Nesmluvená setkání

Bohužel, tohle konverzační ideový sci-fi má (přestože je z větší části točený venku) prostě studiovou tvář, postavy jsou až na dvě scény více méně bez emocí a o rekvizitách nebo kostýmech radši pomlčím. Navíc to v mých očích strašně zesměšnily závěrečný videohovory Vaculíka s tím malým Tarzanem, to teda byla úplná láska z pasáže. (20.02.2021)

Zde obsah převyšuje formu, ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Film s podivnou atmosférou (ne zcela v negativním smyslu) a ještě podivnějším koncem (už v tom negativním smyslu). Film, v němž nejlépe hraje zhruba desetiletý kluk. Film z doby, kdy si filmaři v klidu mohli dovolit skoro celý film toho malého kluka nechat pobíhat zcela nahatého, to už dneska nikde nezažijete. (04.10.2016)

Za snahu. Novelu mám a na poprvé to byla lehká nuda. Tady to asi dopadlo lépe i když to u mě dosti sráží ten tv kabát. I v té době a v tv by to šlo udělat lépe. Ale to by musely býti na to správně vyčleněné chechtáky. To si pamatuji, že mě to tenkráte dosti zklamalo, na 2.str., jak jsem asi tak u nás mohl čekati další Ikarii XB-1 že? :-/ A i z nostalgie ty 3 dám. Na 4 to není ani omylem. Dodnes si pamatuji, jak na to byla docela slušná a intenzívní (takže se to nedalo přehlédnouti) reklama na všech čt kanálech a snad i o tom byla zmíňka i v několika pořadech. V jednom z nich na to bylo i slušné promotion s herci a režisérkou, takže dobrý. Samoz. to neměla nikdy točiti Pavlásková, páč jako ženská si z toho pochopitelně vybrala motiv chlapečka špuntíka a na zbytek se vyflákla. Tohle měl točiti chlap. Ať si feministky prndají co chtějí. Je to jistě významné z pohledu SF žánru, prakticky u nás ignorovaného (a ještě podle takových machrů), páč rada čt dá raději peníze daňových poplatníků na tunu zbytečných a bezvýznamných detektivek, kriminálek, apod. sračiček. (01.08.2021)

Nesmluvená setkání mají pár dobrých scén, ale dost nezvládnutý konec, který de facto naprosto překrucuje vyznění knihy bratří Strugackých. Např. Abrhám je ve filmu na konci za pitomce, zatímco v knize je to jeden z nejrozumnějších členů výpravy. Nicméně v nepočetném zástupu českých SF filmů jde o snesitelnou záležitost. (13.05.2015)

Knihu jsem nečetl a nejsem vyloženě skalní fanda do sci-fi jako leckdo zde, proto mé hodnocení nebude tak závratné... Dnes samozřejmě všechno ve filmu ať už sama raketa , planeta, či různé efekty, počítače a vybavení působí velice úsměvně. Na druhou stranu zde máme možnost vidět první tablety a bezdrátový přenos videa! :-) V tomhle myslím tvůrci předběhli dobu o dvacet let. Já celkově obdivuji vůbec tu odvahu do něčeho takového jít. Rozpočet asi nebyl nic moc a točit celý film na cizí nehostinné planetě, chtělo jistě hodně dobrých nápadů jak to zaonačit. Češi ale byli vždy mistři improvizací a když něco nebylo, nějak se to udělalo... Film je tak dost podobný studiovým TV pohádkám, kde Honzu v lese znázorňuje herec sedící na špalku vedle březového kmene postaveného na výšku s jednou větví a haldou poházeného listí ve studiu na zemi, samozřejmě s nakreslenou oblohou a kopci na zdi v pozadí... Tady hojně pomáhaly všeliké kouře, šedé filtry a fakt, že se natáčelo v lomech, kde je prostředí pro osidlovače ze Země odpudivé. Znalci jistě poznali lom Ameriku (a já si Hágena :-) pobíhajícího v jeskyních opravdu představoval jinak). Teď ale vážněji. Příběh je docela zajímavý, nese sebou i jakési poselství vypovídající cosi o lidech a lidstvu. Výzkumný tým byl zajímavě složen. Kačer, Abrhám, Menšíková, Vaculík... Zatímco Luki Vaculda běhal po planetě s čírem stejně jako v pasáži, Martina Menšíková už měla účes typický pro devadesátá léta a v expedičním mundůru jí to slušelo. Vůbec ty obleky samotné se celkem povedly. Tvůrci naštěstí nesáhli po nějakých kosmických oblečcích stylu ABBA a zvolili nestárnoucí ármy styl. Film se ke konci začal dost táhnout a prolínání podvodních záběrů či oblohy s kreslenými obrazy jakéhosi šíleného esoterika či psychotronika mi už celkem vadilo. Bylo to dlouhé. Konec je takový nemastný neslaný, najednou useknutý... Při sledování jsem si vzpomněl na perfektní sci-fi seroš Krajní meze, jehož toto mohlo být klidně jedním z dílů... Jsem rád, že jsem to viděl, považuji to za raritku. Do něčeho takového se už dneska u nás nikdo nepustí. Dávám tedy dva klacíky na přistávací dráhu. * * (27.01.2017)