Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Mladík Daniel je outsider, jak má být. Oficiálně nevydělává žádné peníze, neplatí pokuty ani dluhy. I benzin do svého starého fiata 600 si kupuje po půllitrech. Je však celkem spokojený. Občas nasprejuje na zakázku pro zamilovaného vrstevníka graffiti se jménem jeho vyvolené a to mu stačí k živobytí. Dokud spolu s dalším podivínským přítelem, zvaným Dědek, nepozná nekonformní dívku Franc, prodavačku v pekařství. Vše se začne měnit a přibydou nečekané existenční potíže. K osudům vlastně stále ještě nedospělých lidí se připojuje i souběžný příběh dobře situovaného, leč k smrti znuděného soudce. Islandský režisér Dagur Kári na sebe upozornil debutem Albín jménem Nói, jehož protagonistou byl dospívající a "poněkud netypický" mladík. Reálie městečka na břehu islandského fjordu nahrazuje v novém Káriho snímku dánské hlavní město. Ale nový příběh nemá zdaleka tak dramatický oblouk. Vyprávění ozvláštňuje je zejména použití černobílého materiálu. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (40)

Elementál 

všechny recenze uživatele

Jako dobrý, no. Ale po "Albínovi jménem Noi", jsem od Káriho čekal přece jenom něco víc. Absurdní severská tragikomedie plná podivných figurek - přes prodavačku pečiva požívající halucinogeny, či dyslektika jezdícího na kradený benzín, jenž si přenáší v petce, až po plnoštíhlého pomatence, toužícího po dráze fotbalového trenéra. Posledně zmiňovaný je kupříkladu zvláštní tím, že (ač dobře zahraný) je jedním z faktorů, mršících film - jeho postava je až příliš nereálná, nemluvě o tom, že ke konci filmu jej zcela opouštíme a necháváme jeho příběh nedokončený. Revoltující mladík - sympaťák, krásná dívka (jejíž půvab úžasně vygraduje při jediné barevné scéně), příjemné vtipy - teoreticky ideální mix. A taky že se na to moc pěkně kouká. Nicméně příběh nemá pevnou kostru, ke konci se jeho směřovaní zcela nepochopitelně změní a vy místo na snímek o revoltě koukáte na snímek o cestě k dospělosti. Slabší 4.________ Jak tak pročítám ostatní komentáře, došlo mi, že jsem zcela zapomněl na GENIÁLNÍ postavu soudce - nic se o jeho motivacích vlastně nedozvíme, ale je nám (mě) tak strašně blízký, jeho utrpení a životní zoufalství tak zřetelné... I přesto, že má výbornou práci, manželku, dítě, peníze, není se svým životem spokojen (zkrátka ideální oběť pro Jigsawa) a ani po sérii menších či větších eskapád (krádež, vykašlání se na důležitou pracovní schůzku...) se nic nezmění. Jak by taky mohlo? ()

giovanni3 

všechny recenze uživatele

Povedený severský film, který se i od "těch severských" lyší tím, že zde není důraz na exteriéry, ale ani na krásnou barevnost. Vše je zde černobílé, ale zároveň skvěle natočené a podpořené skvělou hudbou. Děj za těch 106 minut fakticky nic převratného neděje, ale plyne si tak pohodově, že se člověk baví. Sem tam se člověk usměje, sem tam se kochá krásnou Franc (Tilly Scott Pedersen), sem tam tou černobílou scénou. U záporů bych uvedl nesmyslné odbočky s "chlápkem od soudu", které dle mě ani nemusely být. A dále "cestu do Španělska", kdy na ni hlavní postava jednak nemohla mít peníze a druhak byla v dané situaci zcela nelogická. I tak jsem se celkově bavil a dávám 4z5, ač lehce nadhodnocené. ()

Reklama

Kervorkian 

všechny recenze uživatele

Môžete mať takmer všetko, a budete sa hľadať. Môžete mať takmer nič, a budete sa tiež hľadať. Cieľom hľadania je ale vaša cesta. Čím skôr si to uvedomíte, tým lepšie si môžete vychutnať život. Všetko to proste plynie. Veci do seba zapadajú a retrospektíve to dáva dokonca aj zmysel. Čiernobiely svet a zrazu jeden farebný okamih. A o tom to je. Uvedomenie. // Najbližšie, keď budem v kaviarni s dievčaťom a vonku sa bude prechádzať slon, a mne to nebude divné, budem vedieť, že je tá pravá. A tá 5* za to, že som počas poslednej scény chytil gitaru a zložil pieseň. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

*SPOILERY* Klíč k tomu, proč si Kári zvolil zdánlivě odtažité a jen rámcově související příběhy soudce a "asociála", může spočívat v jednom zdánlivě nedůležitém detailu, který ale režisér "záhadně" zdůraznil. Jedná se o dvojitou scénu s kolečky papíru z děrovačky, které na sebe nejdříve zoufalý soudce sype a o něco dále, při stejné činnosti, je outsider Daniel označí za díry (načež je opraven, že se jedná o ústřižky, díry že jsou v papíru). Tahle "psychoanalytická" drobnost poměrně věrně vystihuje obě protikladné postavy: soudce má vše, přesto mu stále cosi chybí, cosi ho vykořeňuje a žene do zoufalé samoty. Daniel nemá nic a po ničem netouží, k systému (velkému druhému) se staví s naprostou pasivitou, která nemá nic společného s revoltou, mnohem více s nepochopením, že tu vůbec nějaký "symbolický řád", jemuž jsem podřízen, je. Právě Danielova indifirence k předmětu touhy a "trhlině" ve skutečnosti je nakonec to, co mu umožňuje být šťastný (jeho příběh nápadně připomíná post-hipísáckou poetiku kodaňské čtvrti Cristiania – už tu neběží o vzpouru, jen o trochu zastydlou paralelní existenci "vedle" velkého druhého, s nutností akceptovat alespoň rámcová pravidla zodpovědnosti). Naopak soudce, obhájce a zástupce řádu, je odsouzen k nespokojenosti a k samovolnému zmizení – není pro něj místio ani "v", ani "vedle" systému. Outsider tak není ani tak o revoltě, jako spíš o možnosti paralelně existovat – jeho naivní mlčenlivý konec se mi v mnohém líbí. I když dává odpoveď ano, nechává dveře pootevřené. V jádru je to další chvála prosťáčků, ale díky výborné druhé linii s mužem, který zmizel, se drží při zemi a narozdíl od svého hrdiny neztrácí kontakt s realitou. ()

Renfield 

všechny recenze uživatele

Vcelku tradiční námět Dagur Kári zpracoval jak jinak než netradičně. První co zaujme je jistě černobílé provedení, to samozřejmě není bez významu, nemá za cíl pouze ozvláštnit film. V závěru totiž přichází moment, ve kterém se na jeden krátký záběr barvy objeví. Ten moment je pro celkové vyznění filmu velmi důležitý (vlastně mi to lehce připomnělo Evropu, i když tam je barevných záběrů podstatně více), právě v něm totiž přichází u hlavního hrdiny obrat, či prohra se systémem? Věc názoru. Hlavní komediální část filmu je tou silnější, v ní je důležitá postava věčného rozhodčího Dědka, ten totiž už jen svou přezdívkou a životním stylem opravdu baví. Blíže ke konci dění přidává na vážnosti a snad díky linii soudce, přeci jen trochu slábne. Větší prostor pro soudce mi přišel trošku nedotažený, i když pokud jsem měl z filmu cítit nudu, kterou denně prožíval on, tak se to podařilo. Vážně, ani bych se nedivil, kdyby to byl Káriho záměr. V závěru se děj opět vrací k hlavnímu hrdinovi a já se tím vracím na začátek komentáře... tedy, závěr opět silný, i díky té krátké barvě v něm. 75% ()

Galerie (10)

Zajímavosti (1)

  • Ocenění: Edda (výroční islandská cena) 2005: nejlepší film, nejlepší režisér, nejlepší scénář, nejlepší hudba. [LFŠ 2010] (Krouťák)

Reklama

Reklama