Podnikavá Joy

Děsnej biják o vynálezkyni samoždímacího mopu, o které jste s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli. A s největší pravděpodobností vám bude osud emancipované vynálezkyně jménem Joy šumák. Film mně neudělal radost (Joy), ale udělal mně starost, jestli se dvě hodiny mám dívat na absolutní sranec (Shit), na němž byla asi nejpozoruhodnější ta finta režiséra Davida O.Russela, jakou už potřetí do svého filmu nalákal trojici kvalitních herců - Jennifer Lawrence, Robert De Niro a Bradley Cooper. Pro Jennifer je to ve srovnání se ságou Hunger Games zcela zanedbatelný komerční úspěch. Více si ale polepší na poli uměleckého herectví, takže třeba na festivalu v Karlových Varech zaznamená úspěch a Barťák jí dá přednost před Michaelem Dudikoffem a Christopherem Lambertem ve V.I.P (Velice Imbecilní Piča) lóži. Ale žerty stranou. Tohle je zcela seriózní herecká poloha mongoloidní Jennifer Lawrence, která by mohla při příští děkovačce poslat pochvalnou řeč také vizážistům, kteří si všimli, že je letním typem, tudíž ji netlačili do neslušivé tmavé kštice, ale řeknu vám, moc to nepomohlo. Jennifer je stále nafouklá ryba z povodí Amazonie, která zde delší dobu tápe, jaká poloha bude její postavě sedět. Zpočátku je lehce komická, pak zvážní, v poslední půlhodině si jde pro Oscara. Je úplně jedno, že o její postavě máte jen kusé informace. Neví se, proč je se svým mužem dva roky rozvedená a celkem spolu vycházejí, není jasné, proč se její manžel neodstěhoval z domu, v němž žije celá lehce podivná famílie. Máma izolovaná od okolního světa ujíždí denně na stupidní soap opeře v televizi, otčím (domnívám se, že šlo o nevlastního tátu, neboť šlo o neurčité vyznění) se po zkrachovalém vztahu s jinou nastěhuje do jejich domu, v němž bude obývat sklep, aby se seznamoval s dalšími ženami prostřednictvím seznamky, sestra příliš sestersky Joy nakloněná není, hodná a přebytečná babička následně umírá. V neposlední řadě má Joy dvě děti, vedle nichž vypadá jako jejich starší sestra. Nebylo jasné, proč je více citově vázána na svoji dceru (alespoň to tak vypadalo) než na svého syna, který se na scéně objevoval jen velmi sporadicky. Ještě poznámka k Rudymu, kterého hrál De Niro. To byl fotřík, to vám povím. Neustále Joy v té její největší krizi upozorňoval, jak je zadlužená a že musí velké prachy jeho partnerce, která s ní šla do podnikání, vrátit. No, mně zopakovat ještě jednou pod stresem, že dlužím té jeho škaredé a nesympatické škatuli, přitom byl ještě navíc nakvartýrovaný v baráku, tak má násadu od mopu až v krku a vyleze mu prdelí. Kurva, to tedy byla podpora z jeho strany! No, za chvíli jsem měl té pomatené rodinky docela dost. Nešlo se jí příliš vzdálit, dobrá polovina filmu se totiž odehrávala v jejich domě. O moc lepší to ale nebylo, když Joy zavítala na jiná místa. Ve finanční tísni se jí podařil vymyslet zlepšovák, který by hospodyně mohly ocenit. Vylepšený mop ale příliš zájem u zákazníků nevzbudil. Následuje tedy masivní reklama prostřednictvím teleshoppingu. Této úděsné sekvenci je věnován poměrně větší prostor ve filmu. Režisér neodhadl, že tohle už je přes čáru. Zlepšení se za celý film už nedostavilo. Celé to upadlo do nezajímavého celku, který absolutně nebavil v jediné sekvenci, i když připouštím, že téma je neotřelé, ačkoliv primárně určené pro americké publikum. Vše dodělal závěr, v němž je překotně zaznamenán časový posun. Z Roberta De Nira je rázem vetchý a na oko slepý stařík, Bradley Cooper, obchodní partner Joy, a Jennifer kupodivu vypadají stále stejně, jen Jennifer je elegantněji oblečená. Apropó, ten její šatník. Celý film důležité obchodní schůzky a záležitosti řešila v laciné blůze a kalhotách(!). Ve filmu není moc scén, které by byly nějak extra komické nebo nějak extra dramatické. Joy je zadlužená až po krk, ale divák ví, že se ze všeho vyseká. Obchod bude vzkvétat a z Joy bude zámožná žena. K čemu tedy sledovat tenhle nezáživný, dramaturgicky i režijně nezvládnutý životopis. Přece k tomu, abychom se dozvěděli, že Jennifer Lawrence je levačka. Ale tenhle film je na levačku. A já si nerad honím levou rukou, což je důležitý poznatek, který mě po dvou nezáživných hodinách u tohoto žánrově obtížně zařaditelného filmu napadl. Do kina se tenhle film vůbec nehodí. 20% (19.01.2016) (méně) (více)