Kagemuša

Japonské filmy mám rád. Toto bolo moje prvé stretnutie s Kurosawom. Prepáčte mi , ale ja som sa často nudil. Príbeh dvojníka hlavy klanu Takeda je zasadený do poslednej tretiny 16 storočia, keď o moc nad Japonskom súperili viaceré klany mimo iných Takeda a Tokugawa (ktorí to nakoniec vyhrali) . Hlava Takedovcov je náhodou smrteľne postrelená a jeho posledným želaním je, aby namiesto neho ešte tri roky vládol Kagemuša ( dvojník ) a vytváral zdanie pevnej ruky, ktorá nepriateľom zabráni napadnúť Takedovské územia. Čo sa týka filmu, nejde ani o konverzačný, ani o akčný film. Herci sú typovo veľmi dobre obsadení, výprava na svoju dobu určite nákladná. Celé to na mňa pôsobilo dosť nemastno neslano, ale vďaka Kurosawovej zručnej réžii to určite stojí za zhliadnutie. (13.12.2004)

Větší část filmu se zabývá právě Šingenovým dvojníkem, který se musí naučit vystupovat tak, aby nebyl od originálu k rozeznání. Daří se mu to velmi dobře, avšak jediný, koho neobalamutí hned na poprvé, je malé dítě. To jediné cítí pravdu, avšak později i ono uvěří a nového strýce si velmi zamiluje. Všichni se k novému vládci chovají s úctou, která také působí velmi důvěryhodně. Vypadá to, že si navzájem skutečně všichni přirostli k srdci, což je ale vyvráceno ve chvíli, kdy je lež odhalena a dvojník je bez úcty vyhnán jako obyčejný zloděj a předchozí roky jako by ani neexistovaly. (22.05.2015)

Velmi, opravdu velmi pozvolně a rozvážně vyprávěný historický velkofilm. Kurosawovo estetické cítění a filmařská jistota jsou cítit z každé scény, bohužel příběh jednoho obyčejného zlodějíčka, který je donucen dělat dvojníka knížeti váženého rodu i dlouho po jeho smrti, by stěží vydal na hodinu a půl, takže mi snímek přišel strááášně natahovaný. Navíc naprosto tristně vyznívají všechny bojové scény - v předlouhých, ale téměř statických záběrech před kamerou sice pobíhají tisíce komparzistů v nádherných kostýmech, ale vždy jenom někam jedou, běží nebo na někoho střílí mimo záběr, nedojde k žádnému kontaktu nebo souboji. Tady se mohlo hodně stříhat. (25.03.2012)

Patrně nejdražší snímek Akira Kurosawy díky americké finanční injekci, díky níž mohl Kurosawa zobrazit velkolepé válečné scény a stvořit rozmáchlé epické drama ze 16. století japonských dějin, kdy se podobně jako v Evropě pomalu chýlil ke konci starý věk šlechtických klanů a jejich způsobů boje založených na středověkých taktikách. Kurosawa se snažil, podobně jako v jiných svých snímcích, o shakespearovsky silné psychologické drama, kde je bezvýznamný človíček uvržený shodou okolností do víru mocenských intrik a krutých bojů. Malý zlodějíček má sehrát roli mocného feudála, vůdce klanu, který usiluje o dominantní postavení v Japonsku. Jenže to není žádná úsměvná komedie stylu Císařova pekaře a pekařova císaře, ale osudová temná záležitost, kde sledujeme v přímém přenosu nejen zkázu jednoho klanu i s celou armádou, ale i konec jedné epochy. Další zásadní zvrat v Japonsku přišel až v 19. století s reformním hnutím Meidži. Jestli je něco cenné, pak je to samozřejmě výprava a konfrontace odlišných kultur, protože pozdně středověké Japonsko představuje pro středoevropana exotiku. Vytknout by se dala určitá teatrálnost - Takedův dvojník má na sobě tolik líčidel, aby zobrazil svoje zoufalství, kolik se nespotřebuje na jedno průměrné divadelní představení. Navíc emoce jsou podávány, jak už je v Kurosawových historických dramatech zvykem, v neskromném množství, je to zkrátka rozdíl proti střízlivějšímu evropskému pojetí a je to i znát na českém dabingu, který se jen obtížně strefuje do postojů filmových hrdinů. Být tohle natočené v euroamerickém prostoru, byl bych kritičtější a režisérovi bych doporučil minimálně odvážnější střih a civilnější herectví, ale Kurosawovi jeho filmové vidění rád odpouštím. Celkový dojem: 80 %. (20.05.2012)

Ran a Kagemuša, nájdite desať rozdielov. Pre Japonca možno diametrálne odlišné filmy, pre nás, bežných smrteľníkov, môžu statky zmätky japonskej histórie pôsobiť ako hokej. A to je Kurosawa, povedal by som, ešte zámerne prehľadný. Ale uznajte, máme tu dvojníka panovníka, ktorý už má dvojníka a navyše všetci Japonci majú rovnaký účes, takže utriediť si, kto je kto, vám zaberie určité množstvo času, počas ktorého sa film poriadne rozbehne. Vďaka tomu občas pôsobí komediálne a trochu to bol aj zámer. Možno ním bola aj hudba, intertextuálne odkazujúca hádajte na čo. Kurosawa je patrične epický, dialógy striedajú akčné pasáže, nasleduje veľká bitka a zase znova atď. Proste historický veľkofilm so všetkým, čo k tomu patrí a navyše inteligentne natočený. (12.03.2015)