Včera a dnes

V rozlehlých prostorách renesančního zámku se rozprostřelo ticho. Zmlkly poslední dětské hlasy, několik zbylých hraček jako by sem najednou ani nepatřilo. Do poloprázdného interiéru vstupují dva starší muži. Chápajícíma očima přehlížejí zbývající předměty, které se jim za dvě desítky let jejich života na Lichnovci staly důvěrně známými. Před pětadvaceti lety zůstal zámek jako zázrakem stát uprostřed polské, válkou zpustošené krajiny. Tehdy ti dva muži přivedli do zámku na osmdesát dětí, jejichž rodiče ve válce zahynuli. Ze zámku Lichnovice se stal improvizovaný dětský domov. Dnes přebírá zámek památková péče, bude zde zřízeno malé Chopinovo muzeum. Ten slavný muž kdysi zde strávil jedinou noc. Památkáři se tedy radují nad vzácnými freskami, gobelíny a intarziemi. Úředníci jsou spokojeni, všude vládne pracovní tempo, jen na ty dva staré pány - ředitele a správce domova, kteří zde prožili kus života, se trochu pozapomnělo. Problematika stárnutí, člověka na konci života, jeho touha nebýt zapomenout, celý ten složitý psychologický proces bilancování vlastního života, se stává často námětem uměleckých děl, Tentokrát se toho úkolu obhájce osudů obyčejných lidí ujala polská autorka Stanislawa Fleszarowa-Muskatová v díle Včera a dnes. (Týdeník československé televize)