Režie:
Jules DassinScénář:
René WheelerKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Servais, Carl Möhner, Robert Manuel, Jules Dassin, Janine Darcey, Pierre Grasset, Robert Hossein, Marcel Lupovici, Dominique Maurin, Magali Noël (více)Obsahy(1)
Dnes již klasické dílo Rvačka mezi muži patří mezi nejlepší tzv. Film noir nebo-li žánru černého filmu a stal se vzorem pro mnohé filmy natočené v tomto duchu během dalších desetiletí, a to nejen ve Francii. Režisér Jules Dassin nepotřebuje k vyjádření napětí mnoho slov, černobílý obraz dodává dílu nevšední poezii a syrovost zároveň. Dassin vychází z autentického popisu prostředí pařížského podsvětí. O filmu lze směle říci, že je to vloupání zapsané do filmových dějin. Tony se po pěti letech vrací z vězení a pečlivě naplánuje poslední velkou loupež svého života. Samotné vyloupení klenotnictví proběhne podle plánu, ale pak do hry vstoupí náhoda a nepřátelský gang, který se pokusí všemi prostředky kořist ukrást. Neúprosná válka gangů si vyžádá krvavé oběti. Režisér Jules Dassin, který za svůj film získal v Cannes cenu za režii, si sám zahrál jednoho z gangsterů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (114)
Za všetkým hľadaj ženu, alebo tiež o tom, aké nešťastie dokáže privolať jeden nerozumne venovaný darček... Táto svižná krimi gangsterka, zabalená do temnej film-noir atmosféry, má veru čo divákovi ponúknuť. Dejová linka nenudila ani chvíľu a čo je zaujímavé, nenašla sa tu ani jedna postava, ktorá by nemala v sebe aspoň kúsok charizmy. Udalosti okolo krádeže a hlavne po krádeži boli dostatočnou zárukou napätia v energickom tempe. Tiež sa mi páčilo ako sa to nakoniec uzavrelo. Skrátka nadčasová, temná gangsterka, ktorá dala vo svojom žánri základ mnohému. 85/100 ()
Výborná gangsterka s dobře propracovanými postavami utkví především skvěle zachycenou atmosférou z loupeže. Filmů s nápaditými loupežemi už jsem viděla povícero a začínají mne nudit. Rvačka mezi muži však nestaví celou pointu pouze na krádeži samotné a tím je natolik výjimečný, že dokáže zaujmout i po mnoha letech od svého vzniku. Snímek velmi zdařile spěje ke svému závěru, kde jedna drobná chyba spustí lavinu tragických událostí. ()
Existuje snad větší klasika krimu noiru než Du rififi chez les hommes? Jak mám rád Kubrickovo Zabíjení, tak to nesahá této francouzské klasice ani po kotníky. Naprosto přímočarý příběh čtyř gangsterů, kteří se rozhodnou vykrást klenotnictví. Nejedna osudová žena, dokonce osudové dítě a "cizí" mafiáni, jimž se dostalo chuti na něco, co jim nepatří. Vrcholem, který již zůstane navždy nepřekonán je 25 (!!) minut akce, která proběhne zcela beze slov a bez hudebního doprovodu a naprosto vás upoutá do křesel. I to, co se odehrává před ní (Tony le Stéphanois se vrací ke své staré, zkouška alarmu) a po ní (závěrečné drama s únosem), je na jasných pět, ale ten loupežný "film ve filmu" se vymyká prostým hodnocením. A to ještě nemluvím o kapičkách černého humoru (nechtěné tóny či napomínající tatínek)! ()
Ze zlodějského filmu popisujícího s klinickou přesností loupež šperků (včetně dvacetiminutové bezeslovné sekvence vlastní akce) se snímek ve druhé polovině překlopí do drsného gangsterského dramatu. Skvěle vysoustružený scénář, hutná atmosféra, přesvědčivé herecké výkony, suverénní režie= (nejen) francouzská klasika. ()
Rvačka mezi muži - už sám název napovídá, že se tu bude odehrávat cosi patriarchálně zemitého, podvědomě násilného a archaicky opravdového... Ten zvláštní podtón násilí, ta do příběhu vepsaná osudovost, ty ostře řezané rysy ve tvářích hrdinů, především toho hlavního...film noir. Přes expresionisticky stylizovaný filmový plakát se divák dostává do výlučného světa mužů - tedy apriori světa násilí, zločinu, peněz, tedy i moci, žen a majetku. Hlavní hrdina příznačně hned v expozici přichází z vězení, což v rámci žánru predestinuje jeho budoucí cestu. Ve světě pařížských šamstrů nelze žít bez peněz. Zločin determinuje nejenom osud hrdinů, ale i všech jejich blízkých - žen, přítelkyň, dětí... Exprese černobílého obrazu, exprese nasvíceného obličeje hrdinova, jeho ostře řezaných rysů a chladného pohledu, exprese šedavého pohasínajícího velkoměsta... Svět zločinu. Zvítězí-li tu někdo, pak je to vždy Pyrrhovo vítěství, draze zaplacené a vykoupené tou nejvyšší cenou... Všehoschopných mužů je v Paříži dost a argumenty mají vždy pádné. Černobílý film zdobí nejen precizně nasnímaná kamera, ale i do posledního detailu promyšlená mizanscéna (hlavně vozový park tu hraje důležitou roli), kvalitní práce s herci, dokonale promyšlený scénář. Formálním vrcholem snímku je pak více než dvacetiminutová scéna bez potřeby byť jen jediného slova, kdy gang vniká předem secvičeným způsobem do klenotnictví. Jednotlivé úkony do sebe logicky zapadají a divák tak bez dechu sleduje doslova balet či výrazový tanec lupičů... Celá ta kasařská choreografie má hlubší rámec v struktuře příběhu i filmu. Tato ,,estetizace" překročení zákona je jakýmsi významovým předělem mezi kauzálním rozehráním a jeho nutnými neodvratnými dopady. Osudovost je vůbec vepsána do samotné struktury příběhu. Narace se děje přesně v šabloně zákonitostí žánru noir. Nechybí nezbytné propriety - osudová famme fatale, osudový sok, ukotvení v oblasti tragédie. Tahle gangsterka má prostě hluboký záběr a mimořádné filmové kvality... ()
Galerie (24)
Zajímavosti (40)
- Mexické úřady film stáhly z kin, když se objevila spousta loupeží spáchaných stejnou metodou, která se objevila ve filmu. (Kulmon)
- Hudobný motív ústrednej piesne snímky zložil Philippe-Gérard. Zaznieva pri úvodných titulkoch, v scéne z klubu L’Age D’Or a je počiatkom lúpežnej sekvencie. (Biopler)
- Dassin mal v obľube objavovanie rôznych častí mesta a ich zapracovávanie do diel. Preto aj v tejto snímke rozmiestnil dej na sever, juh, východ i západ, až v tom kritici badajú výpočet osobitých uhlov pohľadu. Je to typická črta filmárov, ktorí nakrúcajú v meste, v ktorom sa sami nenarodili. (Biopler)
Reklama