Za volantem nepřítel

Protože beru hodnocení na csfd velice zodpovědně, pouštěl jsem si úplný konec asi šestkrát, abych se mohl rozhodnout mezi odpadem a jednou hvězdou. A protože ten kovanej komouš na konci nezvedl oči v sloup, ani neudělal takové to charakteristické filmové trhnutí hlavou, samopříznak to smrti, usuzuji, že tu nehodu přežil, a musím dát odpad! Byť je to vůči němu poněkud kruté, neboť on byl hlavní postavou dialogu, který jediný mě za tu hodinu půl pobavil (Jeho stejně přitroublý syn (dále jen JSPS): "Všechno se zamotává, vše se zdá zbytečný! Komu věřit?" Kovanej komunista (dále jen KK) "No počkej počkej, tak mizerně na tom zase nejsme! Vždycky se máme s kým poradit!" JSPS: " A prosím tě, mohl bys mi říct s kým? " KK, lehce se usmívaje: "Hm... třeba s Marxem... nebo Leninem. To ti nestačí?" (17.01.2018)

Před chvílí jsem viděl, naštěstí jen kousek, tohoto filmu. Opět jsou tady "reformní komunisté" ti zlí a ti pravověrní jsou ti, kteří to s náma mysleli dobře. Jsem proti cenzuře, ale v současné době dát do programu takovýto neuvěřitelný film, to už musí být pořádná hroší kůže. Film jsem nehodnotil. Jednak jsem ho neviděl celý a pak zde schází hodnocení "žumpa", odpad je pro toto "veledílo" málo. (27.11.2012)

Československý film odehrávající se v roce 1968 výrazně poznamenaný dobovou ideologií, v němž jsou záměrně překrouceny historické události a společenská situace. Celkově na mě tento nechvalně proslulý a právem zapomenutý snímek působí jako špatný pokus o obhajobu srpnové okupace, neboť československá společnost potřebovala pomoci s nesocialisticky smýšlejícími skupinami obyvatel, v tomto případě s pražskými taxikáři, jež požadovali od jejich čelních představitelů vyšší platy. Ředitel pražské taxislužby, kovaný komunista Mudroch (M. Willig) rezolutně odmítá požadavky taxikářů, jež byli zobrazeni jako ukřičení a neukáznění primitivové (O. Velen, J. Schánilec, Z. Kryzánek, R. Rusev) či jako nepřizpůsobiví nepřátelé režimu (G. Opočenský, J. Skopeček). Druhá dějová linie se věnuje dispečerovi taxislužby P. Skarkemu a jeho ženě R. Rázlové, pracující jako trenérka plavkyň, jež dostala nabídku od jejího bývalého známého Z. Braunschlägera (?), aby s ním odcestovala natrvalo do Švýcarska. Tato lákavá nabídka je v souladu s režimem nakonec odmítnuta. V závěru dochází k tragické situaci, kdy Mudroch jedoucí v záměrně poškozeném voze umírá, avšak ve smrtelné křeči dokáže hrdinně předpovědět nezdar protirežimní činnosti všech odpadlíků od budování socialismu. Není snad potřeba zdůrazňovat, že snímek K. Steklého je přeplněn tendenčními dialogy podporující stávající politické zřízení, přičemž v tomto směru nejdůkladnější je bezesporu pan Willig, který nabádá, aby se člověk v bezradné situaci poradil s Marxem či Leninem. Je neuvěřitelné, jak si autor nepřekonatelného filmového Švejka z konce 50. let dokázal podobnými normalizačními propagandistickými filmy pošlapat své jméno a totálně tak zničit svůj umělecký odkaz. Toto politicky nezdravě zabarvené filmové dílo patří plným právem k tomu nejhoršímu, co dokázala československá filmografie nejen v období normalizace, ale dokonce v celé své bohaté historii stvořit. (10.01.2019)

Morálně zrůdný film, který záměrně překrucuje historii a na objednávku strany dělá z reformátorů ty špatné a zlé, kteří se neštítí ničeho a z konzervativců ty hodné, kteří to vlastně myslí dobře. Od začátku není jasné, co má film být za žánr, protože chvíli vypadá jako detektivka, chvíli jako drama, nejvíce je to ale politický film, který na pozadí stávky taxikářů v roce 1968 ukazuje "prolhanost reformátorů a jejich enormní touhu po penězích". Jako by Karla Steklého samotný film nebavil, protože se v něm neustále objevují záběry na Prahu, nic moc se v něm neděje a většinu stopáže vlastně tvoří různá politická prohlášení. Miloš Willig tu své role hodných komunistů dotáhl k dokonalosti, kdy opravdu působí jako poslední spravedlivý, proti němuž se všichni spikli a rady hledá u Stalina s Leninem, z herců snad stojí za zmínku jen Regina Rázlová, jejíž postava řeší nějaké normální dilema. Je nicméně vidět, že ani sami straníci filmu moc nevěřili, protože se v něm neobjevila žádná hvězda a je natočen vesměs bez zájmu. Vše pak korunuje vyloženě směšný konec s "hlubokým" poselstvím, který snad nemohli myslet vážně ani tehdejší komunisté. Jediné, co snad malinko zlepší dojem, je protestující mladík v triku Jimmiho Hendrixe, poměrně odvážná scéna se striptýzem a roztomilý pes. A to je taky to jediné, co tenhle zrůdný film zachraňuje před odpadem. 10 % (08.11.2020)

Jak to vlastně bylo v roce 1968. 1) Tento film se mi bude těžko hodnotit. Sledoval jsem ho se zájmem od začátku až do konce a nenudil jsem se ani chvilku. Důvody mého zájmu však s kvalitou filmu neměly nic společného._____ 2) Především je film pěknou přehlídkou dobových reálií, počínaje vozy taxislužby, nábytkem a vybavením bytu, dílčími záběry na odbavovací halu pražského letiště nebo tehdy ještě zánovní Podolský stadión._____ 3) Líbil se mi až překvapivě živý jazyk dialogů. Od vedoucího oddělení kultury ÚV KSČ Miroslava Mullera bych něco takového neočekával. Ani kamera a režie nebyly nudné._____ 4) Nejzajímavější ovšem bylo politické pojetí věci. Pustit v roce 1974, v době, kdy měli ještě všichni v paměti, jak to v osmašedesátém bylo, takovou snůšku nehorázných přímo neuvěřitelných lží, to je tedy síla. Co se u kriminálně - špionážních příběhů majora Zemana docela snese, zní v podmínkách života běžných zaměstnanců skutečně absurdně._____ 5) Z pohledu tehdejší propagandy dobrý film. I dnes má hodně co říci, i když to není to, co očekávali zadavatelé. (15.05.2009)