Pépé le Moko

Konečně jsem viděl něco dobrého od Juliana Duvviera. Taky svůj film hezky zasadil do zajímavého prostředií Alžírské čtvrti. plné uliček, domů a teras. No a v této spleti se ukrývá ganster Pépé le Moko v podání Jeana Gabina. Ten tady je ještě mladý a má nezvyklou frajerskou, šarmartní, Belmondovskou polohu, která mu sluší. V druhé polovině se střidá s romantickou. která mu taky ohromně sedí. I když se může zdát romantická zápletka unáhlená a nelogická, mě se líbila a sledovat úsměvavého, šťastného a dokonce i zpívajícího Gabina bylo božské. O to víc mě pak zasáhl velmi silný a smutný konec který z hlavy jen tak nedostanu. Některé chvilky jsou slabší (především ty bez Gabina) ale i tak tento film ani příliš nezestárl a je dobrý i v roce 2019. Dnes už by se ani natočit nemohl, černobílá kamera má nejenom tady své kouzlo. A Duvvier dokázal dobře využít i neoblíbené zadní projekce, které tady mají fakt smysl a nápad. Dneska už by se za něco takového tvůrci styděli. (01.09.2019)

Síce Pépé le Moko, je typickým zástupcom „poetického realizmu”, tentoraz (znovu) s melancholickým predstaviteľom v podaní Jeana Gabina , a pod režisérskym dohľadom Juliena Duviviera, no musím následne podotknúť, že snímka, ktorá je vo veľa ohľadoch podobná nadchádzajúcej Casablance, či je tiež rovnako považovaná i za akúsi predzvesť prichádzajúcich Filmov-noir, mi vonkoncom nesadla zrovna tak, ako to napríklad líčia niektoré „renomované internetové ukazovatele filmových recenzií,” povedzme príkladne na „Rotten Tomatoes” (k dnešnému dňu 10.06.2023), kde tomuto počinu svieti výsledné hodnotenie až neuveriteľných 100%, čo je už totálne pod čiarou, s ktorým sa vôbec nestotožňujem, aj keď jednako vo všeobecnosti taktiež zohľadňujem i pozitívne aspekty tohto filmu, medzi ktoré by som výslovne zaradil i „casbahskú atmosféru” v spojení so zaujímavou výpravou Jacquesa Kraussa, s úvodným, dokumentárnym nádychom, prezentujúcim toto miesto, ako akýsi labyrint, odkiaľ síce nie je žiadneho úniku, no zase pre zmenu poskytuje nepriateľom štátu - určitú výhodu v tom zmysle, že sa skrátka  odtiaľto absolútne nikam nepohnú, neutečú, len sa neustále schovávajú ako krysy, podobne ako i titulná postava, ktorá by už teda najradšej konečne vymenila toto nezáživné prostredie za nejaké úplne nové, čo sa s príchodom atraktívnej Parižánky Gaby, táto túžba snáď ešte oveľa viacej znásobí, pretože sa do nej bezhlavo zamiloval až po uši, čiže stále jestvuje potenciálna šanca, že sa to predsa niekedy podarí... • Ako som v samotnom úvode už trochu naznačil, nie je to mojou šálkou kávy, aj keď snímka zväčša spĺňala všetky potrebné atribúty, no celkový naivizmus hlavnej postavy, vrátane úzkoprsého scenára, mi v podstate ani nedával inú možnosť, ako sa zmieriť iba s priemernou známkou v podobe *** . Ako jeden z práve kritickejších dôvodov by som následne mohol uviesť predovšetkým tento: „Postava vskutku dosť slizkého inšpektora/informátora Slimaneho, mala vari automaticky vzbudzovať podozrenia najmä u Pépého, ktorý bol vo väčšej miere k tejto dotyčnej osobe až mimoriadne dôveryhodným, než je vôbec prípustné, čo bolo napokon nielenže obalené do alobalu plného klišé, ale súčasne sa tým pádom postupne znižovala i celková realistickosť”. • Ak by som si mal z tohto  francúzskeho hnutia, konkrétne hneď teraz niečo geniálneho vybrať, kde zaraz účinkoval i Gabin, tak jednoznačne by na prvom mieste bol Carnéov Deň začína, alebo predchádzajúci Renoirov Človek beštia, tak to sú naprosto realistické pecky! (10.06.2023)

Jean Gabin zde ukazuje své mistrovství a onu ležérní polohu, kterou mu ale snadno sežerete, stejně jako tu polohu romantickou. Film sám o sobě ale není tak unikát ní, prostě jen skvěle zachycuje místo a vztahy mezi jednotlivými postavami. Fatální konec se pak zdá nevyhnutelný a člověk si pak až řekne, co všechno je možné udělat z lásky, respektive její ztráty. (20.08.2014)

Francie nepotřebuje policii, protože zhoubou zbojníka Pepíka, zločince však se zlatým srdcem, je buržoazní panička. Pépé le Moko je typická meziválečná studiovka. Úspěšný román se rychle překopíruje na plátno, a protože typickou návštěvnicí je právě buržoazní panička nudící se v manželství bez lásky, je její filmový obraz katalyzátorem děje, zatímco Jean Gabin dokonale ztělesňuje erotický ideál psance, tedy přesný opak muže, za kterého se hodné a způsobné dívky provdaly. (18.03.2011)

Čekal jsem táhlou nudu a tu naštěstí nedostal. Pobavil mě už úvod představením místního života se svým propracovaným systémem informátorů. Stejně jako postavy, nejvíc asi trpělivý inspektor Slimane (který mi začal vadit až ke konci) a pak také parťáci hlavního hrdiny (no a samozřejmě i sám pan Nepolapitelný, přestože v některých momentech mi jeho chování nebylo zrovna po chuti). Naopak Gaby mě silně zklamala, neměla žádnou šťávu, a tomu vzplanutí k její osobě jsem prostě nevěřil (i přes závan domova). Příběh samotný byl spíš takový horší průměr, který krom linky s Pierrotem a pak chvilkovým vzpomínáním Carlosovy ženy (mělo cosi do sebe) ničím nevybočoval. To se změnilo až úplně ke konci, nejdřív mě sice film dráždil nepěknými zadními projekcemi, ovšem samotný závěr byl svou atmosférou velmi dobrý (škoda, že na něco takové člověk musel čekat celý snímek). Proto hodnotím celkově lepšími 3*. (20.04.2015)