Princip slasti

Viděl jsem Pustinu a byl jsem skoro až nadšený, takže jsem se na tuto koprodukční záležitost těšil a celkem logicky jsem tvrdě narazil. Seriál se až děsivě vlekl, vyšetřování neustále stagnovalo a tvůrci absolutně selhávali v pokusech přiblížit mi osobní život jednotlivých postav. Zárove�� mi chyběla atmosféra, napětí i akce, což je podle mého názoru u krimi/ thrilleru podstatný problém. Vyšetřovatelé se sice v desátém dílu dobrali výsledku, ten mi byl ale dokonale ukradený, protože jsem si k sérii za celou dobu nevytvořil vůbec žádný vztah, jsem jen rád, že už je to za mnou. (14.01.2020)

Po celkem velké spokojenosti z prvního dílu, kdy se všechno teprve rozjíždělo, jsem byl přesvědčenej, že kvalita půjde každým týdnem nahoru a že zápletka a příběh bude promyšlenej tak, že bude postupně všechno do sebe zapadat. Velkej omyl, v polovině seriálu jsem měl v hlavě zmatek z milionu postav a jmen, který se do té doby v ději třeba vůbec neobjevily, takže jsem usoudil, že bude lepší nekoukat na každej díl v TV jednou za týden, ale počkat si, až bude všechno pěkně pohromadě a zbytek dokoukat v kratším časovým rozsahu. Z hlediska postav kdo je kdo to přece jenom pomohlo, ale když se ani v předposledním díle nic moc nevyjasnilo, začal jsem mít divnej pocit, že v tom závěrečným nedostanu odpověd na všechny otázky, leda že by měl ten díl tři hodiny. Obavy se naplnily, vrah, kterýho jsem tipoval hned, jak se na scéně objevil, byl odhalenej, ale pořádnýho vysvětlení proč, jak a kde jsem se nedočkal. Jediný trošku vysvětlení podal divák��m svýma domněnkama při jízdě autem major Seifert během jedné minuty a než nechat vraha všechno vysvětlit při výslechu, tak mu Viktor radši prohnal hlavou kulku a byl konec. S obsazením postav jsem neměl problém, jak už jsem psal po úvodní části, trošku změna, než koukat pořád na jedny a ty samotný profláklý obličeje českejch herců. Ale zase hodně potěšil Jan Vlasák, kterej i když se objevil pořádně jen ve dvou epizodách na pár minut, zanechal ve mně silnější dojem než většina herců ve vedlejších rolích, kteří byli v každým díle. Tenhle borec by si zasloužíl hlavní roli v nějákým seriálu nebo filmu. Když to shrnu, seriál se dal natočit jen na šest dílů, protože třeba linie, kdy Kryštof Hádek ojížděl malířku, nebo gay příběh polskýho policajta neměly s vyšetřováním a příběhem nic společnýho, ale takovejch detailů, který nakonec úplně vyšuměly do ztracena bylo víc. Celkově v hodnocení všech deseti částí mi vyšly tři hvězdy, ale ze zklamání z posledního dílu jsem musel poupravit pár hodnocení a jdu o jednu níž. (27.12.2019)

Na středoevropské poměry dosti neotřelá kriminálka, a to se prostě cení, jakkoli nedokonalý je výsledek, který disponuje celkem zajímavým případem, závěrem nezapadajícím tak úplně do předchozího děje, dlouhou řadou nezodpovězených otázek, poněkud zvláštním trojlístkem vyšetřovatelů, velmi slušnou atmosférou a fantastickou hudbou. 70 % (23.12.2019)

Pokus o škandinávsky typ kriminálky, až by som povedal, že niektorými námetmi čistá kopírka Mostu. Ale Škandináviu to pripomína snáď len skvelou úvodnou znelkou. Celkom sa podarilo aj priniesť tú pochmúrnu atmosféru. No zaujímavosť deja a nejaká chémia medzi inšpektormi, ako tomu bolo v Moste, tak to tu rozhodne nenájdeme. Je to škoda, pretože takýto zahranično-domáci projekt mohol priniesť oveľa lepšie výsledky. Ale zas by som to úplne nezavrhoval. (01.01.2020)

Věčná škoda. Bavilo mě to dost cca od třetího dílu, ale bál jsem se, aby to tvůrci v poslední části nepokazili. Bohužel se stalo. Zkratkovité, nelogické zakončení, s důležitým zvratem, který měl přijít mnohem dřív. Mezi otevřeným a nedomyšleným koncem je bohužel rozdíl. Jinak tempo bylo příliš pomalé a bez některých osobních peripetií vyšetřovatelů bychom se opravdu obešli. Nejlepší byla hudba Michała Lorence, jehož kompozice jsem od doby, co přestal spolupracovat s Vladimírem Michálkem, neměl možnost slyšet. PS plácnout seriálu jako celku dvě hvězdy a hodnotit tak dojem je vážně dost nesmyslné, když už tady máme možnost hodnocení po epizodách, že? (14.01.2020)