Dvojí život

Romantická komedie podle známé knižní předlohy od Vavřince Řehoře (román "Dvojí život") z konce třicátých let. Zvuková verze úspěšného melodramatu, který režíroval V. Kubásek poprvé natočil už v roce 1924, tehdy však ještě jako němý film. Ve filmu zazněla pěkná píseň "Život je krátký'' v podání známé šansoniérky Míli Spazierové-Hezké, kterou ale určitě a to bez žádných velkých debat, proslavila až následujicí píseň "Modravé dálky'', z filmu "Minulost Jany Kosinové". Nějak moc mě to ale nenadchlo, nic vyjímečného a pamětihodného z tehdejší běžné filmové produkce. 1,5/5. (16.07.2006)

Lze předpokládat, že Kubásek považoval román Dvojí život i po šesti letech od posledního vydání za stále aktuální bestseller. Nicméně jeho autor Řehoř už byl dva roky po smrti a Kubásek bez Kokeisla, se kterým napsal scénář pro první filmovou adaptaci v roce 1924, poněkud přecenil svoje síly. Košatý lidový román reflektující změnu poměrů před válkou a po ní zkrátka nebyl ideálním materiálem pro moderní aktualizaci a přesazení do roku 1939. Sloučení dvou dějových linií v jednu za cenu znásobení počtu potencionálních milostných romancí nebylo věru šťastné. Zatímco v románu a v první adaptaci mnoho událostí smysl dává vzhledem k době zasení příběhu (úvod se odehrává ve Vídni či v Praze před rokem 1910), přičemž podobné situace odehrávající se na prahu 2. světové války vyznívají minimálně nepravděpodobně. Mezi nejvýraznější problémy patří nesourodé herectví druhého Kubáskova filmu, živelná Glázrová prožívá svou křivdu a znásilnění velmi expresivně a ve zdařilém kontrastu k veselé povaze její hrdinky z první poloviny filmu, Pačová hraje vysloveně divadelně, protože ač měla o film zájem, mnoho rolí v této době ve zvukovém filmu neměla (a zkušenosti z němého nemohla uplatnit)... Tací jako Pfeiffer, Dohnal, Nezval nebo Hůrková potřebovali lepší režijní vedení, aby jejich výkony byly alespoň slušné, takže nakonec jediný civilní výkon podala v epizodce Hajská, což patří mezi největší paradoxy této produkce. Plusem tedy nakonec zůstává vystoupení Míly Spazierové-Hezké a skutečnost, že nám ze spolupráce Kubáska a Řehoře zbylo tolik materiálu k porovnání. (25.01.2022)

Václav Kubásek si liboval v zajímavých předlohách. Zvláštní je, že se k tomuto tématu po letech znovu vrátil. Nejde o žádné super dílo, ale přesto potěší výborné herecké výkony. (19.03.2020)

Svízelná situace českých tvůrců v prvních měsících protektorátní životní reality, která s sebou samozřejmě nesla nejrůznější nová opatření, kinematografii nevyjímaje, se zvláště markantně projevuje i ve výběru tematických okruhů. Existence a dominující nadprodukce nekonfliktních snímků pak do svého okruhu včlenila i autory z vysloveně periferního záběru české literatury. Jméno Vavřince Řehoře dnes znají asi už jen literární historikové, přesto patřil Josef Vraný, jak znělo jeho skutečné jméno, k vedoucím představitelům Agrární strany již od dob rakouské monarchie a na své aktivity přirozeně navázal i v masarykovském Československu. Na tomto místě je dobré si uvědomit, že Agrární strana měla vždy zájem o filmovou tvorbu a její představitelé si byli dobře vědomi dvojí role filmu – resp. vzdělávacího a i hraného filmu. Řehoř pak z titulu své funkce publicisty a novináře založil ve dvacátých letech filmovou rubriku v deníku Venkov a občas se navracel k recenzování českých němých filmů. To vše sehrálo nepochybně významnou úlohu v rozhodování režiséra Kubáska, když v roce 1924 připravoval natáčení Řehořova románu Dvojí život, k němuž se po patnácti letech znovu vrátil. Film sám o sobě není žádným zázrakem, spíše naopak a jeho amatérská bezradnost se nejpalčivěji projevuje ve stavbě děje a dialozích. Nepříliš šťastná je kombinace městského a venkovského prostředí, v obou případech načrtnutých jen zpovzdálí skutečné reality. Jediným nosným pilířem zůstávají výkony herců ve vedlejších rolích, ať už mám na mysli fatálně nedoceněné umění Míly Pačové nebo tradičně předvedené kreace Šlemrové a Kreuzmanna. Z titulních partů si diváckou pozornost vydobije snad jen uhrančivý Gustav Nezval, který tu prošel překvapivou charakterovou proměnou, když vystřídal unylého milovníka zhýralým svůdcem a podvodníkem. Přístup k tomuto filmu by měl být zhruba takový, jaký zaujímá čtenář stěžejních děl Josefa Vraného. Okamžiku, kdy kritici psali o grandguignolovských hrůzostrašných filmech se už Vavřinec Řehoř nedočkal. Zemřel totiž v monackém knížectví dva roky před premiérou. (07.05.2013)

Míla Pačová je ďábel, jinak to nemá žádnou hodnotu. (16.09.2016)

Děvenka se zamiluje a chystá vdavky, ale přesto jde na rande s úplně neznámým šarmérem, aby se tak položil základní kámen celé zápletky - dobrý né? Limonáda, kterou drží nad vodou František Kreuzmann, Gustav Nezval, kterého nemusím a už vůbec ne ty jeho milovníky, ale zde jako zlosyn je výborný a samozřejmě Míla Pačová, herecká super-extraliga, jejíchž extrémně vzácných filmových rolí je třeba si velmi vážit! (23.08.2023)

Zajímaví herci v neobvyklých rolích. Skvělý výkon Míly Pačové! Jinak dějově - klasika.. :) (15.09.2010)

Hodně slabý film s velmi špatným zvukem. kromě Páčové není co zmínit. (21.01.2021)