Mamas & Papas

čtvrtý film alice nellis, počtvrté spokojenost - člověk by si snad přestal i myslet, že je to náhoda či že mu v žilách koluje výhradně testosteron... musím přiznat, že jsem seděl jako přikovaný a hluboce sdílel osudy hlavních protagonistů (kromě tradičně vynikající zuzany bydžovské nezklamali ani ostatní)... přes těžké nosné téma si režisérka dovolila i špetku humoru, který nechala přirozeně a nenásilně naklíčit v hrstce scén, snad abychom se v tom dočista neutopili... vše uvěřitelné a nápaditě se prolínající s na míru šitou hudbou - prostě jako celek velmi dobré. bylo by to tedy spíš na čtyři hvězdy, ale díky zdejšímu silně podhodnocenému průměru na protest zvyšuji na 90%. (04.07.2012)

Opravdu mimořádné a silné vyprávění výborné Alice Nellis, velmi lidsky citlivé a otevřené v zobrazování s tématem souvisejících skutečností, přesvědčivě, v jednotlivých obrazech až hodně syrově, bez jakéhokoliv estetizujícího zastírání, tak neokázale prosté a věrohodné, čemuž napomáhá určitě i zvolená neidealizovaná forma vyprávění, spíše to celé působí více jako filmová reportáž než hrané dílo, v ději pečlivě vystavěném na proplétajících se úryvcích ze života čtyř rozdílných párů, které se na jedné straně sice odlišují svojí stávající životní situací, přesto je v ději propojuje společné téma, téma rodičovství a jejich osobní vztah k němu jako ke zlomové události v životě dospělého člověka a stále i k jeho nejpřirozenějšímu naplnění, film má rozhodně velké předpoklady úspěšně podnítit ty vnímavější k řadě zamyšlení, mne třeba k tomu, jaké to vlastně tedy pro mne bude, změnit se v rodiče, když děti jsou přece stále naše jediná záruka vlastní nesmrtelnosti, i jak obtížné může pro mne být se rodičem dnes vůbec stát, jak může být i s tím největším úsilím rodičovství pro některé páry nedosažitelné a co jsou pak lidé ochotní v touze po dětech následně podstoupit. (10.05.2012)

Tak po "Tajnostech" je tohle velké zklamání...Mezilidské vztahy to je někdy dílo. Hm, tady asi pan střihač byl nějak mimo...nějak ten čas mi neseděl. Zatímco se lékařka rochní na dovolence kdesi v moři, Ukrajince naroste bříško tak, že nám i odrodí anebo vrcholem pro mě byl muž čekající na svou partnerku v parku, která na pár dní šla na zákrok do nemocnice. Chudák chlap, co tam chrápal, to se událo věcí...No a klasika u českých filmů - zvuk. Místy jsem si myslel, že aktéři mluví snad svahilsky nebo jak..já jim v televizi teda nerozuměl. (22.07.2011)

Pasivně bezmyšlenkovité a šmírácké přitakávání životní mizérii. Film sděluje jen banalitu "takový je život", místo aby vypravěčskými prostředky vzbudil pocit "takový život být nemusí" (což dělají přínosné psychologické snímky). Alice Nellis tím vytvořila svůj rekord v nechutném a bezcílném citovém vydírání. ___________ Není tu jediná postava, která by si zasloužila sympatie (všichni muži jsou chcípáci a všechny ženy jsou vylíčeny negativně - mateřství tu nemá žádný pozitivní obsah) a není tu jediná scéna, kdy by postavy nebyly ponižované a uváděné do trapných situací. Je zázrak, že někdo takhle misantropický film může chápat jako citlivý. __________ Zvláštní "bonus" pak je pitomě poskládaný děj, kdy to vypadá, že jeden chlapík sedí na lavičce několik měsíců, stejně jako jedna ženská sedí na pláži několik měsíců a zatím Ukrajince naroste břicho a odrodí. Ale to už je jen taková perlička. _______ "Mystický závěr" s keporkaky či monolog Marthy Issové v divadle jsou jinak dokonalou ukázkou pseudoumění alias midcultu. Alice Nellis potvrdila svůj status nejpřeceňovanější české režisérky, jíž média tleskají z pouhé povinnosti a už ani nevědí proč. (12.04.2010)

Nejsem žádný velký fanda ženských za kamerou, protože mi prostě nesedí jejich přetažená pocitovost. Stejně tak nejsem velký fanda depresivních blábolů o tom, jak je život na hovno, když nemáte aspoň jednoho fakana. Já jednoho měl a nechal jsem ho utratit, aby byl klid, a jsem snad nespokojený? Nejsem..:-) (31.12.2011)