Úsměvy letní noci

Na základě svých dosavadních zkušeností s Ingmarem Bergmanem můžu konstatovat, že je užitečný daleko spíš pro ty, co chtějí spáchat sebevraždu, nebo pro ty, co chtějí zvýšit zisky výrobců antidepresiv, než pro diváky, kteří se chtějí od srdce zasmát. Do tohohle filmu jsem šel s netajenými obavami, protože Bergmanovu komedii A co všechny ty ženy, kterou jsem v minulosti shlédl, považuji za bezkonkurenčně nejhorší film z těch, co jsem zatím od něj měl možnost sledovat. Pravda je, že jsem se ani jednou nezasmál, což ovšem o kvalitách filmu mnoho nevypovídá. Ve skutečnosti jsou Úsměvy letní noci příjemnou historickou komedií, která sice není k popukání, ale pozitivně naladí. Pěkné vybroušené dialogy, kde to mezi jednotlivými postavami jiskří, a zajímavý scénář, který předčí řadu našich oblíbených prvorepublikových komedií. Celkový dojem: 60 %. (20.04.2009)

Nezbývá než bez výčitek dodat, že i já patřím k "vděčným divákům" této "v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrné podívané". Pro mě byla tato milá hříčka v mladém věku asi tím pravým úvodem do Bergmanova díla. Protože právě tahle roztomilá variace na Shakespearův Sen noci svatojánské mě přesvědčila, že ten Bergman není zas tak vážný, až bych se na něj snad nemohla dívat. Proto všem, kteří přistupují k Bergmanovým filmům se stejným ostychem jako tehdy já, mohu tento film jen doporučit. (Opravdu je to "jen" lehká komedie, ale pro mě také jedno z nejpovedenějších a nejmilejších vyznání o lásce. Tím nechci umenšit ani Lesní jahody, ani Sedmou pečeť, ani Šepoty a výkřiky - ale prostě - i tohle stojí za vidění) (05.05.2005)

Kdyby mi před tímto filmem někdo tvrdil, že Bergman mimo jiné natočil kvalitní komedii, podezříval bych ho z ironie. Teď už však vím, že to režisér opravdu zvládl! Sice mi chvíli trvalo, než jsem se na humor Úsměvů dokázal plně naladit, ale pak jsem si ho užíval a opravdu se bavil. Není to komedie postavená na hláškách (utkvěla mi v paměti jenom jedna jediná), staví na spoustě groteskních a komických situacích (kterým nechybí nadhled), z nichž vás některé upřímně rozesmějí, u jiných se alespoň musíte usmívat. Člověka baví i postavy, nejvíc se mi asi do paměti vryla služebná Petra v podání Harriet Andersson, která svým sex-appealem, živelností a komediálním umem čněla nad ostatní, a to hrála vedlejší roli. Intriky a pletichy, jako nutné pozadí, mě bavily, ale jen do té doby, než začalo „kouzlení“, pak nějak humor začal postupně upadat (s čestnou výjimkou „ruské rulety“) a pousmál jsem se až nad závěrečnou hláškou. Každopádně hodnotím silnými 4*, milé překvapení. „Ale blázni si zajdou do kuchyně na kafe.“ (06.11.2013)

Po neúspěšném diváckém přijetí Večera kejklířů Bergman natočil trojici komedií, které se staly vděčnými diváckými snímky. V Úsměvech letní noci zachovává optimistickou náladu padesátých let, často však sklouzává až k jakési frašce. Některé dialogy budí pocit vykonstruovanosti, nereálnosti a nucené komičnosti. Sled humorných situací je zde nahromaděn opravdu do hutné míry, tudíž divák by se po většinu filmu neměl nudit. Příjemná satira na společnost – v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrná podívaná. (18.10.2003)

Dám tři jen z úcty k panu režisérovi. A k jeho nadšení pro divadlo a pro Shakespearovy komedie typu Mnoho povyku pro nic nebo onen Sen noci svatojánské. Jen mi přijde, že by tvůrce měl dělat raději to, k čemu už zjistil, že má určitě talent - u Shakespeara to byly lidské propletence vztahů a k tomu často břitké dialogy, Bergman je pevný v psychologických sondách. Tady u tohoto tématu se moc psychologie rozehrát nedalo, a navíc to celé lavíruje mezi parodií, komedií, těmi psychologickými snahami, pandánem... a není to ani jedno. Třeba scéna, kdy si před divadlem jdou schrupnout, už už to vypadá na milostnou scénu - neskutečně dlouho protahovanou předehru na milostnou scénu, abych byl přesný - a on řekne to své Desirée, přišlo mi to prostě nechtěně směšné. Absolutně tu chybí cit pro načasování. Shodou okolností jsem rozkoukal Bergmanovu televizní adaptaci divadla, Herr Sleeman kommer, a vidím tam podobné problémy. Přijde mi, že Bergman divadlo miloval, ale sám moc neuměl. Je v tom přehnaně patetický, chybí mu smysl pro proporce. Jako tenhle film jistě stojí za to vidět, ale zkrátka, při znalosti nejen Shakespearových děl, je to prostě slabší odvar, pokus o svou verzi mistrovského díla. Podobně, jako Truffaut chtěl vzdát poctu Hitchcockovi filmem Konečně neděle, ale pořád je to jen slabší odvar, pokus o svou verzi mistrovského díla. (22.01.2021)