The Cybernetic Grandma
Obsahy(1)
Krátkometrážní loutkový snímek KYBERNETICKÁ BABIČKA patří mezi poslední filmy Jiřího Trnky. Cílem tohoto díla je ukázat, že může jednou nastat doba, kdy bude člověk nahrazen strojem. Vzhledem ke stáří filmu je podivuhodné, jak si Jiří Trnka představoval vize o budoucnosti a pokroku lidstva. Spousta prvků, které byly použity, dnes doopravdy existují. (zdeny99)
(více)Recenze (58)
Rád bych věděl, jestli existuje dítě, kterému se upřímně líbí filmy Jiřího Trnky. Mně jeho postavičky s něměnnými výrazy v obličeji vždycky připadaly spíš děsivé. Tady je to docela namístě, Kybernetická babička je trochu strašidelná vize budoucnosti. Dítě je nejdřív odklizeno k vlastní babičce, než bude připravena adaptace domu. Tam na něj čeká jiná, kybernetická babička, která vypadá jako kovové křeslo s krajkovým přehozem a mluví precizní dikcí Otýlie Beníškové. Černého humoru, zastoupeného třeba animovaným filmem o postavičkách, které si ze sebe navzájem dělají táborák, je málo a kýženou děsivost oslabuje smířlivá pointa. 60% ()
Trnka skvěle zachycuje z pohledu optimistických šedesátých let v duchu čapkovského dystopismu i stíny jednostranného dobového technického optimismu, v němž se ke slovu stále ještě hlásilo pozitivistické 19. století. Osobitost trnkovské poetiky může vyvolávat i velmi protichůdné reakce; co je a zůstává nesporným, je však skutečnost, že kvalitou zpracování i myšlenkovou průrazností tato spoluzakladatelská osobnost českého (československého) animovaného filmu i zde dosahuje průlomové kvality. Divácký a historický pohled se ne vždy mohou souhlasně prolnout; na druhou stranu se mohou stát východiskem pro formulování přesnějších a hlubších soudů a závěrů, jichž se v dohledné budoucnosti také můžeme dočkat. ()
Zatímco Trnka měl babičku kybernetickou, Lynch si ji zakrátko celou zasadil a vypěstoval (čili ji měl vlastně bio). Určitá generační frustrace vrcholila v mnoha projektech na obdobné téma, tyto jsou nejpalčivější. V žánru sci-fi pak u nás pokračoval například Ladislav Rychman ve své neuvěřitelnosti „Babičky dobíjejte přesně!“. Freud by z nás všech měl radost. ()
Futuristická vízia zmechanizovaného sveta. Neosobný, chladný vonkajšok a od priestoru izolovaný človek uzavretý v ohraničenej bunke, zaplnenej rôznymi mechanickými hračičkami. Pomerne presné vystihnutie dnešných dní, kedy ľudia často unikajú pred skutočnosťou do sveta napojeného na káble, baterky, alebo do sveta športu. Prvá časť filmu, kedy dievčatko putuje z idylického sveta prírody a živej babičky zautomatizovanými linkami je mierne zdĺhavá. Od momentu kedy v byte bez živých ľudí sa dočká uvítania od vitálnej a predsa kybernetickej babičky s ústami pripomínajúcimi prevíjajúcu sa Moebiovu pásku, nastávajú tie pravé poeticko-hororové hody a Trnka v najlepšej forme. ()
Sci-fi a horror po trnkovsku. Kybernetická babička je surrealistckou vizi budoucího světa. Zmechanizovaní člověka, ktaré je důležitým motivem filmu od dob Metropolisu až po současnost (viz např. Tetsuo), Trnka vyjádřil postavou babičky, která se snaží malému chlapci nahradit babičku skutečnou. Precizní technická babiččina dokonalost (její stálá vlídnost spojená s nepřirozenou fyzickou výkoností) působí však děsivě. Chlapce zachrání až příchod živé babičky a tím snad také navození přirozeného řádu v lidských vztazích. ()
LFŠ 2007 Jasně, to jak si v roce 1962 představovali budoucnost je nepochybně zajímavé téma a určitě to dalo hodně práce, ale promiňte, byla to nuda k chcípnutí. To belldandy - hlavní hrdina není chlapec ale dívka. Celou dobu má na sobě sukýnku a i "kyberbabička" ji oslavuje jako holčičku. ()
Zpracování pěkné, hudba dodávala atmosféru, ale jinak to pro mě bylo 29 minuty nudy. ()
Nebudu k tomu nic moc psát. Snad jen to, že tenhle Trnkův futuristickej počin dobře vystihl ve svým komentáři uživatel Ghoulman. ()
Bizarní, depresivní, perverzní,.... no prostě roztomilá pohádka pro nejmenší :-) ()
Ok takže..........Co se v tomhle filmu dělo? O co přesně šlo? Mě tohle dílo přijde dost přehypovaný a Trnka má za sebou jistě daleko kvalitnější kousky. Stylizace je moc hezká a tvůrci si s ní vyhrály ale já jsem teda osobně nevěděl který bije. Ke konci jsem už pomalu usínal. ()
Skvělá dystopie, ve které Trnka trefně vystihl problémy přetechnizované společnosti, čímž zároveň v některých aspektech předpověděl i budoucí vývoj. Nejeden moment filmu by se dal aplikovat na současnost – člověk dnes trpí nedostatkem kontaktu s přírodou a přirozeným řádem věcí, je přehlcen informacemi a hlukem (skvělá scéna, kdy hlavní postava letí dopravním prostředkem a kolem se míhají další cestovatelé s mišmašem různé hudby – podobné momenty člověk prožívá v podstatě pokaždé, když jde po ulici nějakého většího města a z obchodů, aut a mobilů druhých chodců se ozývá nepřeberné množství ruchů a hluků). Hodně děsivá je pak sama babička, která symbolizuje do jisté míry odcizenost technických vynálezů, jejichž stvořitelé se mohou snažit nechat je zapadnout do „přirozeného řádu věcí“ jak chtějí a stejně se jim to nikdy zcela nepodaří (zde by se dalo diskutovat o analogii s internetem, který je sice z hlediska mezilidské komunikace naprosto revolučním vynálezem, ale paradoxně lidi často spíš rozděluje, než spojuje). Sama kybernetická babička je pak hodně děsivá nikoliv proto, že by byla strojem, ale protože se snaží předstírat, že je živou bytostí (zde bych vyzdvihl další skvělou práci s ozvučením – do hlasu kybernetické babičky, který prohlašuje různé "babičkovské floskule", se vtírá nepříjemný umělý dozvuk, jež v kombinaci se sterilním prostředím působí až hororově). Závěr pak korunuje pohádka o ohni, který je dobrým sluhou a špatným pánem a kterou můžeme brát i jako hlavní poučení z celého příběhu – technika by měla lidem sloužit, ne je zotročovat. ()
Čtyři hlavně za ten zdvižený varovný prst. Lidi si ale stejně nedají říct. A to je na tom to nejděsivější. ()
Tak to je fakt psycho. A ta hudba… Jen hraní s živou babičkou bylo strašně zdlouhavý. Lehce senilní kybernetická babička si s dětmi moc hrát neumí. Hlavně že má zkušenosti s výběrem pohádek pro děti. Ohníček se veselí, štípu, koušu ve chvíli. | ► Kybernetická babička ()
Trnka dokázal do svého loutkového snímku skloubit hned několik filmových žánrů dohromady. Od scifi, přes psychologické drama až po náznak hororové atmosféry, která gradovala i díky dobrému hudebnímu podkladu a především vynikajícímu hlasovému doprovodu. ()
pojď si hrát miláčku...babička tě má moc ráda...kde jsi miláčku? ()
To je mi panečku sci-fi z roku 1962. Trnka byl opravdu umělec. ()
Ak by som chcel postrašiť dnešné deti týmto kraťasom, že Smart je na prd, asi by sa mi vysmiali. Veď uvidíte! ()
LFŠ 2007 ... Místy pěkně strašidelné, a co nejhůř, pravdivé...sice zatím naše děti neopečovává robotické křeslo, ale občas k tomu není daleko... kdybych si nepřečetl popis, asi to nepochopím, ale já ho četl, tak můžu machrovat... :)) ()
Byla jsem opravdu zvědavá, jak bude vypadat takové sci-fi v podání Jiřího Trnky.. Ze začátku to bylo skutečné sci-fi, počínaje cestou k otci a konče vynikající strach nahánějící babičkou.. V druhé části snímku už se děj blížil spíše hororu, ačkoliv tam byly i scény úsměvné .. "V tělocvičně tělo cvičme!" .. No a ke konci to bylo už pořádné psycho, kdy jsem ani nedutala a bála se o hlavní představitelku.. Mimo jiné bych samozřejmě mohla vychválit opět Trnkovu genialitu, když beze slov dokáže pouze z pohledu na nohy loutky vyjádřit znepokojení a úzkost.. Toho se ale vyvaruji a raději pochválím vynikající smyčcovou hudbu (dá-li se to nazvat hudbou, protože to zpravidla bylo jen několik krátkých tónů), která skvěle umocňoval atmosféru a mým uším vážně lahodila! :) ()
V Trnkově tvorbě dílo nevídané až postmoderní (animace někdy připomíná až moderní koláž, zajímavá hudbení stopa). Snímek sice začíná v jeho typicky poetickém stylu, který však velmi rychle vyprchává a mění se v až psychedelickou pohlednici z budoucnosti (která by však propělo, kdby její délka trochu ustoupila vyjádření vztahu děvčete a robotické babičky, která se objeví vzápětí). Až v poslední třetině získává film mrazivou znepokojivost plynoucí s úžasné loutky kybernetické babičky a z přehnaně sladkého hlasu paní Beníškové, který však rozhodně nevěstí nic dobrého. Mít tato pasáž víc prostoru, hloubky i dramatičnosti, hodnotil bych za pět, jinak asi nejoriginálnější a nejtemnější Trnkův počin. ()
Reklama