Motiv pro vraždu

Exemplární ukázka jak netočit detektivku/krimi film/film. Desítky známých hereckých tváří (nebo jejich herecké začátky) v tomto méně známém snímku o různých jedincích, jenž svojí závislostí se dostanou až k sebedestrukci. Amatérské dramaturgické, režijní postupy v kombinacích rádoby uměleckých obrazců. Na svou dobu možná snaha o drsnější, akčnější zpracování a přiblížení se západnímu pojetí žánru, ale současným pohledem až stydlivě trapně úsměvné vnímání této šablonovité "detektivky" bez napětí a logiky, která se snaží dát socialistickému divákovi možnost nakouknout do světa hrdlořezů, násilníků a feťáků, leč kvalitou špatného studenta FAMU. Dnešní divák si tak tento film výborně vychutná, neboť výkony všech herců jsou ryze zábavné a tragické. Znásilňovač s plachou tváří Ilji Prachaře ještě ujde, Kapsářský ranař s obličejem smutného čerta Petra Čepka je už více k zasmání, ale kdo vybral Jiřího Hálka do role vraždícího brutálního narkomana, tak ten je rebel. (11.03.2023)

1. Víkend: klasická detektivka s klasickou zápletkou. Skvělý Ilja Prachař, dobrý Václav Postránecký. Po všech stránkách nevybočující z řady, ale neudící a celkem zajímavé. 2. Rukojmí: takový malý thriller, rozehraný na malém prostoru. Vynikající Jiří Hálek. 3. Kapsář: skvělý příběh, ovšem mizerná režie a ani herci s tím nic neudělají. Ale i tak ucházející Petr Čepek s Josefem Abrhámem. (11.12.2006)

Nejlepší z těchto třech povídek je bez debaty prostřední " Rukojmí " s Jiřím Hálkem v roli narkomana Čabaje. Je mnohem ráznější a s napětím, které funguje. Hálkův výkon jasně panuje v tomto povídkovém filmu. Když jsem to viděl před léty v TV, tak to byla právě povídka Rukojmí co mě dostala a bylo tomu i teď. Ostatní zbylé dvě jsou hodně light. (09.02.2013)

Třikrát české krimi. Znásilnění, drogy, drobné delikty. Hned první povídka Július Matula Víkend, předjímající Smrt stopařek dala výbornou příležitost pro debutující Zdenu Studenkovou, která překvapila kvalitou svého výkonu i půvabů v tak mladém věku. Dobrý je i kriminalista Postráneckého. Druhá povídka Jiřího Svobody Rukojmí je zatím ještě slabá, první samostatná práce ho zatím ještě čekala. Ve třetí povídce Kapsář Tomáše Svobody klasicky zaujme především příjemné herectví Jany Brejchové a Petra Čepka. (04.05.2010)

Československý povídkový film zabývající se různými pohnutkami k hrdelním zločinům. První povídka Víkend je zřejmě nejslabší, I. Prachař po znásilnění mladičké Z. Studenkové má snahu zahladit stopy výtrysku své vášně, avšak zavraždí jinou osobu. Ve druhé povídce Rukojmí předvedl zřejmě svůj životní výkon, v tomto případě šestihvězdičkový J. Hálek, hrajícího abstinujícího narkomana Vladimíra Čabana. Při zoufalém pokusu sehnat morfium zastřelí v lékárně dva policisty (jeden z nich R. Jelínek) a poté je dopaden přímo na operačním sále, kam se vypravil v posledním záchvěvu šílenství sehnat drogu. Pan Hálek zahrál svou roli naprosto neuvěřitelně a věrohodně, jednoznačně vyčnívá ze všech hereckých postav snímku, tuto povídku díky jeho výkonu hodnotím jako nejlepší. V Kapsáři, poslední povídce, se představí legenda československého herectví P. Čepek v roli propuštěného zloděje Bendy. V těžko řešitelné situaci se rozhodne pro recidivu avšak v neopatrnosti se dopustí vraždy jednoho z okrádaných (O. Velen). Zajímavý herecký výkon předvedl Bendův syn F. Renč, zejména v závěrečném westernovém dopadení. Čepek předvedl svůj klasický charismatický výkon, nicméně na famózního Hálka to tentokrát nestačilo. Druhá a třetí povídka zastiňují první, nicméně jako celek hodnotím toto dílo tří režisérů jako nadprůměrné. (14.10.2014)