnickým přítelem vydá na krátkou cestu po Kalifornii se např. znovu objevila Lung Leg a hudební doprovod byl vytvořen J.G.Thirwellem, který je znám spíše jako leader legendárního projektu Foetus. Kern se napojil na americkou nezávislou hudební scénu té doby a v roce 1986 natočil DEATH VALLEY ´69, což byl ve své podstatě videoklip pro Sonic Youth a vlastně odstartoval jeho „kariéru“ klipového režiséra. Nicméně rok poté dostihl Kerna jeho vlastní životní styl a vnitřní démoni a doslova emigroval do San Francisca, když se po roce vrátil, přehodnotil některé své životní postoje. Našel si klasickou práci a ve volných chvílích hlavně fotil. Na konci 80.let, resp. začátku 90. let ještě natočil několik snímků (např. zvláště nechutný SEWING CIRCLE, což je v podstatě home video o ženě, která si nechá v piercingovém salonu zašít vagínu), ale soustředil se hlavně na videoklipy, kromě již zmíněných Sonic Youth se jednalo např. o Cop shoot cop (Room 429), King missile (Detachable penis, Love is), The Breeders (Divine Hammer) či začínajícího Marilyna Mansona (Lunchbox).
V polovině devadesátých let Kern filmařiny prakticky definitivně zanechal a soustředil se pouze na fotografii, přičemž ženy nadále zůstaly hlavním objektem jeho zájmu. Stejně tak mu zůstala slabost pro fetiše, bondáž a žádný stud v zobrazování nahoty. Za svoji kariéru předvedl své dílo na desítkách samostatných či skupinových výstav a jako fotograf získal za posledních 15 let velkou proslulost. Od roku 1995 také vycházejí monografie s jeho dílem, z nichž můžeme jmenovat např. „New York Girls“, „Soft“ či rozsáhlou publikaci „Action“ od vydavatelství Taschen, která je snadno sehnatelná i v Čechách. V roce 2002 vyšla většina Kernova filmového díla na souborném DVD jménem Hard core collection. Jeho filmy jsme v Čechách mohli vidět na Festivalu otrlého diváka v roce 2007.
Josef "J.Connor" K
