Divoch

V mnoha ohledech jde o pozoruhodný film. Komedie zasazené především do exteriérů, navíc v zahraničí, nebyly úplně běžné. Vlastně si vybavuji jen Tři kroky od těla K. Lamače, které se odehrávají v Cannes na francouzské riviéře. To ale není zdaleka vše. Rozbor hereckého obsazení by vydal na mnoho řádků. V době natáčení pětatřicetiletý Wanka, který s herectvím začal až v osmadvaceti, ovlivnil zvláštním způsobem dynamiku mnohých scén. Jeho projev byl introvertní, jakoby vláčnější a pomáhal mu vytvořit auru tajemna. Pro českou kinematografii je škoda, že byl o dva roky později zapuzen českou veřejností. Pak tady máme Nancy Rubensovou, která ve svých jednadvaceti hrála patnáctiletou divošku s temperamentem, který plně vynahrazoval rezervy v hereckém projevu. Role jí krásně sedla a dala vyniknout jejímu příjemně zvonivému smíchu. Bylo osvěžující ji sledovat i poslouchat. Mnoho dalších filmů nenatočila; v konkurenci velkých hereckých osobností, navíc ve složité době, obstát nemohla. Další poněkud záhadnou herečkou byla Truda Grosslichtová. Jen díky druhé světové, která ji přiměla stáhnout se kvůli svému původu do ústraní, není součástí pamětnické síně slávy. Lehce raritní jsou také dvě roličky, dnes bychom řekli camea Pivce a Marvana, kteří pronesli každý snad jen pět vět. Naopak role hereckých matadorů Pištěka a Nedošínské, můžeme brát za zlatý standard. A na závěr jsem si nechal Čeňka Šlégla. Pro všestraného umělce, který si o rok později vyzkoušel i post režiséra, byl Divoch prvním realizovaným scénářem. A nutno říct, že na první pokus to nebylo špatné. Pravdou ale je, že zvláště v závěru už to bylo překombinované a že náhoda s jakou se Mirek dostal právě do Jugoslávie a do konkrétní vily a ještě jako poutník... . Ale tak jako u ostatních filmů pro pamětníky i tady je potřeba divácká vstřícnost...je to devadesát let stará komedie. Navíc udělaná lidmi, kteří mnoho zkušeností neměli. (27.07.2024)

Klasický případ toho, jak se nacházely náměty k provorepublikovým veselohrám. Prostě autor si vypůjčil řadu gagů od svých kolegů, a tak vznikala pomocí slepených klišé jednoduchá komedie, jejíž vtip je dnes již mnohde překonán. V tomto případě ho zachraňuje snad jen Theodor Pištěk a ovšem uhlazený Rolf Wanka. Ani Grosslichtová či Nedošinská nedokázaly hrát alespoň průměr toho, co v jiných komediích. Navíc Divoch patří k několika filmům natáččných v Dalmácii, kam si zřejmě filnmaři s herci odjeli na rekreaci a jen tak mimochodem si natočili veselou taškařici, i když velice hloupoučkou. Vypadá to, jako by v Dubrovníku býval samý Čech, a ještě k tomu se všichni dobře znali. A zPrahy to musel být na jih Jadranu opravdu jen kousek, snadno dosažitelný... (01.09.2020)

Standardní červená knihovna se vším, co k tomu patří. Zde trochu oživená atraktivními exteriéry chorvatského pobřeží. Ale je to divně sestříhaný, což je možná tím, že dochovaná kopie je špatná, protože se na ni hodně dlouho prášilo. Měl jsem ale jeden problém - s angažováním dvou dočasných hvězd českého filmu Nancy Rubensové a Trudy Grosslichtové (bylo to jejich jediné setkání před kamerou). Ta děvčata jsou si typově tak podobná a herecky tak nevýrazná, že se mi prostě pletla. (22.05.2012)

Poněkud nenáročný ale rozhodně příjemný snímek natočený v atraktivním prostředí mořského pobřeží vyrovnávající dosti slabší zápletku a dialogy, kterým nedokáží vdechnout přesvědčivost ani jindy bravurní herecké hvězdy jako Pištěk nebo Nedošinská. Ale na bezstarostný prázdninový večer celkem vřele doporučuji. Vzhledem k ročníku vzniku filmu přidávám jednu hvězdičku navíc. (07.07.2013)

Po technické stránce je ten film naprosto strašný - chápu, že v té době nebylo ještě filmování na takové úrovni, nicméně zvuk kamer, prostřihy a studiové postsynchrony v tomhle filmu by mohly sloužit jako ukázka, jak se to dělat nemá. Scénář byl dosti naivní a od Čeňka Šlégla jsem čekal trochu více. Právem zapomenutý brak, který nemůže zachránit ani Rolf Wanka, ani Theodor Pištěk. (19.06.2021)