Žestokij romans
A Cruel Romance
Krutá romanca
Režie:
Eldar Alexandrovič RjazanovKamera:
Vadim AlisovObsahy(1)
Problém, jak provdat krásnou dceru (Larisa Guzeeva) bez věna, řeší zchudlá šlechtična na ruském maloměstě devatenáctého století. Zvlášť když je dívka beznadějně zamilovaná do okouzlujícího staršího bohéma (Nikita Michalkov)… V dnes již kultovní adaptaci Ostrovského sociálně-kritické hry „Bez věna“ nabízí režisér Rjazanov neuvěřitelný koktejl zpívané poezie, krutých milostných intrik, melodramatu i humoru. To vše spolu s velkolepými záběry Volhy, výbornými hereckými výkony a Nikitou Michalkovem, tančícím a zpívajícím za doprovodu cikánského souboru, film proměnilo v divácký hit sovětských kin. (pm)
(více)Recenze (20)
Děj příběhu je zasazen do ruského maloměsta a odehrává se v 19. století. Hlavní hrdinkou je dívka Larisa, která je zchudlou šlechtičnou a se svou matkou se snaží pro sebe najít vhodného ženicha. Larisiny sestry již provdané jsou, ale kvůli současné finanční situaci nemá Larisa žádné věno. Je však velmi krásná, proto má mnoho nápadníků. Ona se ale zamiluje do Sergeje Sergejeviče, který je velmi populární, avšak ten ji brzy opouští a odjíždí řešit vlastní finanční záležitosti. Larisa se tedy rozhodne přijmout nabídku jiného muže z chudších poměrů, který je však všemi zesměšňován a ponižován a Larise tak způsobuje spíše ostudu. Larisa je i přesto rozhodnuta si ho vzít. Do toho se však ze svých cest nečekaně vrací Sergej Sergejevič a bere Larisu se svými přáteli na loď, na které stráví noc. Druhý den však Larise oznamuje, že se již zaslíbil jiné, čímž Larisu uvrhne v zoufalství. Na loď se však dostane i Larisin budoucí ženich, kterého zničená dívka odmítá. On s vidinou toho, že mu nikdy nebude patřit, uchyluje se k nejhoršímu a Larisu zastřelí. Film je vizuálně velmi pěkný a herecké výkony skutečně přesvědčivé. Velmi mě zaujal především výkon představitelky hlavní hrdinky Larisy, u které je krásně vidět proměna z klidné, vyrovnané dívky ve zničenou, životem, ale hlavně láskou ztrápenou dívku, která zastřelení svým bývalým budoucím ženichem vlastně vnímá jako vysvobození ze své současné zoufalé a neřešitelné situace. Dílo také krásně dokreslují Larisiny písně, které se celým filmem prolínají, a které vždy vypovídají o jejím současném duševním rozpoložení. ()
Ruské sladkobolné romance devatenáctého století miluji. Tahle je z mých nejoblíbenějších.Ta atmosféra je nepopsatelná. Zasněná Volha, nádherná Larisa, charismatický lamač dívčích srdcí Michalkov v tom svým šarmantním býlím vohozu za doprovodu cikánské kapely s hlasem Moravce je ďábelskej a nedá se mu nepodlehnout. O lokacích, výpravě a hudbě ani nemluvím. Pro mě napořád krásnej a dojímavej zážitek. ()
Pohádkově krásná Larisa (Larisa Guzeeva), zhýralý, ale děsně šmrncovní syčák Sergej Paratov (Nikita Michalkov), spousta dalších lidiček, do toho emotivní cikánská hudba ... Romance jak má být. Láska, pohrdání, krutost, intriky, maloměšťáctví, vzrušení, slzy, všechno vrchovatou měrou. Skvělý film, který zasáhne duši. ()
Opravdu krutý příběh s výstižným názvem podle původní divadelní hry A.N. Ostrovského "Bez věna". Postupné zabíjení dívky Larisy Dmitrijevny výše postavenými muži je tu ukázáno jako méně kruté než odstřelení revolverem...Ostrovskij byl hodně ostrý sociální kritik a navíc byl skeptický, proto není můj oblíbený autor. Ani Turgeněvovy příběhy nekončí vždy šťastně, přesto v nich něco krásného zůstává. Tady ne. ()
Toto drama v době svého uvedení rozpoutalo bouřlivou diskusi na téma literárních adaptací: původní Ostrovského hry se nijak věrně nedrží. Síla filmu netěží z předlohy, nýbrž Rjazanovova umu ukočírovat několik silných hereckým osobností (velmi velmi trefně vybraných a obsazených), z energického hudebního doprovodu Andreje Petrova (příjemně ovlivněného Šostakovičem) a výtečně inscenovaných mizanscén (hlavně těch s Vasiljevovým cikánským souborem). Ale především z Nikity Michalkova v roli muže, který popřením svých citů k Larise, zaprodáním lásky a zasnoubením se z ryze zištných důvodů ztratí nejenom svou nezávislost, ale především sebe sama. Bohémský rejdař Sergej Sergejevič Parátov je dokonalým prototypem mužů opojených mocí a egem, které Michalkov ztvárňoval často a rád, mužů balancujících na hranici dobra a zla, kterých lidskou a charakterovou nedostatečnost maskoval svým šarmem…Přiznávám, že když jsem film viděla v 80-tých letech prvně, byla jsem zklamaná: herec pro mne rozhodně nebyl klasicky přitažlivým milovníkem, kterými se hemží romantické filmy… Dnes v cynismu Kruté romance nacházím mnohé: drsnější Jane Austenovou, uhlazenější Nebezpečné známosti, melodrama, písničkovou romanci, navíc výbornou a nad míru vtipnou sociálně kritickou komedii. A viděla jsem ji tolikrát, že to až hraničí s nenormálností. ()
Galerie (85)
Photo © Mosfilm
Reklama