Smrt cyklisty

Dalsi z neamerickych snimku v programu festivalu Noir City 2014, coz byl hlavni duvod meho zajmu. Pribeh je jasny, zpracovani slusne, ale ze by slo o cistokrevny noir, to si nejsem uplne jisty. Oznaceni psychologicke drama (neorealismus) mi prijde vystiznejsi... zklaman nejsem, radosti do vysky ale neskacu. Potesil fatalisticky zaver, a Bruna Corrà v roli pohledne studentky. 3+ (10.01.2014)

Jste dobře postavení, bohatí, znudění? Pak jste ideální postavou pro Bardemův film, kde Vám tento starý marxista ukáže, že ve srovnání s pokrokovými lidmi jste lidskou stokou a skrznaskrz prohnilou existencí. Z tohoto úvodu by se dalo tušit, že tento film bude, půl století po svém vzniku opravdu jen prvoplánovou agitkou, což naštěstí není pravda. Bardem byl totiž autor talentovaný, politické okolnosti ho navíc nutily nebýt příliš deklamativní. Vzniklo tak velice napínavé drama, kde proviněním hlavních postav je naštěstí nejen jejich kádrový původ, ale rovněž také zcela prozaický a odporný zločin, který nám umožní dívat se na tento film jako na poctivou, trochu neorealisticky natočenou, kriminálku. Obligátní prozření jedné postavy v závěru (nejsem taková +++++, abych vyzradil které, jako třeba obsah filmu zde na čsfd) sice trochu šustí papírem, ale to filmu příliš neubírá. Solidní nadprůměr. (09.08.2009)

Film napjatý mezi dvě fatální události, silniční nehody, auto + cyklista, kdo je zavinil není zcela jasné, nejspíš tu první auto a tu druhou cyklista. Mezi tou první (cyklistovo kolo se ještě točilo, když auto opustilo místo činu) a tou druhou se vyvíjel milenecký vztah mezi svobodným profesorem deskriptivní geometrie Juanam Fernándezem a chronicky nezaměstnanou, vdanou Maríí José; vztah mezi sebou, vztah k sobě samým a vztah k popsaným událostem. Třetí smrt na silnici, krátce před druhou nehodou ovšem nebyla nehoda, byla to vražda; byla to vražda impulsivní, ale v tomto impulsu se střetly všechny části její osobnosti. - Kousek od Adamova, kde jsem třicet let bydlel, srazilo také auto cyklistu. Řidič ho hodil do Svitavy, kde se cyklista utopil. Každý by už měl mít dopředu promyšleno, co udělá, pokud se mu stane něco podobného (poskytnutí pomoci člověku, kterého jsem sám nebo někdo jiný zranil). V tomto ohledu jsem byl napnutý, co udělá cyklista č. 2., zda zavolá 158 nebo ujede. Ulevilo se mi, jinak by to zdiskreditovalo celý film. (17.07.2023)

Na začátku příběhu je zraněný cyklista. Na konci zmar a beznaděj. A mezitím sžíravý pocit viny za neposkytnutí pomoci kombinovaný s manželskou nevěrou. Nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl film, jehož název odráží děj celého filmu od první do poslední minuty. A to je možná v mém případě kámen úrazu. Ve filmu se toho totiž dějově mnoho neděje, přišlo mi to spíše jako sled scén, při kterém jsem neměl příliš pocit, že by se děj jakkoliv posouval. Měl jsem i problém orientovat se v postavách a celé mi to přišlo takové až příliš jednotvárné. Nepopírám určité kvality filmu, jen pokud není zajímavý děj, respektive pokud se v téměř každé scéně řeší smrt cyklisty, je to poněkud úmorné. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)

Stěžejní dílo španělského neorealismu (cena FIPRESCI z Cannes) vychází z novinové zprávy a oproti svým italským protějškům není zasazené do prostředí společenské chudiny. Za (anti)hrdiny si volí dámu z lepší společnosti a vysokoškolského profesora. Napsáno hatmatilkou komunistů, k nimž se Bardem hrdě hlásil: smrt cyklisty zaviní příslušníci prohnilé buržoazie a nepracující inteligence. Lidmi z výrazně horších poměrů jsou teprve jejich oběti. Úvodní nehoda spouští vyrovnanou hru na důvěru, přičemž odcizení protagonistů nevyčtete z titulků, ale především z mistrné práce s hloubkou záběru. Nehledě na jeho politickou orientaci, Bardem umí vyprávět obrazem. A na rozdíl od jiných má co říct. 80% (08.09.2010)