Záhada žlutého pokoje

Defilé francouzské hereclké elity. Se zřejmou nadsázkou je nám předložen kriminální motiv na jehož řešení nastoupí hned čtyři elegantně odění pánové s řadou opravdu jedinečných technických vychytávek. Přenos enegrie z obrazovky přímo na diváka. Nabitá energií s napětím očekávám na další scénu. Jiskra přeskočila. Kochám se! Kochám Francouze!! (01.02.2015)

Jsem milovník starého francouzského filmu, nejlepší filmy se tam točili, viděl bych to tak do poloviny 90-sátých let. Teď se občas něco objeví, ale už to zdaleka není ono. Ovšem tenhle film je velká výjimka, nic moc jsem od něj nečekal, ale po shlédnutí jsem nadšen. Výborná zápletka, napětí, humor (fakt jsem se chvílemi válel smíchy), prostě skvělé. Se stejným hereckým obsazením natočili ještě o dva roky později volné pokračování pod názvem Vůně dámy v černém. Neviděl jsem, nemůžu posoudit, ale jdu ho shánět... (11.01.2014)

Detektivka u který můj zájem o to kdo je vrahem byl až na vedlejší koleji. V první řadě mě zajímalo jak se všechno stalo. Film je natočen velmi svěžím způsobem a zejména ve druhé půlce má pasáže u kterých jde dělat všechno jen ne se nesmát, ale přesto, že příběh má velmi silnou a kvalitní humornou složku, neztrací nic na napětí a originalitě. Docela by mě zajímalo, co by na tenhle film řekl E.A. Poe. (30.01.2015)

Asi je to tím, že nejsem žádný filmový frankofil, ale naprosto mi uniklo kouzlo celého snímku. Nebavilo mě to po stránce komediální a už vůbec ne po té detektivní. Záhada zamčeného pokoje je vcelku atraktivní téma, ale směr jakým se celé pátrání ubíralo tomu pro mě na přitažlivosti zrovna nepřidal. Bylo mi celkem jedno kdo, jak a proč a mám-li být upřímná, skoro jsem měla problém to dokoukat. Herecké výkony i prostředí sice fajn, ale to je z mé strany asi tak všechno. (21.05.2016)

40% — Takový divný film. Zpočátku jsem se těžko orientoval v ději, který se záměrně snažil být zmatený a nelogický, pak se to trošku zlepšilo. Některé situace byly celkem vtipné, ale že bych se nedokázal ubránit smíchu, to se mi nestalo. Možná to bylo taky tím, že se mi zdálo, že se autoři nemohli rozhodnout, jestli budou točit seriózní detektivku nebo nějakou ztřeštěnou komedii. V druhé části přece jenom detektivní linie dostala navrch, příběh jakoby zeseriózněl a už se mi v něm i lépe orientovalo. Musím přiznat, že jsem byl zvědavý, jak to vlastně všechno bylo. Konec pak vše vysvětlil, i věci, které se zpočátku zdály nevysvětlitelné, měly racionální jádro. Páter Knox by však spokojen nebyl. Film porušuje minimálně jedno, spíše však dvě jeho pravidla. To druhé neprozradím, o tom prvním se zmíním — film na konci vyžaduje dlouhého vysvětlování, jak to všechno bylo, což desatero pátera Knoxe zapovídá. Podle titulků jsem si všiml, že byl film natočen podle nějaké předlohy. Nevím, jestli ta předloha byla taky tak bizarní, nebo jestli je to jenom věc filmových tvůrců. Shlédnout se to dalo, ale že bych z filmu byl nějak nadšen, to se říct nedá. Spíš mám pocit, že evropští tvůrci se snaží být za každou cenu jiní než Hollywood, až je to někdy na hranici koukatelnosti. (11.07.2016)