Děvčata, nedejte se!

Zvláštní film pro pamětníky, který si nemůžu pamatovat, ale jenžto mě velmi pobavil. Ač jeho konstrukce stojí na jednoduchém příběhu a kupě nedorozumění (nějak povědomě typickej rys té doby) disponuje řadou vtipných momentů. Decentní ironický humor pan Haase s jeho typickými výrazovými prostředky film posouvá ještě o třídu výš. Scénář není to pravý ořechový, protože čekání od jednoho vtipného momentu na druhý je někdy až nezdrávo dlouhé, ale dialogy celkem bodují. Hláška typu „vy erotomane“ v tak spořádané komedii obzvlášť pobaví. Pravda, že dnešní symbol půvabu už slečny ve cvičkách s vysoko posazenými hlásky příliš nesplňují, ale hvězdy typu Adiny Mandlové srovnání ani nepotřebují. Dal bych 4, ale ve srovnání s Burianovými komediemi je tohle spíš průměr. (13.11.2004)

Úspešná revolúcia. Aj s barikádou. Mimo toho veselý film s očarujúcim Haasom a niekoľkými nezabudnuteľnými vtipmi. A ktorýže hraný film dneška sa odváži podvedome navnadiť publiku, že rebélia spojená s so svojvoľným opustením určenej pozície sa oplatí, že sa oplatí postaviť barikády a neopustiť svoje presvedčenie za žiadnu cenu, pomáhajúc si revolučnou pesničkou? (03.12.2012)

Děvčata, nedejte se! je veselohra s jízlivým sociálním hlasem. Zábava je v konečném celku průměrná, humorný nadhled i sarkastická údernost mají vysoké obrátky pouze v přítomnosti samotného tvůrce filmu, Huga Haase. To ostatní často připomíná povadlou louku s nepatrným políčkem životodárné orné půdy. Sociální tématika je často nesmělá, a přesto způsob pronesení dodává nebojácným slovům elegantní švih. Hlavní postavou rozverné veselohry je dobrosrdečný profesor Emanuel Pokorný (vynikající Hugo Haas), dlouhodobě nezaměstnaný starý mládenec s širokou duší. Dobrota a laskavost je zaměňována za morální úpadek, provokující puritánské autority, bdícími nad mravností počestností svěřeného území. Hlavní ženskou postavou je žákyně dívčí internátní školy Vlasta (příjemná Adina Mandlová) s mladickou zamilovaností i hloubavě trpící duší dívčího očekávání osudové romance. Výraznou postavou je autoritativní ředitelka dívčí internátní školy (dobrá Leopolda Dostalová) se svým úzkostlivým dohledem nad mravní bezúhonnosti svých svěřenkyň. Důležitou postavou je odzbrojující miminko Janička (Jana Ženíšková), zatoulané robě mladé a svobodné Lidky (velmi zajímavá Erna Ženíšková) v existenčních potížích chudé vrstvy. Z dalších rolí: vyplašená internátní vychovatelka Klotylda (sympatická Světla Svozilová), nezodpovědný otec Janičky a lehkomyslný student Jiří (zajímavý Ladislav Boháč), jeho věrný druh Karel (příjemný Jiří Dohnal), smířlivý venkovský farář (Karel Jičínský), prostý podomek v penzionu Josef (Stanislav Neumann), dávný Pokorného spolužák z vysoké školy Václav Roubal (příjemný Jan Pivec), jeho vlivný strýc a rada Roubal (příjemný Rudolf Deyl st.), láskyplná obuvníkova dcera (Milada Horutová), rázná majitelka penziónu (dobrá Milka Balek-Brodská), či nejaktivnější z Vlastiných spolužaček (Jiřina Steimarová, Milena Velíšková a Eva Prchlíková). Je to pouhá veselohra, jejíž význam se nemůže přeceňovat. Zábava je stále funkční díky nesmrtelné herecké odzbrojující přirozenosti Haase. (03.03.2017)

My jsme byli takoví političtí odpůrci. Já byl vždycky radikálně pravej a tys byl radikálně levej. – Teď je mi to radikálně jedno. Hugo Haas se během třicátých let etabloval nejen coby výsostný komediální herec, ale také jako renomovaný režisér. Vedle úspěšné konverzační komedie Kvočna s Růženou Naskovou v titulní roli a neméně úspěšné adaptace Čapkovy Bílé nemoci má na svém kontě i tuto rozpustilou taškařici z dívčího penzionátu. Její nepřehlédnutelný feministický apel lze v jistém ohledu chápat jako odvážný nesouhlas, byť v mnohém nezralý, se zkostnatělou morálkou a jejími falešnými společenskými ohledy. V Haasově dobrotivém kantorovi, outsiderovi, kterému pšenka zrovna nekvete, je zase zachycen existenční zápas o holé přežití, v době, která se stále ještě potýkala s důsledky proběhnuvší hospodářské krize. To všechno, včetně atypické role zádumčivé studentky venkovského dívčího internátu v podání Mandlové, která významně prolamuje ledy jejího stereotypního obsazování do rolí zhýčkaných mondének, má svou cenu. A že život není jen sen prozrazuje už samotný úvod, v němž se mladá žena, samoživitelka, rozhodne pod tíhou deziluze a nenaplněných představ zbavit tíživého břemene – novorozence, zhmotnělého hříchu jednoho prudkého milostného vzplanutí. P. S. Tak jsme se navzájem docela hezky dojmuli. (05.10.2008)

Těžko říct, proč Hugo Haas zfilmoval právě tento námět. I když situace komik versus malé dítě je velmi vděčnou příležitostí pro každého tvůrce. Haas se snažil vytěžit co se dalo, přesto film na několika místech citelně drhne. Scény v penzionu, vztah s Adinou Mandlovou alias dívčí bojovnicí Vlastou a vůbec všechny žačky. Jinak řečeno Haas by si na plátně stačil sám a jen díky němu stojí film za zhlédnutí a opět jen a jen díky němu se tenhle film nevytratí z diváckého povědomí. Ale přesto čestnou výjimkou je Leopolda Dostalová v roli ředitelky, jinak ryze nefilmová herečka předvedla sice ne výjimečný, ale příjemně civilní výkon. (24.10.2003)