Štěstí

Teraz neviem, či šťastie alebo nešťastie, no to asi nie je podstatné. Cez tento, podľa môjho názoru, celkom vydarený Slámov film cítiť silný sociálny motív. Život v panelákovej džungli, zahmlené sídliská pošahané ľudské osudy...Všetko je stvárnené bez príkras, len v ľudskej prirodzenosti. Film má aj svoju hĺbku, čo mnohým filmom práve chýba. Veľkú zásluhu tu majú hlavne herci - Tatiana Vilhemová zapôsobila svojim nevinným kukučom, Aňa Geislerová zaslúžene stvárnila nevďačnú mrchu, Pavel Liška uveriteľne prirodzený... Avšak celková pachuť filmu je veľmi trpká a pre mňa vyznieva až príliž depresívne. (17.04.2007)

Taková povedenější, tradiční česká love story. Asi budete mít zpočátku stejný problém, a to, že nevíte pořádně kdo ke komu patří, nicméně postupem času příběh celkem obstojně graduje až k otevřenému závěru. Že se vlastně za celý film toho moc nestalo je fakt, který mi v tomto filmu ani nijak nepřekážel. Moc hezky se na to koukalo. Ale za to spíš může pár excelentních herců, než ten fádní scénář. Vlastně už ud začátku, tak nějak tušíte jak to dopadne a moc se nespletete. Na naše poměry film zaslouží pochvalu. Lepší * * *. (27.02.2011)

Bohdan Sláma drží monopol na filmy o hnusných lidech žijících svůj těžký život v zapadlém vidlákově, stranou vystaljovaných vzdělaných příslušníků vysokopříjmové skupiny žijící ve velkých městech. Povinně bych takové filmy pouštěl pražským redaktorkám lifestylových magazínů, které své čtenářky obšťastňují stále dokola těmi samými články o tom, že fusekle v sandálích jsou nejhorší věc na světě (tedy až po zpocených chlapech v tramvajích), aby viděly, že život je mnohem pestřejší, než se jim jeví z jejich sociální bubliny. Skvělý a poctivý film, u kterého je neveselo na duši, i přes optimistické vyznění závěru. P.S. Při novém zhlédnutí po letech se mi ŠTĚSTÍ líbilo snad ještě více než prve. Je to krásný film, který na mě hluboce působí a inspiruje k mnoha podnětným myšlenkám. Jediné, co mě na něm mrzí, jsou dvě věci: obsazení okoukanými hereckými tvářemi (vážně už jsem z Geislerové a spol. unavený) a otevřený konec, který chápu téměř jako zločin na divákovi a který neodpouštím. Proto nemohu dát plný počet. (20.04.2011)

Asi jsem měla u tohohle filmu přehnaná očekávání... Ne, že by byl špatný, ale prostě jsem čekala o dost víc nebo možná něco trochu jiného. Dlouhých komentářů je tady spousta, takže už jenom dodám, že se mi opravdu líbili všichni herci, to, jak byl film natočený opravdu jako ze života a hlavně konec (jaký, to přece nebudu prozrazovat). Jinak je to přesně ten formát, na který slyší akademie (jak už naše, tak americká) a který mě poslední dobou začíná trochu unavovat, protože je ho v čechách tak trochu... no víc než dost. (07.04.2006)

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)