Le Pont du Nord
Le Pont du Nord
Obsahy(1)
Známý a uznávaný režisérský představitel pozdního období francouzské nové vlny obsadil do hlavní role svého snímku z roku 1981 Paříž. Její křivolaké uličky stejně jako honosné bulváry, její zahrady, střechy jejích domů i oprýskané zdi, holuby, co zobou z jejích chodníků drobečky, zkrátka město, které nikdy nespí a nikdy ani neusne, co bude Evropa Evropou. A přesně touto megapolí, snoubící krásu starého s troufalostí nového, prochází žena jménem Marie, jako by zde byla úplně poprvé. Právě totiž opustila brány věznice, za nimiž si odpykala svůj trest za přepadení banky. Od té doby nevydrží mezi čtyřmi zdmi, a proto si také nyní vychutnává Paříž tím nejvíce bezprostředním způsobem, co to jen jde. Jen krátce po odhodu ze zamřížované cely ale její cestu hned několikrát protne Baptiste, mladá dívka odnikud, žijící podle vlastních pravidel a ve vlastním světě, kde není radno zůstávat sama. Proto se také obě rozhodnou spojit své síly. Respektive Baptiste se rozhodne připojit k Marii, protože si myslí, že je to osud a že je nutné starší ženu chránit. Vzhledem k Mariině minulosti ale stále existují nebezpečí a vády, kterým dívka ani přes všechno své nadšení není schopna čelit. Paříž má totiž mnoho tváří. A nejedna z nich je odvrácená. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Měl jsem s tímhle dalším ultralevným Rivettem dlouho potíž; má pomalý rozjezd. Dal jsem ho asi na 8x. Někdy jsem u něj usnul a musel se vrátit. Na začátku mi vůbec nedoklapávala ona hypnotičnost, nenacházel jsem se v šerednosti Paříže začátku osmdesátek. Pascale Ogier mě neskutečně štvala, kamenní lvi nezaujali, obsedantní oči jakbysmet. U Bulle jsem si už poněkolikáté nebyl jistý, co na ní všichni měli. A pak jsem si začal všímat jemného pletiva jejích vrásek a po registrování fórků s věčným stoupáním po schodech, jsem se začal cítit důvěrný se slepými betonovými zákoutími, které zbyly někde vzadu za „živějšími“ budovami: takové jak kdyby zenové zahrádky určené možná ještě tak k tomu, aby se na nich pohřbila mrtvola pod suchý pelyněk – dětská hra... A vnímal jsem, že jsem si podobné hry hrával u nás na sídlišti u Jižní spojky v Praze - Braníku, než se to tam pro střepy z bezdomoveckých sídel a neprůchodnost šípkovými keři stalo uprostřed řevu dopravy zakleté nadobro. A skrz to už prosakovalo to co dělá Rivetta zajímavým: dvojí dno příběhu, hermetický význam sdělovaného, nikdy úplně rozklíčovatelný, ale bezpečně vypovídající o nápřahu do vertikály - i se vší !"komediálností" a mixem žánrů. A pak jsem si ještě všimnul rivettovské chemie obou žen – není jako v jiných jeho filmech konkurenční povahy, ale je mateřsko/dceřiná. Bulle je bývalá revolucionářka, zkrachovalá, chtělo by se říct... – v jejím úsměvu je škleb smutku z poznání. A Pascale je ta, která si frčí na tom, co osmdesátky právě nesou v proudu – však na to taky zařvala. A která že chrání kterou, když někdy potkají pavouka, který pomocí elektrického vstřikovače vláken uprostřed budov určených k demolici, na samé hraně černošedého obřího sídliště „zachraňuje“ svoje oběti v kokonech? Severní most je esence ošklivosti velkoměsta s pro nás neohledaným prvním stářím francouzských hippies. Žeru Rivetta z téhle doby! ()
Vlastní blbost, že jsem to nedokázala vypnout a pořád čekala, co se z toho vyvrbí...samoúčelný (rádoby)intelektuální žvást.... ()
Naprostá blbost. Jestli u Krásné hašteřilky Rivette okouzlil alespoň obrazem, tady jsem na atmosféru Paříže čekal marně. Jako jo, nějaké sochy a uličky se objeví, ale naprosto nezajímavě podané. A v nich sledujeme dvě ženy, jejichž jednání zhusta nedává smysl, i když nějakých pár náznaků se režisér dopustil, aby se neřeklo, ale celkově myslím, že mu o nějakou logiku...napsal bych příběhu, ale ten se zde nenachází... ani nešlo. Na Pascale Ogier se sice dobře kouká (myslím si dobře, že zde hrála se svou matkou?) a pokud víme, že tato herečka zemřela ve věku 25 let, má to i zajímavý nádech tragédie reálného života, jenže pořád to nečiní film zajímavým. Možná kdyby tu došlo k lesbickému vztahu... jenže v reálu by o zas byl incest, takže nic, že jo? ... Každopádně ten film odnikud nikam nejde, každá ta žena je nějak bláznivá (a nevíme proč), konec taky nic nevyjasní a co tady má být fantasy nebo mysteriózní, to bych tedy rád věděl. ()
Pokud mohu říct, že mě nějaké filmy okouzlily, pak tento je určitě jedním z nich. A přitom těžko říct čím, snad enigmatičností děje-neděje, chováním postav-nepostav, pohybujících se v prostředí, které není domácké ani cizí. Jako by se to všechno odehrávalo v něčí hlavě, která není moje ani nikoho jiného. Snad je to mrak, ve kterém chvíli spatřujeme nějaký tvar, který se záhy rozplyne. Cesta k pochopení vede skrz neporozumění. Divák je k obrazovce vraiment riveté (přinýtován). ()
Tenhle Rivette mě, až na trošku nudnější prostředí část, docela bavil. Vyskytuje se zde řada podivných situací a vůbec, to pobíhání po Paříži za zvuků Piazzollova Libertanga je příjemné samo o sobě. ()
Reklama