Falcon Lake

Až na to lehké šmrncnutí mysteriózní atmoškou, si film na nic nehraje a dokáže sondovat duši teenagera až neuvěřitelně přesně. Zachycuje bolesti dospívání, které mám(e) ještě v živé paměti, s lehkostí a bez příkras a jen občas do diváka tak lehce cvrnkne, aby ho rozhodil v jeho zdánlivé jistotě, jestli se dívá na drama nebo se už nechává unášet imaginací o duchovi z jezera. Možná mnozí s vás také zažili takovou letní dovolenou spojenou s objevováním opačného pohlaví i sebe sama. Ta snaha zapadnout a někdy jít i trochu přes hranu, napít se poprvé, jít do neznámých vod, to všechno tam bylo. Vlastně i ten vztah - nevztah odpovídá (ne)vyzrálosti obou hlavních hrdinů a jeho křehkost a jakási rozpačitost mi na tom byla velmi sympatická. Cením si, že Charlotte Le Bon nevodí diváka za ruku nějakými přepjatými emocionálními scénami. Naopak používá drobné nuance a záchvěvy - například v podobě scény ve vaně nebo společné usínání či závěrečné tahanice o telefon v trávě, v kterých se skrývalo ono nevyřčené COSI, co oba cítí a zároveň ještě neví, jak to pojmenovat a zda je to opravdu ono. Ten pocit se zde podařilo zachytit tak dokonale, že mě fyzicky šimral někde uvnitř. Cením také výborný soundtrack, nasnímání na filmový materiál a práci kamery s přirozeným světlem. Za mě naprosto skvělý, autorsky sebevědomý a vyladěný režijní debut, na který jen tak nezapomenu. (27.05.2023)

Bylo to krásný, bylo to přesný, celou dobu mě to trápilo a dráždilo, že bych se neměl přestat bát, že něco přijde z těch temných lesů obklopujících jezero a pozře mě to spolu s hlavními hrdiny. Několikrát jsem se vrátil do mladí a až teď, když to píšu, mi dochází, že pocity, které jsem u filmu prožíval, jsou i pocity, které musí prožívat každý puberťák. Strašně přesně napsaný a natočený, čtyři poctivě přeplavaný jezera a v budoucnu dám asi i víc. (28.07.2024)

Celou dobu jsem si říkal, že naposledy mě takhle okouzlil Genesis, a pak přišlo to strašné zakončení, které mě dost nasralo/otrávilo, ale pokud to takhle bylo i ve Vivèsově komiksové předloze (kterou by btw. vůbec nemuselo být marné vzít do ruky, pokud by byla možnost), tak asi ok no. Každopádně ještě druhý den ve mně doznívá ten nádherný zážitek ze všeho, co tomu příšernému konci předcházelo - dokonalé obsazení, lokace, soundtrack, kamera (i když ten formát 4:3 na mě dnes působí poněkud samoúčelně/pozérsky), atmosféra, dialogy a celková autentičnost (byť všechno to prdění a krkání bych si z toho rád odmyslel, podobně jako je nutné tolerovat jistou nepravděpodobnost milostného vztahu mezi Bastienem a Chloé, neboť 16 leté dívky obvykle o mladší kluky nejeví zájem). Velká filmová nádhera, která - nebýt toho nežádoucího rozuzlení - mě nekriticky nadchla a současně připomněla, jak málo vlastně stačí k tomu, vytvořit skvělý film, který vyvolá velké emoce, a u jehož sledování si pošetile přejete, aby nikdy neskončil. (09.06.2023)

Režijný debut quebeckej herečky Charlotte Le Bon je príbehom o dospievaní, ktorý kombinuje rôznorodú škálu nálad. Nenútenú hororovú atmosféru prepája s prvkami komickej trápnosti, ktorú prežíva mladý hrdina v etape svojho pohlavného dozrievania. Režisérka vo veľmi úsporne nakrútenom Falkon Lake postupne ustupuje od snahy vystrašiť či šokovať a presúva pozornosť na každodenné okamžiky, uhrančivú prírodu a letnú atmosféru. Vypichol by som aj výborné herecké výkony ústrednej dvojice- Joseph Engel a Sara Montpetit sú výborní. Chválim casting aj to, že tínedžeri sa vo filme medzi sebou bavia inteligentne. Tento civilný exkurz do obdobia dospievania sa mi pozdával. (05.10.2023)

[VIDĚNO 27.4.] Aneb potkali se u jezera.... Sice nejde o nijak převratnou romanťárnu – protože kontrastní vztah mezi stydlivým třináctiletým Bastienem a impulzivní šestnáctiletou Chloe, který ambivalentně balancuje na pomezí kamarádství a lásky, mohl mít přeci jen o něco poutavější dynamiku – ale i tak jde o neskutečně civilní, lidský, citlivý a subtilní dílko [jelikož nejde o film příběhový, ale pocitový] a vynikající coming-of-age leporelo, který zcela přirozeně a bez jakýchkoliv příkras pojednává o zkoumání vlastní intimity, strastech i radostech dospívání, půvabu první lásky, a vůli čelit vlastnímu strachu a samotě. K tomu si ještě přičtěte echt poctivý formální zpracování, který perfektně snoubí melancholicky atmosferickou poetiku s až rozjímavým rytmem a nostalgicky stylizovanou estetiku [formát 4:3 v kombinaci s 16mm filmem je neskutečně vizuálně podmanivej] a máte vymalováno na prvotřídní náladovku/letní teenage romanci [která je však parádním artovým protipólem tohohle subžánru], skvělý režijní debut Charlotte Le Bon a víc než působivý příspěvek do francouzské větve Quebecké kinematografie, po jehož zhlédnutí budete mít chuť se se svým soulmatem kousat do ruky až do krve.... možná tak jedině zamrzí dost nejednoznačný a interpretačně otevřený konec, o jehož happy endu lze polemizovat donekonečna. (16.05.2023)