Děti mrtvých

Slavnosti sněženek v němém provedení na štýrský způsob. A se zomby. Překvapivě vtipný nepopsatelný bizár, chvílemi jsem solidně kroutil hlavou, ale bavilo mě to dostatečně. A kdo by byl býval řekl, že Mrtví neumírají nebudou ani zdaleka tím nejzajímavějším zombie filmem na letošním karlovarském festivalu? Děti mrtvých překvapily! [KVIFF 2019] (01.07.2019)

Nevěděl jsem, do čeho lezu, ale řekl jsem si, že když to má 60%, tak to nemůže být zlé. A měl jsem pravdu. Tahle parodie na rádoby grotesku není zlá, je přímo zkurveně zpíčená. Jako první mě napadl Švankmajer, který točí podobné kokotiny, které jsou za hranicí lidského chápání. Děti mrtvých nemají ani špetku humoru či hororového prvku. Držel jsem se dlouho, že to nevypnu, že to musím dokoukat do konce. Už jsem si chtěl i podřezat žíly, ale nakonec jsem usnul někde v polovině. Jsem rád, že to tak dopadlo a vím jistě, že jsem o nic nepřišel. 4% (15.02.2021)

Kulturní obohacení v podobě syrských hladových básníků nás zatím míjí a tak si pro něj musíme zajet do Rakouska, země, kde každý druhý má české kořeny a tak se není čemu divit, že tam tahle štýrská variace na Cimrmana vůbec vznikla. O hororu není třeba diskutovat - žádný není, a humor najdete jen v titulcích, sledovat obraz je podružné. (16.03.2024)

[KVIFF 2019] Hnedka první film ve Varech dopadl docela zajímavě. Jako jedno velký "Co to kurva bylo?". Film, který je natočen na styl staré grotesky, udělán však v dnešní době. A vy nevíte. Koukáte a vidíte komedii s totálním bizárem, která se poté zvrtne k filozofickým částem nadpřirozena a magořiny nejvyššího kalibru. Člověk se mnohdy ptá co a jak, proč a podobně. Musím ocenit situace, kdy se člověk opravdu upřímně zasmál. Syřané jako zombie je prostě kapitola sama o sobě. Jenže to asi tolik bohužel nedokáže vykompenzovat až stupidní nelogičnost. Ať už v záběrech nebo příběhu samotném. Ale pamatovat si tohle budu asi nadosmrti. "Všichni se nádherně usmívají. V pekle mají asi dobré zubaře. (06.07.2019)

Úžasná rakouská černá komedie natočená jako němý film s titulky. Aby si ji člověk opravdu užil, musí znát rakouskou mentalitu. Tu však znám, protože jsem tam šest let žil. Vyzněním mi trochu připomněla práce rakouského karikaturisty Manfreda Deixe (1949–2016). V osmdesátých letech byl v Rakousku velmi slavný. Řekl bych, že zobrazoval esenci Rakouska. Jeho satirický pohled na tamější mentalitu a politické dění nebyl právě dvakrát laskavý. To ostatně není ani tento film, který diváka sice po duši nepohladí, ale rozhodně jej pobaví. Tedy aspoň já jsem se bavil. (15.10.2024)