Elixíry ďábla

Jako on ten film není blbý, ale je strašně divně natočený. Ani mi tak nevadí experimentální přístup se střihy přes osu, přesuny postav z místa na místo během jednoho střihu, fantastickými vizemi, podivnými skoky v ději. Ale spíše neujasněnost, co chce říct a klopotnost sdělování informací divákům. Protože některé vztahy jsou jasné hned (matka, otec), jiné až do konce vyjasněny nejsou (ten podrazácký mnich), přesto s tím tvůrci šachují naprosto nesmyslně. Ďábla zde skvěle uhlazeně a uhlazeně podrazácky hraje Andrzej Kopiczynski, jenž má velkou oporu v podobně ďábelském biskupovi v podání Krzysztofa Chamiece. Čímž se dostávám k podivné zajímavosti, jíž bych mohl říkat pracovně "efekt Poltergeista": všichni, kdo zde hráli ďábelské nebo ďáblovi sloužící postavy, zemřely předčasně: Chamiec ve věku 71 let, Besson ve svých 58 letech, Milena Dvorská (která má ve filmu i nahatou a obscénní scénu) v 71 letech, Fetting ve věku 73 let, Dommisch v 56 letech, Norbert Christian v 51 letech. Snímek hodně připomíná Valerii a týden divů, a možná proto si tvůrci vybrali Jaroslavu Schallerovou, které to tady stále velmi sluší, ale na rozdíl od tohoto filmu tento má nakonec smysluplný děj a pomalu odhalované stopy pomáhají seskládat si, k čemu došlo. Film není ani vyloženě proticírkevní, byť naznačuje, že biskup i mniši jsou pod vlivem zla, ale spíše naznačuje, že to zlo si do svých životů pouštíme my sami, my sami si ho hýčkáme a předáváme dál, z různých zištných důvodů. A i když je poselství vcelku depresivní, přesto mne potěšilo, že sem tvůrci na konec dali alesoň malé zrnko naděje. (02.05.2020)

Jsem v rozpacích - kdysi jsem měl Hoffmanovu knížku Elixír Ďábla, ale ztratila se mi před tím, než jsem ji přečetl. Podobně se mi ztratil smysl filmu, než jsem ho dokoukal. Že by ruka Ďáblova? Elixíry Ďábla působí spíše jako surrealistická koláž romantizujících prvků (a v tom se, mimochodem, podobá Máchovu Máji). Silně mi tento film připomněl i filmové zpracování Váchalova Krvavého románu, pohříchu však nedosahuje jeho zábavnosti. (12.06.2011)

Dvě marx-leninské země se spojily, vzali si mysteriozní předlohu E. T. A. Hoffmana a natočili antikatolickou propagandu, která je docela zajímavá, koukatelná a povedená. Dvorská je úchvatná, obrázky Schallerové si tehdy doufám mladý dělnický proletariát lepil v práci do skříněk. Celé to má zajímavou pochmurnou a bezvýchodnou atmosféru, i když je to všechno tak nějak prvoplánovité a tajemně nepřekvapivě zamotané (až skoro cimrmanovské rodinné vztahy, všichni spojeni se vším a všechno se to točí jen kolem několika předem určených a jasně čitelných postav). Ale jo, ty "ďábelsky-snové" sekvence jsou docela zajímavé a samotný ďábel-našeptávač je pěknej hajzlík. (24.01.2014)

Hodně zvláštní německo-československá spolupráce – toto historické drama s náboženskou tématikou, ale zároveň i slušnou akční scénou – opravdu ďábelský mix, který se mohl opírat především o slušně vybrané herce – kteří předvedli solidní výkony a příběh, jenž mne kupodivu nenudil (a to i přesto že pánbíčkářství nesnáším). Pochválení určitě zaslouží jak uhrančivá mrška Milena Dvorská (tady jí to vážně seklo), tak i nadržená Valerie, pardon zbouchnutá Aurelie (mě se nějak ty role Schallerové pletou). Hudební doprovod byl skutečně slušný a Andre Asriel se na něm pořádně vyřádil. 50% (17.12.2013)

Takový žánrový pelmel. Psychologické drama s prvky mysteriózna, romantiky. Díky Cupákovu něžnému projevu se postava čekatele Franziskuse, po řeholním slibu mnicha Medarda, stává sympatickou. V rolích osudových žen Dvorská a Schallerová. Vyniká i Lukavský, němečtí herci ale převažují. Co se mi nelíbilo (a obecně mě štve u podobných filmů velmi často), jsou ty snové scény. Tady je jich i postav v nich hodně, ale vyznával jsem se v tom jen velmi nesnadno. (26.02.2018)