Režie:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrají:
Juraj Paulen, Anton Vaculík, Vilma Cibulková, Csongor Kassai, Jiří Pecha, Jakub Rada, Lukáš Miškovič, Ivan Martinka, Marián Labuda st., Jan Kraus (více)Obsahy(1)
Osobitá retrospektivní freska režiséra M. Šulíka zachycuje v jednotlivých epizodách osudy Slovenska dvacátého století. Namísto uceleného příběhu předkládají tvůrci filmu sled deseti rozdílně koncipovaných epizod, odehrávajících se v různých dobách. Konečný tvar vzniká řetězením bizarních příběhů a osobitých historek lidí, kteří mají jedno společné – žijí v Bohem zapomenutém koutu, v jedné „krajince“. Na začátku se stane zázrak: doktor Roth (A. Vaculík) jediným vdechnutím cigaretového dýmu vrátí život malému Imriškovi. Potom se seznámíme s vojáčkem, který si po hrdinském výkonu vymiluje hodinky od paní Agáty (V. Cibulková). Tulák Cyril Polka (J. Pecha) ukradne jitrnice a jen svatý Kryštof ho zachrání před hanbou a policajty. Radosti a veselí v krajině pomalu ubývá, přijde válka. Doktor Roth s rodinou zmizí v koncentráku a už se nikdy nevrátí. Přes dvůr rodiny Kamasovců se v krátkém čase přeženou tři armády, jako by to bylo nejmenší bojiště druhé světové války. Přichází nové časy… (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Martin Šulik má svoj osobitý štýl a jeho filmy mám rád (najmä Slnečný štát). Už Záhrada bola originálnym a dobre spracovaným príbehom, Krajinka je zaujímavá freska zložená z viacerých viac alebo menej vydarených príbehov, ktoré ma však poväčšinou nechali chladným, niekedy som sa vyslovene nudil. Natočiť v našich končinách takýto umelecký "nekomerčný" film chce riadnu odvahu aj preto pol bodík navy��e:) 2,5/5 ()
Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% ()
Zatím se mi filmy od Martina Šulíka líbí. Sice zatím všechny tři dostali stejné hodnocení, ale příjemně se na to kouká a klidně se na ty tři filmy podívám znovu. Teď ke Krajince. Různé příběhy, různé povídky, jiné dobré či zajímavé, jiné nudné. Co se mi na filmu líbilo, tak to byla hlavně návaznost na příběhy co už byli. Například Imro se objeví úplně v první příběhu a pak i v tom posledním nebo ten doktor se objevuje na začátku, pak se o něm nic nedozvídáme, ale pak se vrátí. Jenže Krajinka pro mě trpí i tím, co mi vadilo i u Orbis Pictus - ke konci to začíná nudit. U takové Zahrady mě to ke konci stále drželo a zajímalo. Každopádně je to dobře natočené. A nakonec se teoreticky dá i tipovat, kde by se mohla ona krajinka nacházet. 3*, stejně jako u Orbis Pictus. ()
Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů… ()
Píšem komentár a hodnotím až dnes, 16.2.2015. Krajinku som však videl podľa mojich písomných "filmových" zápiskov, ktoré sem konečne opäť nahadzujem, 25.9.2000. Bolo to v kine Istropolis a bol to môj PRVÝ FILM v bratislavských kinách po prijatí na VŠ. (Multiplexy vtedy ešte neboli.) Prvý z mnohých. Pravdu povediac, z filmu si dnes pamätám len gombíky saka na chrbte Jana Krausa. Neviem čo sa mi na ňom tak strašne páčilo, ale asi páčilo, lebo som vtedy hodnotil za 100 percent. A Krajinka bol aj môj prvý film, ktorý som videl z premietačskej kabíny FK 901. To bolo 15.11.2000...Ale aká nostalgia.... Z oboch predstavení mám lístky pred sebou....Aj dnes dávam 100 percent... ()
Reklama