Dvojí život Veroniky

Po letech měním hodnocení filmu ze čtyř na dvě hvězdy, aniž bych ho v nedávné době znovu viděl (to by bylo potřetí nebo počtvrté). Překvapilo mě totiž najednou tak vysoké hodnocení - a jde spíš o to, co pro mě v poslední době znamená poslední fáze Kieslowského tvorby, která tímto filmem začíná. Dekalog mi připadá ještě "čistý", formálně odpovídající fenoménům, které chce zobrazit. V Dvojím životě mi ale už jeho pověstná spiritualita začíná připadat zamotaná sama do sebe, příliš efektní, tajnůstkářská, ve výsledku blahosklonná a povrchní. Na autenticky prožívaném duchovnu v reálném životě není nic zvláštního. A kdo hledá a nachází uspokojování v čemci "tajemném" a "velkém", považuje podle mě za duchovno zcela přirozené psychické reakce, které krom Kieslowského filmů vyvolávají např. povodně nebo půlnoční kecy o konspiračních teoriích. Jak praví klasik: "Kieslowski se v duchovních otázkách mýlí" (interní famácká historka). A kdo se nemýlí? Cavalier..? Bresson..? Olmi ve Stromu na dřeváky..? Tarkovskij v Rublevovi..? Vachek..? (04.06.2011)

Nerád plávam proti prúdu, ale tu jednoducho nemám na výber! Mám rád metaforické vyjadrenia, viacvýznamovosť a náznaky, ale toto bol predsa len obyčajný dvojpríbeh istej Veroniky, ktorej každá polovička je iná, žije niekde inde za iných podmienok. Spája ich niečo, čo s úvahou možno pochopiť a to možno odkláňa film od obyčjnosti a robí ho iným. Pre niekoho viac, pre mňa menej. Prvá, poľská súčasť Veroniky ma vzala viac, rozbehlo sa to sľubne, no tým, že to bola časť kratšia, bol zvyšok len takým dožívaním. 55%. (06.12.2007)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa Kieślowski týmto filmom snažil si to po spoločensky nonkonformnom Dekalógu a spriaznených filmoch (najmä Krótki film o zabijaniu) u divákov trochu vyžehliť. Kombináciou krásnych obrazov, nebeskej hudby a Irène Jacob v enigmatickej dvojroli so záhadným príbehom vytvoril nepreniknuteľné dielo plné šifier a symbolov, ktoré mi však svojou konštrukciou príde zostrojené len pre potechu oka a ucha diváka, považujúceho sa za milovníka európskeho klubového filmu. Popravde ako mnohí ďalší tiež neviem, o čo tam vlastne šlo a či je tento spôsob podania nezbytný (to snáď ozrejmí opakovanie niekedy v budúcnosti). O nakladaní s mizanscénou a montáži by šlo písať diplomové práce, u mňa však len zaháňali nudu, ktorá sa našťastie nezmenila v utrpenie. Ak bola Veronika anjelom, rád by som ju mal po svojom boku. Ale to je všetko. 55% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (03.05.2015)

Filmy pana Kieslowskiho mám docela zmapované a jeho tvorba na mě působí trochu jako sázka do loterie. Jen několik málo z nich se mně opravdu líbilo. A ani fylozofický nádech Dvojího života Veroniky mě neoslovil tak, jak bych si představoval. Asi mě unikla myšlenka, protože jsem tady nic intenzivního nenašel. (22.03.2013)

Kieslowského audiovizuální klenot na němž jako vybroušený briliant září Iréne Jacob jako Weronika či Véronique. Velmi těžko hledám slova, kterými bych tuto velmi intimní, procítěnou a upřímnou zpověď popsal. Z mého pohledu se jedná o nejkrásnější film o lásce a sebepoznání, vykreslený v dokonalých osmadevadesáti minutách. Ani po dvou zhlédnutích nemám dost a mám chuť to vidět znovu a znovu. Nejlepší Vánoční film bez všeho toho vánočního kýče. Představení marionet nezapomenutelné. Co víc dodat? Tohle se prostě musí vidět a (divácky) prožít. A nemůžu se dočkat dalších Mistrových snímků. 100% Můj jasný TOP 10 (18.11.2014)