Zahradník
The Gardener's Year
Záhradníkov rok
Režie:
Jiří HavelkaScénář:
Jiří HavelkaKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Sára Arnsteinová, Jiří Šimek, Tomáš Jeřábek (více)Obsahy(1)
Na úpatí malebného kopečku žije zahradník (Oldřich Kaiser) se svojí ženou, kteří se starají o své malé zahradnictví. Jejich idylický život je narušen, když se na nedalekém zámku chystá usadit nový majitel, který chce přetvořit krajinu podle svých představ. Když zahradnictví brání jeho plánům, spustí se sled bizarních událostí. Nový majitel nejprve vytvoří plot s žiletkovým drátem a zavře příjezdovou cestu. Postupně přidává ve svých činech na intenzitě, aby dosáhl svých cílů. Zahradník se však nevzdává a snaží se bránit svůj domov. Když se policie i starostka postupně utopí ve své vlastní byrokracií, zahradník se rozhodně vzít osud do vlastních rukou. Nový film Jiřího Havelky, balancující na hraně bizáru, absurdna a tragikomedie je inspirován skutečným příběhem a stejnojmenným literárním dílem od Karla Čapka. (Donart Film)
(více)Recenze (172)
Sto minut ňoumovité pasivní rezistence Čapkem absolutně zakřiknutého Kajzra v naprosto absurdní situaci je tropem, dozajista prudce originálním co do formy. Nicméně pro přihlížející, kteří se chtějí především zabavit, kompulzivně doma nepěstují karfiól na vlastních hovnech a nestydí se poslat případného neviditelného tyrana a jeho pohůnky do piče, přičemž tamtéž už mají i nezáživné pokusy o unikátní umění, to může být spíše utrpení a ten mimický skvělý, avšak zarytě zamlklý Oldřich a jeho Otýlie je budou tuze srát. Mě tedy srali mimořádně, což však byl patrně autorův záměr, tudíž tu iritující inventivní nudu musím docenit. Hezky nasranou trojkou. ()
Podobné, jako u Vlastníků - záměr jsem pochopil, ale ta bezdějovost a statičnost byla spíše na škodu. I když některé neobvyklejší vyprávěcí postupy jsem si relativně užil. 70%. ()
Jirka Havelka je pro mě jeden z nejzajímavějších českých režisérů současnosti a tak je jasné, že mě každý další jeho projekt bude hodně zajímat. Nakonec ale musím říct, že tento film je zatím jeho nejslabší, ale i přesto obsahuje řadu naprosto jedinečných filmařských postupů, které si, pokud máte rádi filmy, musíte maximálně užít. Asi nejmelancholičtější český film od revoluce a navíc příběh, ve kterém Oldřich Kaiser hraje naprosto skvostně a přitom, kromě vypravěčských vstupů, neřekne ani slovo. ()
Nejlepší pocta Kim Ki-Dukovi, co v české kinematografii vznikla. Pan Havelka musí být velkým ctitelem této režisérské legendy. ()
Strašne som sa “nasmial”. Je to úplná “komédia”. Sociálne drámy zo života mám veľmi rád, ale nie podané formou ako pre autistov (bez urážky!!). Dialógy v tomto prípade prakticky neexistujú, nuž a to sa potom budujú vzťahy naozaj veľmi ťažko a to dokonca, aj keď sú hlavné postavy v práve a samotný systém je v celkom slušnej forme vyzlečený “do naha”. Škoda. Potenciál tu bol, no po 40 minútach som to zabalil, lebo toto je presne tá forma, ktorá mi nie vždy sadne do nálady. No a tú mám aktuálne "kadejakú". ()
Jsem rád, že si to Olda nakonec nepokazil a bobříka mlčení udržel. Opět se mě potvrdilo, že trpělivost růže přináší. Zahradník si to zkušeně vyčekal a nezlomil ho ani Kozub, ani Isteník. Havelka určitě není náš nejlepší režisér, ale rozhodně mě zajímá každý jeho další film. 60% ()
Silné, melancholické.. Kaiser úžasný, sedlo mu to! ()
Havelka jede. Zahradníkův rok nebude pro každého a přiznávám se, že i já jsem zprvu z toho podivného mixu audiokniohy pana Čapka a pořadu Polopatě, kde nám shodou okolností také Čapka (jaká shoda jmen) polopatě vysvětluje jakou stranou hrábí se hrabe, za co se drží krumpáč a co s plnou žumpou nebyl moc na větvi. Zprvu jsem v tom Havelku vůbec nepoznával. Film má neskutečně pomalý rozjezd, ale v rámci jakýchsi pomyslných kapitol rozdělených do měsíců v roce optikou zahradníka zvolna graduje až k opravdu dusivému nepříjemnému psychlogickému dramatu, které výrazně umocňuje zahradníkovo mlčení. Jestli toto má být komedie tak maximálně tragikomedie... Zprvu mne to jeho mlčení až neuvěřitelně vytáčelo, ale pak jsem pochopil, že to má svůj důvod. Že kdyby zahradník mluvil, nadával, vyhrožoval, ta dusná atmodféra by byla ta tam. Svým způsobem to z hlediska scénáře bylo geniální. Zakomponovat prakticky němého hlavního hrdinu do děje, kde s ním ostatní postavy intenzivně komunikují a interagují, většina z nich dokonce opakovaně, byl skvělý a originální nápad. Volba na pana Kaisera, který si tu možná střihl tak trochu sám sebe byla super. Co jsem tak četl, on se podobně chová na stará kolena i v reálném životě. Klidný přístav našel u Dáši Vokaté, což je osoba, která mi po pravdě moc nesedí, ani její umění a zpěv. V podstatě je pro mne něco podobného jako byla Joko Ono. Nemusím jí, ale John s ní byl šťastný a to je hlavní. Jiří Havelka je primárně divadelní režisér a na každém jeho filmu je to znát. Je to ten typ filmů (mnou vždy obdivovaných) co si vystačí s minimem osob a vlastně i s jednoduchým prostředím, protože jeho výrazová hodnota je postavena na chytrých dialozích a kvalitních hereckých výkonech. Už dlouho jsem neměl u nějakého českého filmu tak nepříjemné pocity jako s blížícím se koncem Zahradníkova roku. Bylo jasné, že vše směřuje do nějakého nepěkného finále a že to skončí průserem. Osobně jsem fandil, klidné buldočí síle, že vybublá a začnou se dít věci... Spoilerovat nebudu, ale ač závěr v podstatě naplnil má očekávání, přesto jsem byl u něj poněkud zklamán. Leč klidná síla je také síla a tak to asi pan Havelka myslel. Každopádně milovníci akčních scén z toho pomalu rašícího děje už během filmového května nebo června doslova vykvetou (abych zůstal u té zahradnické terminologie) a tenhle film jistě nebude pro mainstreamového diváka. To koneckonců odráží i zdejší hodnocení. Já si to ale užil a dávám za 4 košíčky jahod. * * * * * BIO samozřejmě. ()
Do třetice a dost. Už se na to převádění zákoníku na plátno pane Havelko vys*rte. ()
Málomluvné, ale přitom všeříkající. ()
Jedním z významných důvodů, proč jsem se na tento film těšil, bylo obsazení Štěpána Kozuba, kterého v jeho komediálních rolí heterosexuálně miluji. Bohužel, byl tentokrát obsazen do role, do které se absolutně nehodil. V roli sotva 70 kilového securiťáka rozhodně nenaháněl ani náznak hrůzy a závora se mu dala narvat do prdele asi během 15 minut. Navíc se v této jeho roli nevyužilo takřka nic z jeho humorného repertoáru. Druhým významným dílem byla jakási souvislost s dílem Karla Čapka, kterého s klidem řadím do své osobní topky nejoblíbenějších literárních autorů všech dob. Třetím důvodem byl Jiří Havelka, který mi doposud velmi seděl. Vlastníky i Mimořádnou událost jsem si užil. Film přišel s velmi odvážním rozhodnutím udělat Kaisera němého. Tedy němého, co se týče dialogů. Předčítal jen úryvky z Čapkovy knihy a vedl tímto způsobem jen takové vnitřní poetické monology, které vytvářely úžasný kontrast ke střetu s prezentací lidského zmrdství v té vůbec nejryzejší podobě. Tvůrcům se podařilo ve mně stupňovat stále se zvyšující agresi a touhu po pomstě, kterou klidnil právě Kaiserův hlas při čtení ze skvěle napsané Čapkovy knihy. Jako divák jsem byl v neustálém očekávání, když už v zahradníkovi bouchnou saze a kdy už toho bude i pro něj příliš. Místo toho jsem však sledoval tichý odpor v Gándhího stylu, kdy zahradník neklesl na úroveň agresorů. Závěrečný úsměv s přicházejícím jarem a skvěle zvolená pasáž z Čapkovy knihy byla absolutně úžasným vyvrcholením a zakončením filmu, díky kterému se musím přiklonit spíše k těm 4 hvězdičkám. [77 %] ()
Oslava lidské houževnatosti a pevné vůle inspirovaná příběhem skutečného zahrádkáře šikanovaného majetným sousedem, která ale zároveň říká, že když se v tomhle světě proti vám postaví mocnější a bohatší nepřítel a začne vám systematicky ničit život, tak s tím v podstatě nic nenaděláte a nezbyde vám, než si všechno nechat líbit - což snímek činí převážně dost pesimistickou a místy až krutou podívanou. V pozadí událostí je jasně znatelná kritika nefunkčního systému, státních úřadů a policejních orgánů neschopných zajistit pro obyčejného člověka spravedlnost. Tato kritika má nicméně podobu poněkud mělké satiry vyzdvihující absurdně přebujelou byrokracii a bezmocné lítostivé obličeje všech, po nichž je žádána pomoc. Volba postavit vypravěčský koncept na vyškrtnutí všech dialogů hlavního hrdiny je sporná. Ne že by titulní zahrádkář nutně potřeboval každou chvíli něco okomentovat, ale přinejmenším ze začátku je divné, když na něj ostatní postavy mluví a on na ně nereaguje. Kaiser je každopádně v hlavní roli skvělý a metoda natáčet film průběžně během jednoho ročního zahrádkářského cyklu také nese ovoce. Avšak spíš než jako útrpný thrillerový příběh o jednostranném sousedském teroru nahlíženém z perspektivy bezbranné oběti film zaujme coby láskyplná pocta drobným pěstitelům a rukodělné práci s důrazem na krásu přírody a zahrádkářských plodin s úryvky Čapkovy poetické literatury a trochou kulinářského umění k tomu. ()
"Vy si možná myslíte, že nekonáme, ale tady se opravdu není čeho chytit." Typická práca polície. Ona sa má čoho chytiť, až keď sa niečo stane. A tak majú oligarchické hovada, domáci tyrani, boháči i psychopati v podstate voľnú ruku. V tomto príbeh s výrazným posolstvom, nevadilo mi ani pomalé tempo a tá skoro "bezdejevosť", ale záver mohol mať väčšiu silu. ()
Režisérský minimalismus v rukách pana Havelky (neplést s Ondřejem, jehož režijní prvotinu mám moc rád), s minimalistickou kamerou, minimalistickou hlavní ženskou postavou a maximálně minimalistických Oldřichem Kaiserem, jenž ve filmu přímo nepromluví (jen všudypřítomným voice overem). Nemůžu se rozhodnout, jestli i hlas v rádiu vyprávějící Čapkův ZR je taky Kaiser (znělo mi to nějak upraveně). Nerad bych se zařadil do škatulky věčně nasraných důchodců kritizujících všechno současné a velebících všechno staré (nejen proto, že nejsem důchodce), ale takhle to prostě v donquiotském světě v boji s úřady chodí, a českou legislativu tu scénář asi moc natahovat do absurdna ani nemusel. Líbilo, bavilo, doporučuji. Kdo potřebuje jiný konec, je kokot. ()
Vynikající! V každém punktu. ()
Kaiser na jehož výkonu film stojí ztvárnil skoro stoickou, westernové bojovnou postavu s Ghandiovskou metodou boji proti zlu pasivním nenásilným odporem. Čeká se jen, kdo déle vydrží s nervy. Postupně snímek ztrácí stavu jakoby scény nebyly ideálně načasované, čímž vyprchává paranoidní atmosféra. Čtení úryvků z prozy Karla Čapka Zahradníkův rok působí milé archaický a melodický. Zahradník postupně přejde z tiché obrany do protiútoku. Pro někoho může být film až příliš stylizovaný, ale téma mravní převahy proti násilí je vděčné. ()
"Giono ve svých knihách idealizuje venkovské křupany tak, že o některých píše jako o sběratelích umění nebo čtenářích Ariosta, a tak jsem se ho tuhle sladkým hlasem zeptal: „Předpokládám, že venkované z Manosque se ve vašem díle poznávají? Že vám jsou vděční za to, s jakým citem popisujete jejich život a práci?" - „Ti? Zažívám od nich jen samé špinavosti, posílají anonymy na prefekturu o tom, že Contadour je hnízdo nudistů... Nenávidí mě!" Řekl to s určitým zajásáním v hlase, jako by prolomil tabu." (Jean Malaquais - Deník běžence, 1941; překlad Tomáš Havel) ____ Tento úryvek z břitce ironického, kritického a skvěle napsaného Malaquaisova deníku vytváří moc hezkou analogii k situaci "Havelka". Toho nenapadne nic lepšího, než vytvořit jakousi pseudoježíšovskou postavu, která nejen nastavuje tváře a nabírá si na záda kříže, jak jinak než doslova, ale dokonce se ve své andělské čistotě niterně brání i samotným představám jakékoliv osobní odplaty (viz dvě "snové" scény, ze kterých je milému zahradníkovi špatně víc, než ze všech polknutých příkoří). Zahradník je nezpochybnitelně dobrý a bez poskvrny a to z Havelkova pohledu jen proto, že se od rána do večera rýpe v hlíně a takový člověk přece musí být dobrák jak poleno, co dobrák, dokonce živoucí, chodící, okopávající, blyštící se a mlčící zrcadlo křečovitě se usmívajících a ohleduplné fráze trousících falešných karikatur bez ornice za nehty, které představují zbytek světa. A narozdíl od zbytku v-pravdě-nežijícího světa v rádiu poslouchá načteného Čapka a papá pouze domácí jídla. Kaiser je výborný herec a jenom díky němu a jednomu nečekaně chytrému, ruským popem podbarvenému záběru z hlídací kamery zámku, se film nerozpadá v odpad, jinak se bohužel jedná o další reakcionářskou cihlu na zeď z mýtů o "české vesnici". Před lety jsem se často a s chutí smál a pokyvoval hlavou u Krobotovy Díry u Hanušovic, ale nikoli gagům nebo vývoji příběhu, ale vlivem rýče zaseknutého do země, který díky Krobotově odvázanosti obrostl šlahouny zažité a živoucí špinavé reality a ty každou chvíli polechtaly pod bradou. Havelka si asi opravdu myslí, že dělá nějaké echt společensko-kritické filmy oživené podle jeho představ ostnatými vtípky, ale bohužel, vzniká pouze roztomilé nic. Hudba, nebo spíš hudbička je nepříjemně uslzená a ždímající, střih nebo spíš střižek je občas přímo rušivý a kamera nebo spíš kamerka neumí alespoň vytvořit, když už ne zachytit, atmosféru zobrazovaného prostoru a brání se celkům jak čert kříži (a nebo je tvůrci všechny vystříhali, ostatně tímto stylem z nouze ctnost dle rozhovorů vznikl celý tzv. koncept a zakrýt se to opravdu nepodařilo). Rejža si ale může napravit reputaci a po rape of the garden by mohla přijít revenge of the gardeners s filmem Zahradníkův brok, to by si Kaiser i Vokatá jistě užili lépe i bez motykového a zavařovacího workshopu (viz rejžovy rohovory). A když se kruhem vrátím k Gionovi, tak v roce 1933 podle jeho předlohy napsal a natočil Marcel Pagnol skvělý, 52 minut dlouhý film Jofroi, taktéž o ničení zahrady a citovém poutu k ní, doporučuji všem, i Havelkovi k rozšíření obzorů. () (méně) (více)
Když mi zamezili přístup k domu, mlčel jsem. Když otočili auto a rozbili kolo, mlčel jsem. Když mi pozabíjeli veškeré zvířectvo a zahubili rostliny, co mě živí, mlčel jsem. Když mi odpojili vodu, zapálili úly a rozmlátili mi držku tak, že už nikdy v životě nebudu chodit rovně, mlčel jsem___ Zámeček vedle zahradnictví u Freemanů nakoupil nějaký zahraniční milionář a hodlá k němu přiřadit i vedlejší pozemek, který celý život zušlechťují Olda a Dáša. Vzhledem k tomu, že ti ho odmítají prodat, tak máme před sebou takřka hodinu a půl sledování scén, kdy anonymní zmrdský boháč jim usazuje jednu jobovku za druhou a oni se tomu prostě přizpůsobují. Nikdo jim nemůže nijak pomoci a oni sami sobě také ne, protože se odmítají na čemkoli spolupodílet. Tak to začne a tak to skončí. Problém pak není v tom, že ze své podstaty pasivním postavám není dána nějaká možnost vyústění z tého bezútěšné situace, problém je v tom, že ten film z ní odmítá udělat vyústění. Typicky po Česku jen krčí rameny nad tím, jak věci nejsou fér a nedá se s tím prakticky nic dělat, což zaobaluje do standardní berličky werichovské povšechnosti, akorát tady navázané na Čapkův Zahradníkův rok. Jeden z nejuchcanejších, nejzbabělejších českých filmů za dlouhou dobu opěvující status quo vůči zcela očividné nespravedlnosti, jejíž prezentací se prakticky po celou svojí stopáž zabývá. Samotná zápletka na papíře zní dost podobně jako třeba filmy Rumunské nové vlny či Andreje Zvjaginceva, ale v těch je pořád cítit ten nesmířený hněv a boj s neustálou frustrací. Tenhle pokus o český Perfect Days v sobě však nemá ani za mák odporu, protože krom asi dvou mikroskopických případů, mezi které velkoryse započítávám i odmítnutí chleba s máslem od manželky, zde vidíme jenom sklánění hlavy. V Louise-Michel šly prekarizovaný zaměstnankyně zavřené textilky ustřelit svýmu zaměstnavateli hlavu, tady Kaiser po vyhubení veškeré jeho fauny, o kterou se poctivě staral, jde postříkat jabloně. ()
Hezký letní podvečer přeji. Na začátek mi dovolte citovat Karla Ocha: "Hledáme odvahu tvůrců jít proti zavedeným vyprávěcím schématům, zavedeným strukturám vnímání filmu, jít proti vývoji vlastní kariéry, proti tomu, jaké herecké příležitosti se očekávají. A takovou odvahou oplývá právě Jiří Havelka." Takto film ve světové premiéře uvedl v Karlových Varech a zároveň tím vysvětlil, proč jej do programu zařadili. Cituji ho proto, že dokonale vystihnul, proč je tento film tak důležitý z hlediska širšího vnímání české kinematografie, a proč rozhodně stojí za pozornost. Havelka servíruje film srovnatelný s ostatní současnou evropskou tvorbou, což se o mnohých českých novinkách říci nedá. Přináší jednoduchý, až bajkovitý příběh, ovšem díky originálnímu pojetí z něho dělá kinematografický zážitek. Takových se nám moc nedostává, proto je třeba si je hýčkat, vyzdvihovat a doufat, že brzy budou následovat další. Abychom se měli ještě více filmově. ;-) ()
Tragikomický film o nezlomné lidské vůli, absurditě úředního aparátu, amatérismu tuzemského policejního sboru a nehynoucí a bezpodmínečné lásce k přírodě. Režiséru Jiřímu Havelkovi se po Vlastnících, Očitém svědkovi a Mimořádné události podařilo najít další originální způsob vyprávění svého díla, za což si zaslouží pouze slova chvály a uznání. Každý z jeho filmů je svým přístupem naprosto unikátní a navzájem se nevykrádá. Síla Havelkových snímků tkví především v jedinečném citu převést látku, s níž se diváci setkávají na vlastní kůži ve svém běžném životě, na plátno a tu prodat skrze emoce hlavních představitelů. To se v Zahradníkově roce daří na výbornou, zvláště zásluhou výjimečného mimického galapředstavení Oldřicha Kaisera, který o co méně sdělí divákovi prostřednictvím své postavy, o to více a úderněji toho řekne prostřednictvím role vyprávěče. Pro Zahradníkův rok mám nicméně i přes řadu výše zmíněných superlativů také několik negativních slov. Režisér Havelka působí ve svém čtvrtém celovečerním filmu až přespříliš kriticky a agresivně. Dalo by se říct, že jím pouze podporuje násilí ve společnosti a nedůvěru zejména starší populace v úřady a orgány činné v trestním řízení. Dále chování jednotlivých postav přílišně paušalizuje a nedává prostor pro jejich charakterový vývoj, ty se drží po celou dobu stopáže jednotné šablony svého chování a jednání. Celkové vyznění snah oběti (Oldřich Kaiser) o nekonfliktní vyřešení sporu je zde pojato v negativním duchu, a snímek spíše nabádá k násilné reakci v duchu známé fráze „Silnější pes mrdá.“ Posledním negativem pro mě byla stopáž filmu, 103 minut při převážném užití scén pracujících pouze s mimikou protagonistů, působí nekonečně a pocitově se dostáváme někam ke 130 minutám. Chtělo to alespoň o 20 minut zkrátit a se závěrem si více pohrát. Suma sumárum, Zahradníkův rok přináší do české kinematografie svěží vítr, který zdárně reflektuje agresi ve společnosti a přetrvávající absurditu některých oblastí českého úředního aparátu. Tři hvězdy. 🙂 (16.07.2024, slavnostní premiéra filmu v Cinestar Anděl) ()
Reklama