Režie:
Richard ShepardScénář:
Richard ShepardKamera:
Giles NuttgensHudba:
Rolfe KentHrají:
Jude Law, Richard E. Grant, Demián Bichir, Emilia Clarke, Kerry Condon, Nathan Stewart-Jarrett, Madalina Diana Ghenea, Jumayn Hunter, Deborah Rosan (více)Obsahy(2)
Charismatický Jude Law jako Dom Hemingway – nenapravitelný, ale vždycky vtipný, většinou hříšný a často nebezpečný kasař a zloděj. Doma zrovna pustili po 12 letech z vězení a on se rozhodl přihlásit o odměnu za to, že držel celou dobu jazyk za zuby. Společně s parťákem Dickiem se proto vydává za šéfem Fontainem, kterého Dom svým mlčením uchránil od jistého trestu. Kromě jiného se Dom snaží navázat vztah se svou dcerou, starý dobře známý život ho ale brzy vtáhne zpátky mezi kriminálníky. Díky svému opilému a věčně sjetému egu Domovi nevyjde nic, i kdyby jeho úmysly byly čisté jak padlý sníh. (HBO Europe)
(více)Videa (10)
Recenze (232)
Jude Law se v Domovi vysloveně vyřádil. Až divadelně vyřádil. To, že je ujetej, s tím je třeba počítat. Ujetost ale občas překračuje meze až biblických rozměrů, kdy se z Doma stává spíše Homér, než gangster, což se mně úplně nelíbilo. Nemůžu říct, že by tenhle film byl vysloveně špatnej. To určitě ne. Některé scény za to vysloveně stojí, třeba zrovna bouračka. Jenže bouračka je právě vrcholný důkaz toho, co mi na filmu taky vadilo. Dom Hemingway je prostě unikát a sledovat každou další minutu jeho života rozhodně stálo za to. V jeho blízkosti bych ale nevydržel ani minutu. ()
Někdy není od věci důvěřovat modrým číslům, protože tohle představení čelních pleší se téměř vyrovnává šoku, kdy po vypuštění z lapáku zažijete takovej scifáč, jako že si v hospodě nemůžete zapálit! Pcha! Tak, jako si nekontrolovatelný nerv Dom Hemingway, co má tu největší smůlu v dějinách největší smůly, správně myslel, že za dvanáct let života nejsou dvě štětky a trocha koksu rozhodně ani vzdáleně dostatečnej dárek, zrovna tak jsem přesvědčená já, že stokrát vyprskaná vulgarita v cholerických a často samoúčelných projevech (skvělého, o tom žádná) Juda Lawa ♥ není dostatečným důvodem, abych tu modrou barvu usilovala nějak zvrátit, i když víkend na venkově u Ivany Análtolije i otevření trezoru patří k hodně zapamatovatelným bizarnostem... takže, přihazuju. ()
,,SĽÚBILI, ŽE PRÍDU DO PIATICH MINÚT." ,,A JA SOM SĽÚBIL, ŽE SA NEUROBÍM DO TVOJEJ SESTRY." __ ,,Doma Hemingwaya" som spoznal úplnou náhodou počas prepínania televíznych kanálov keď som akurát natrafil na štýlovo spracovanú scénu autohavárie. Tá ma zaujala natoľko, že bez mrknutia oka som potom dopozeral ďalší zvyšok filmu. Už spomínaná havária a scéna otvárania trezoru sú tými najpamätnejšími momentmi tejto cynickej krimi komédie okorenenej živelnosťou afektovaného Juda Lawa a jeho jednorukého umierneného sekundanta Richarda E. Granta. Očarovaný vulgárnym humorom (,,Som pokojný ako k*nda povrazolezkyne."), striedmou a predsa výživnou stopážou som si film pre jeho pomerne časté objavovanie sa na televíznych obrazovkách vychutnal ešte dvakrát, avšak aby sa mi neomrzel a neubral som mu kvôli tomu hviezdičku, postačí mi ho znovu vidieť až za pár rokov. ,,Dom Hemingway" mi trocha pripomína ,,Kšeft za všetky prachy" s Colinom Farrellom, avšak s podstatne šťastnejším a pozitívnejším koncom. (3151. hodnotenie, 222. komentár k filmu) ()
Perfektný anglický film s ich typickým humorom, ale aj dramatickým napätím. Pred Jud Lawom klobúk dole ako to zahral a tak tiež pred scenárom ktorý dostal, pretože postava Doma Hemingveja dostala dar slova. Perfektne vedel prirovnávať "básniť " o tom čo by sa dalo povedať jednou vetou (úvodný predslov o svojom vtákovi, či pekný kompliment nenásytnej zlatokopke). To zvýraznilo jeho bezohľadné, egoistické správanie o niečo viac ako je bežné pri takýchto postavách. Záver ma trochu sklamal, čakal som, že od tej zlatokopky získa prachy naspať, tak som sa nakoniec priklonil 80%. Najlepšia hláška filmu : ksicht ako potrat, na mizine ako teenger a chčiju vedle afriki bambatani. ()
Jude Law se v tomto britském pokusu o Sviňáka snaží přiblížit ryzí skotské dekadenci, co to jen jde. Jenže už samotný scénář se o to snaží tak křečovitě, že se oproti Welshově přesvědčivé fiktivní cestografii do hlavy ultimátního hovada dá i přes skvěle zahranou hlavní postavu jen minimu uvěřit. Na to je totiž samotný Dom ve své jednoduchosti až příliš básnicky ukecaný a jeho příběh po propuštění z dvanáctileté vazby až příliš přímočaře a didakticky míří k očekávanému napravení. To samozřejmě neznamená, že nedokáže několikrát skvěle pobavit, ba naopak, v těch nejčernějších chvílích si zadá s máločím, avšak u tak zjevně se podobajících filmů se dá jen těžko ubránit srovnávání a z něj vychází Dom Hemingway poražený. ()
Galerie (104)
Photo © Lionsgate
Reklama