Gakkó

Zase jeden takový pěkný film od Yamady, tentokrát o učiteli a jeho studentech z večerní školy, do které se může přihlásit v podstatě jakákoliv existence, jen pokud má chuť se naučit alespoň číst a psát. Nejdojemnější byl tentokrát už přistárlý Kunie Tanaka v roli Ino-sana, film celkově s příjemnou a klidnou atmosférou a trochou naděje - jak jinak. (26.08.2010)

Konečne som sa k tomu dostal. Jamadové filmy mám veľmi rád. Tú citlivosť s akou pristupuje k príbehu, ako dôsledne vedie hercov, aby naplnili potenciál svojich charakterov. Tie drobné detaily, kedy aj ľudia v pozadí majú svoju vlastnú akciu a pôsobia prirodzene, zbožňujem. Príbeh o večernej škole je plný všakovakých postavičiek z ktorých každá rozmýšľa o živote a snaží sa v ňom nájsť svoje miesto. Aj keď je to väčšinou ťažké. Ale Jamada nevytvoril bezútešný príbeh. Svojim nenásilným a ľudským humorom nám predstavuje každú z postáv a hlavne dobrosrdečného učiteľa, ktorý príjemným spôsobom motivuje všetkých zúčastnených. Ťažko tomu niečo vytknúť. Je tam smútok, je tam nádej a je tam aj prirodzená bezprostrednosť. Presne ten typ filmu, ktorý dokáže ešte dlho po dopozeraní v človeku rezonovať. Srší pozitivizmom a nádejou, a je hlavne po všetkých stránkach úprimný a ľudský. Línia s Ino-sanom chytí za srdce. A hlavne je to bez akéhokoľvek emocionálneho zdierania. Môžem len odporučiť. (19.03.2023)

První film Yamadova volného cyklu o nestandardních formách školství se zaměřuje na večerní studium, které je charakteristické velkými (nejen) věkovými rozdíly. V Japonsku je právo na vzdělání zaručeno ústavou a v zemi je tak večerních škol, kam lze zdarma docházet v libovolném věku, značné množství. Toshiyuki Nishida se pro roli učitele (poněkud idelizovaného, ale jen tak decentně, yamadovsky) opravdu hodí a jeho postava drží pohromadě příběhy jednotlivých studentů, které jsou postupně odkrývány. Pochopitelně se tedy pracuje s různými časovými rovinami a jejich překrýváním, což Yamada činí velmi promyšleně a přirozeným způsobem nechává vyniknout paralely i kontrasty mezi jednotlivými příběhy. Výsledný dojem tak nepřipomíná koláž, jak bývá u podobných modelů zvykem, ale je dokonale celistvý, korunovaný nejsilnějším (a zároveň nejdelším) příběhem v závěru, jehož ústřední postavu dokonale ztvárnil Kunie Tanaka, který zde podává jeden ze svých životních výkonů. (01.09.2010)