Doživotní renta

Zpátky v čase díky filmu. Do doby před tím, než padly tisícky výstřelů a s nimi stovky lidských obětí.. než byly spuštěny nebezpečné bomby. Kdesi v malebné chaloupce, v obklopení přírody na pobřeží Saint-Tropez, vás vítá roztomilý dědouš Martinet, se kterým prožijete málem půl minulého století v duchu optimismu a kažodenního užívání si života bez ohledu na situaci kdesi v dáli. Proto se naštěstí Martinet nikdy nedoví, že lidé, které si tolik váží, jsou vlastně jeho nepřátelé. Tuhle komedii jsem si s opakovaným zhlédnutím nesmírně oblíbil, má v sobě skvělý humor i hloubku, příjemnou letní atmosféru i kus historického a kulturního exkursu. Příběh s neškodnými kapkami černého humoru by vydal na kratičkou povídku či anekdotu, tvůrci jí nicméně dokázali prošpikovat osobitými filmařskými nápady. Malý chorálový zpěvokol komentující děj, pohřební průvod zabíraný z pohledu nebožtíka z rakve (kamerou skrze věnec), originální vypravěčské pásmo s hlavním hercem Serraultem v celé řadě malých rolí za krátkou dobu, dokumentární filmové týdenníky či krásná lyrická posmrtná scéna v závěru... to jsou vše jen zlomky z tvůrčí invence Pierra Tcherniy a René Goscinnyho, kteří v Doživotní rentě vytvořili pro mne jeden z vrcholů filmové komedie, nesmírně hravé, důmyslné, nápadité a originální již od úvodních titulků(!) ......a oba herci v charakterním duelu napříč 40ti lety? Michel Serrault úžasným způsobem ztvárňující živelního staříka napříč 40ti lety i Michel Galabru do detailů pohrávající si s jemnou karikaturou vypočítavého doktůrka mi zase jednou ukazují, že i dělat komedii je velký kus umění. Pokaždé se těším i na nezapomenutelné postavy Yvese Roberta (seržant námořní služby) nebo Jeana Carmeta (nejlevnější pařížský advokát). Je pro mě vždy zážitkem, sledovat filmařinu, vyprávění příběhu i herectví odvedené ze strany všech tvůrců před i za kamerou s takovou precizností a invencí, jak to nabízí například právě tento film. Skvostné! 100%                                              (10.9.2021 viděno i v kině – Café Práh, Brno; v rámci mini-festivalu OMRK: Občasný maraton raritního kina . . .     Společně s drahým kolegou bloomem mi bylo velkou ctí, osobně uvést první a dosud jediné oficiální promítání tohoto filmu v česko-slovenském prostředí.) (03.03.2020)

„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit. (02.10.2020)

Takmer perfektna komedia, ktora je RTVS a Ceskou televiziou uz dlhodobo ignorovana, a to je velka skoda. Hlavnou hviezdou pre mna boli dvaja moji oblubeni herci,m a to konkretne Michel Galabru /cetnicka seria, Klec Blaznu, Asterix a Obelix 1999/ a videl som aj Gerarda Depardieu /Otec a Otec, Jean od Floretty, the Fugitives/. . Prezit som musel nejako len odporneho Michela Serraulta /Klec Blaznu/. Ideš tu o vidiecku usadlost jedneho pacienta, ktory nema pribuznych. Jo a pochopil som ze Galabru tu bol lekar. dalej som sa uz len enchal unasat kvalitnou filmarinou, vybornym tempom, a hlavne genialnymi dialogmi. Najma ale slusne exteriery Francuzska 70. rokov, to ma neskutocne zobralo a od filmu som takmer nemohol odist. Reziser pierre tchernia sa pohral doslova s kazdou jednou scenou - a ze z Galabru isla hroza som zistil uz filmom le Juge et assassin - tam bol Galabru cire zlo, ale to tu nepatri : 89 % (21.09.2019)

Když se lékař dozví, že jeho pacientovi zbývá jen pár roků života a má v Saint Tropez krásný domeček, uzavře s ním dohodu, páč si myslí že dědousek brzo zemře a on se pak s celou svoji rodinou bude moct do jeho domku nastěhovat. Takto nás příběh ve 30.letech začíná a jen tak nekončí. Dědeček totiž svět jen tak neodpustí a my s ním zažijeme ještě dalších dlouhých 40 let života. Všechna 4 desetiletí jsou nám ve filmu ukázana dost originálně, třeba skrz filmové týdeníky nebo každoroční Vánoční večeře. Pozoruhodné jsou také jiné invenční nápady (sbor komentující děj je rozkošný) nebo také skvostné herecké výkony Michela Galabru a Michela Serraulta (který ve své roli dokázal neuvěřitelně zestárnout). Zároven jen nám ukázano, co všechno je jedna rodina schopna udělat proto, aby získala majetek. Různé nekalé praktiky se ji ovšem vymstí a její členové postupně umírají. Což se opakuje tak často, že jim člověk vytoužený domeček snad i začne přát a to pooumíraní už mu začne připadat jako otravný cynismus.  Ale podle toho sarkasmu, kousavosti, úderných rodinných dialogů ale i zmíněných historických odkazů poznáme, že pod scénářem je podepsán (krom experta na grotesky Pierra Tchernii, jehož podíl je taky zjevný) autor Asterixe a Mikulášových patalíí Rene Goscinny. Ten svůj styl nezapřel ani ve filmu a dokázal vše dobře zředit. Takže i   navzdory jiste tragikomičnosti v sobě snímek skrývá i jistou laskavou poetiku a nynější karantenní, ale také slunnou jarní dobu mi moc zpříjemnil.  Uživatel Oskar má pravdu, že tady se snad dá mluvit i o laskavém černém humoru, pokud něco takového vůbec existuje. Ale když dědeček Martinel s dojemnou nevědomostí přežil všechny své domnělé chráněnce možné může být všechno. (25.04.2020)

Je obrovská škoda, že tuhle komedii české televize ignorují, je totiž naprosto fantastická a jedna z těch vůbec nejlepších, ve kterých není Funés. Zato je zde ďábelský Michel Galabru se svou zákeřnou rodinkou a Michel Serrault jako stařík, který pořád ne a ne umřít... Ve výsledku možná trochu nadhodnocuji, ale fakt je, že tahle komedie od scenáristy René Goscinnyho si plné hodnocení zaslouží. Je originální, nápaditá a vážně zatraceně vtipná a v poslední půlhodině snad opravdu nemá, co se týče humoru, téměř žádnou konkurenci. A obsazení je, jak jinak, hvězdné i v těch nejmenších úlohách, však je tady i kapánek jednodušší Gérard Depardieu. Mistrovský natočený a napsaný herecký koncert, který prostě od začátku do konce šlape jako hodinky. Nejlepší hlody má rozhodně vypravěč. Škoda, že právě tenhle film zná tak málo lidí. Le Viager si to rozhodně nezaslouží. 95%. (01.05.2020)