Dohonit vítr

výborná nórska dráma osadená do úchvatnej nórskej krajiny, s výbornou herečkou, a sarkastickými, niekedy nechtiac aj humornými "ponaučeniami" a rozprávaním namosúreného dedka, ktorý tak statočne a boľavo znášal stratu svojich najbližších... K tomu všetkému nenásilné citlivé sláčiky, dokresľujúce náladu a atmosféru prežívaných pocitov z filmu. Nórsko , krajina, vidiecka architektúra ľudia ... .. mno .. naozaj sa milovníkom drám oplatí nahliadnúť . (12.11.2015)

Mně se na severských filmech líbí mimo jiné ještě jedna věc. Nechají divákovi volný prostor, nenaservírují mu to všechno do puntíku, ale máš fantazii a oči, tak taky trochu přemýšlej. To podstatné se stejně postupně dozvíme, ale viděli jste Anniny oči, když šla k babičce s kopretinou v ruce? Ty slzy a smutek? Annu hrála Marie Blokhus výtečně. Její city, které nám odkrývala buď právě v těchto situacích a nebo ty umně skrývané, kdy byla v blízkosti Havarda byly dokonalé. Byla to směsice emocí nejen těch, které na mě vykukovaly z několika tváří hlavních protagonistů, ale kde se měly možnost projevit i u mě, když jsem například sledovala dědečkovu proměnlivou náladu a postupné sbližování se svojí vnučkou. K tomu vhodný hudební podkres a exteriéry, po kterých jsem měla touhu zamířit tam alespoň na jeden týden a pokochat se osobně tou nádherou. (12.01.2015)

Kamera.Nádhera. A příběh...ten nevlídný sever, kde i léto vypadá jako říjen, musím uznat, má svoji podmanivou krásu. Uznávám nerada, já teplomilka. Ale musím. jedna zemřelá babička a její vnučka, přijíždějící na radu svého snoubence , za svým ovdovělým dědečkem, se kterým, zdá se, to nebude mít zrovna jednoduché. Starý život vyplouvá na povrch a odkrývá nejedno bolavé tajemství. A konec trochu naděje...snad.. Vynikající herecké výkony a hudba, moc hezký film. (31.08.2015)

Příjemný komorní snímek, který si tak pomalu plyne a postupně lehce načtrtává, co se stalo v minulosti hlavních postav. Za největší devizu filmu považuji nádhernou scenérii, nejspíš se to natáčelo v severním Norsku, takže by díky golfskému proudu by nemuselo být nesnesitelné do této oblasti zavítat. (25.03.2014)

„Oběd je hotovej.“ - „Nemám hlad.“ - „Když nebudeš jíst, umřeš.“ - „Nějak se s tím smířím.“ Sympatizovat s hlavní hrdinkou není těžké. Obyvatelé její rodné hroudy jsou k ní totiž velmi „vřelí“, ať už brutálně upřímný děda, neochotný správce kostela či chladný expřítel. Alespoň promiskuitní kamarádka z dětství (její jednoduchost mě bavila) spolu s morbidní holčičkou Emmou (takhle si má hrát správné dítě!) s ní prohodí nějaké to slovo. Jenže Anna se nechce vzdát…Dohonit vítr je film o vyrovnávání se s minulostí, nalezení sebe sama, otevírání starých ran, vytahování kostlivců ze skříně, odpouštění a nalezení klidu. A ač jde primárně o smutnou látku, vážní určitě nezůstanete díky až překvapivé koncentraci černého a suchého humoru. K tomu si můžete připočíst též dobré dávkování informací a specifickou atmosféru, které pomáhá krom hudby i kamera těžící z nádherného prostředí. Pro mě kvalitní komorní záležitost za silné 4*. „Minulej tejden to byl hranej sesuv bahna.“ - „A to vypadalo jak?“ - „Seděla na prkně šest hodin jako jedinej přeživší.“ (05.01.2020)